Proč ses dala a jak ses dostala na dráhu lektorky cizího jazyka?
Na dráhu lektorky češtiny pro cizince jsem se vydala už během vysokoškolského studia. Nejprve mě zaujala specializace zaměřená na češtinu jako cizí jazyk, ale velmi rychle jsem si oblíbila i samotné učení. Baví mě sledovat, jak studenti postupně získávají jistotu v češtině, objevují krásu našeho jazyka a díky němu poznávají i českou kulturu. Největší radost mi ale dělá, když se někdo učí česky z vlastního zájmu a nadšení.
Máš nějakou zkušenost s pobytem v zahraničí?
Během magisterského studia jsem strávila semestr v Bruselu, kde jsem na Université Libre de Bruxelles učila češtinu pro cizince. Kromě pedagogických dovedností jsem tam získala i dvě nečekané kompetence: umění přežít nekonečný déšť a schopnost odolat pralinkám, které se tváří, že „ještě jedna“ se vlastně nepočítá. Po dokončení studia jsem vyrazila na další semestrální stáž, tentokrát do slunného Španělska. Na Universidade de Santiago de Compostela jsem opět učila češtinu, ale zároveň jsem se naučila i místní životní filozofii: nespěchat, užívat si přítomnosti a pravidelně dobíjet energii u oceánu. A občas i přímo na něm, na surfu.
Co děláš, když nepracuješ?
Když zrovna neučím, trávím hodně času venku – na procházce, na kole nebo jen tak někde v přírodě, kde se dá nadechnout a vypnout hlavu. Ráda sportuju, čtu a maluju vlastní obrazy, protože barvy a pohyb jsou pro mě nejlepší způsob, jak si vyčistit mysl. A pak mám i svou druhou stránku, tu gaučovou. Občas si s radostí dopřeju lenošení a dokážu strávit celé hodiny u dobrého seriálu.
Co tě nejvíce baví na práci lektorky?
Na práci lektorky mě nejvíce baví sledovat, jak studenti postupně dělají pokroky a získávají větší jistotu v češtině. Těší mě jejich motivace učit se nový jazyk a objevovat českou kulturu. Velkou radost mi dělá taky atmosféra ve výuce – vzájemná interakce mezi studenty, jejich zvídavost, smysl pro humor a často i překvapivá představivost, díky kterým je každá lekce trochu jiná.
Co považuješ na práci se studenty za nejdůležitější?
Za nejdůležitější považuji vytvořit prostředí, ve kterém se studenti nebojí dělat chyby. Chyby jsou totiž přirozenou součástí učení a bez nich se člověk neposune dál. Snažím se studenty vést k tomu, aby češtinu co nejvíce používali, i když si nejsou jistí, a nebáli se mluvit s rodilými mluvčími. Stejně důležitá je ale také vlastní motivace. Když má člověk chuť se učit a zkoušet nové věci, jde všechno mnohem snáz.
Kdybys měla žít v jiné zemi, kterou by sis vybrala a proč?
Kdybych si měla vybrat zemi, ve které bych chtěla žít, bylo by to Španělsko. Během svého semestrálního pobytu ve Španělsku jsem si zamilovala tamní kulturu, otevřenost lidí i jejich životní styl. Líbí se mi, že si umí vychutnat přítomný okamžik, nikam zbytečně nespěchají a připomínají si, že ne všechno musí být hotové hned. A taky mě hodně láká představa života kousek od oceánu.