Když jsem byla mladší, chtěla jsem být samozřejmě princeznou. Pěkný zámek, mnoho šatů, mnoho střevíčků, korunku a všechno růžové – to byl můj sen. Později přišly sny pracovat jako právnička, soudkyně, doktorka nebo herečka … Ale pak se vše změnilo.
Odmalička jsem měla ráda zvířata. A mým snem bylo pracovat jako veterinářka. Chtěla jsem se starat o zvířata a pomáhat jim. Dřív jsme pořád měli plno koček, králíky, křečky, ale žádného psa. A já jsem samozřejmě musela mít psa. Tak jsem měla nový životní sen – mít psa. Ale moji rodiče byli proti, takže jsem se musela spokojit s kočkami. Jednoho dne jsem ze zahrady uslyšela neznámé zvuky. Šla jsem tam a najednou jsem uviděla malého mladého psa. Byla jsem velmi šťastná, protože jsem si myslela, že je to dárek od rodičů. Ale nebyl to dárek, pes k nám pouze zabloudil. Když ho naše kočka uviděla, přiběhla a začala ho škrábat a kousat. Zahnala jsem kočku a štěně vzala domů. Pár dnů jsem se o něj starala. Takže jsem měla psa a zároveň jsem byla „malá veterinářka“ – měla jsem vše, co jsem chtěla. Ale to netrvalo dlouho. Jednoho dne přišel táta domů a řekl mi, že nějaký pán z vedlejšího města ztratil psa. Byla jsem smutná, protože jsem štěně musela vrátit. Byl to přece můj pes! Tak jsem zase nic neměla. Ale to se před osmi lety změnilo. Když jsem začala chodit na gympl, dostala jsem štěně! Bohužel jsem opět „veterinářka“, protože má můj pes cukrovku a každý den mu musím píchat inzulín. Přesto jsem neskutečně šťastná, že mám vlastního psa. Je to můj nejlepší kamarád.
Studentka Jazykové školy PELICAN
Překlad textu zajistila Veronika Šašinková, lektorka němčiny pomaturitního studia organizovaného školou PELICAN. PELICAN organizuje pomaturitní studium a také kurzy angličtiny, francouzštiny, španělštiny, ruštiny, němčiny a dalších.
ALS ICH DAMALS GETRÄUM HABE ... Als ich jünger war, wollte ich Prinzessin sein, natürlich. Ein schönes Schloss, viele Kleider, viele Schühchen, Krönchen und alles rosafarben – das war mein Traum. Später kamen die Träume als Juristin, Richterin, Ärztin oder Schauspielerin zu arbeiten … Aber dann änderte sich alles. Schon seit der Kindheit liebte ich Tiere. Und mein Traum war als Tierärztin zu arbeiten. Ich wollte mich um Tiere kümmern und ihnen helfen. Früher hatten wir immer viele Katzen, Kaninchen, Hamster, aber keinen Hund. Und selbstverständlich musste ich einen Hund haben. So hatte ich neuen Lebenstraum – einen Hund zu haben. Aber meine Eltern waren dagegen, also musste ich mit den Katzen zufrieden sein. Eines Tages hörte ich unbekannte Geräusche aus dem Garten. Ich ging dort und plötzlich sah ich einen kleinen jungen Hund. Ich war sehr froh, weil ich meinte, dass es ein Geschenk von meinen Eltern ist. Aber es war kein Geschenk, der Hund verirrte sich nur zu uns. Als unsere Katze ihn sah, liefan und begann ihn zu beißen und zu kratzen. Ich verjagte die Katze und nahm den Welpen nach Hause. Ich kümmerte mich um verletzten Hund ein paar Tage. Also hatte ich einen Hund und zugleich war ich „kleine Tierärztin“ – ich hatte alles, was ich wollte. Aber es dauerte nicht lange. Eines Tages kam mein Vater von der Arbeit nach Hause und sagte mir, dass ein Mann einen Hund aus der Nebenstadt verlor. Ich war traurig, weil ich den Welpen zurückgeben musste. Er war doch mein Hund! Also hatte ich schon wieder nichts. Aber es veränderte sich vor acht Jahren. Als ich begann das Gymnasium zu besuchen, bekam ich einen kleinen Welpen! Leider bin ich wieder „kleine Tierärztin“, weil mein Hund an Zuckerkrankheit leidet und ich muss ihm jeden Tag Insulin spritzen. Trotzdem bin ich unendlich glücklich, dass ich eigenen Hund habe. Er ist mein bester Freund.
