Tag Archives: alkohol

Právě odbila 12. hodina a všichni slaví Silvestr. Sedím doma a koukám na trapný silvestrovský estrády. Na svým proseděným gauči držím sklinku s whisky a užírám se v samotě. Už sem se nikam nešel bavit přes rok. Od tý doby co mě vykopli z práce a žena utekla. Krysa jedna . Měl bych vstát a zavolat aspoň mámě. Kašlu na to, stejně o to nestojí.

Zrcadlo vůbec nepřináší pěknej pohled. Jsem odpornej. Zarostlej, chlupatej a tlustej. C o se vůbec stalo s mým životem. Na stole ještě leží nedopitá flaška whisky a rozsypaný brambůrky od včera. Smrad a špína se linou po celým bytě a špinavý nádobí leží už úplně všude.

Nikam dneska nejdu. Naliju si další sklinku a vyhrabu z hromady špinavýho oblečení to nejčistší. Jak to tak vypadá, je triko úplně ze spodu a kalhoty s flekama od oleje. Musím jít aspoň koupit nějaký jídlo. Nikdo mi nevolal. Nedivím se. Nikomu už nestojím za to. Možná už to nemá cenu, možná že můj život už nemusím dotáhnout do konce. Jo dneska to udělám. Skončím. Nashle ty všivej živote… ,,Lásko vstávej, vstávej!″ ,,Co, co?″ Celej vyděšenej koukám na manželku. ,,Zase si s sebou hrozně házel.″ Rozhlídnu se kolem sebe, jdu do koupelny a nemůžu se ze sna dostat. To jsem měl být já? Na ten zítřejší kšeft kašlu.

Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.

2014

The clock has just struck midnight and everybody is celebrating New Year’s Eve. I’m sitting at home and watching stupid New Year’s Eve TV shows. Seated on my sofa worn out by sitting, glass of whiskey in my hand, I am consumed by loneliness. I haven’t gone out for over a year. Ever since they booted me out of work and my wife ran away. That rat! I should get up and at least call my mum. But I don’t give a damn, she isn’t interested anyway.

The image in the mirror is not nice at all. I’m disgusting - hairy, unkempt, fat. What has actually happened to me? The half empty whiskey bottle and spilled chips from yesterday are still on the table. Stink and filth fill up the flat and dirty dishes are absolutely everywhere.

I’m not going anywhere today. Instead, I will pour myself another glass and dig in the pile of dirty clothes to find the cleanest one. I will go for the T-Shirt at the very bottom and for the pair of pants with oil stains. I have to go to get some food at least. Nobody called me. That’s not surprising, though. Nobody gives a damn about me anymore. Maybe it’s not worth it any longer, maybe I don’t have to follow through with my life. Yep, I will do it today. I will finish it. Bye, you lousy life… “Wake up, sweetheart! Wake up!” “What? What do you mean?” I am staring at my wife in horror. “You were thrashing around terribly again.” I look around and walk to the bathroom but I can’t wake up from that dream. Was that supposed to be me? Bugger that deal tomorrow!  

„Úplný zákaz prodeje a podávání alkoholu nad 20%“ zakřičí na mě s pobavením kamarád Ondřej, kterému tato novinka dorazila na mobil od jeho přítelkyně, „Tak to bude veselej víkend“. Se svojí spolubydlící si vyměníme pohledy. „Asi bysme měli skočit do Alberta, dřív než se to dozví prodavačky.“ Přibíháme do obchodu, kde prodavačky vyklízí regály s tvrdým alkoholem. Přes hlouček stařenek s pytlíky rohlíků křičím na prodavačku: „Že nám prodáte ještě flašku? Že Jo?“ Prodavačka, která nás dobře zná, se začne smát. "A co byste si dali holky?  Máme tu už jen tohle," ukazuje na poloprázdný regál. Paradoxně je všechen drahý alkohol pryč a na nás se směje jen Božkov vodka a tuzemák. Na mou otázku. „Nějakou whisky, nemáte?“ prodavačka bohužel odvětí, že whisky už mají schovanou ve skladě.

prohibice

Zklamání z nepovedeného nákupu trvá velmi krátce. Asi o deset minut později už vycházím spokojeně z vietnamské večerky. Nákup proběhl velmi hladce, i když měl prodavač na obrazovce počítače zprávu s titulkem o prohibici, prodal nám bez problému láhev Tullamorky a jediné co ho zajímalo, byl náš věk. Láhev jsme zdatně vypili u kamarádky na bytě. A protože nejsme žádní blbečci a dbáme pokynů českých médií, alkohol jsme samozřejmě co nejvíce míchali, abychom preventivně předcházeli případným komplikacím. Zákazy na Čechy působí jako světlo na můru, proto i Ondřej, který se ze zásady tvrdému alkoholu vyhýbá, v tento prohibiční večer nepohrdl a se slovy: „Tak když je to zakázaný, tak to si dám taky.“ do sebe kopl několik panáků.

Po příchodu do klubu vypadala situace obdobně jako v obchodě. Regály byly sice prázdné, ale všechen alkohol se dal za podpultový příplatek zakoupit v šatně klubu. Druhý den jsme navštívili brněnský dnb festival. Můj kamarád Jakub Jurka zde měl stánek se svým molekulárním alkoholickým želé, které vzniká přeměnou struktury molekul alkoholu na jiné skupenství. Zkráceně, Kuba vyrábí takové větší alkoholické gumové medvídky. Na moji otázku, jestli zde byla policie, mi se smíchem odpověděl: „Byla, ale my alkohol přece nenalíváme, my ho jíme." Takto obdobně podle mě vypadala česká prohibice na celém území našeho státu. Možná by se někdy vyplatilo, aby nám zakázali sportovat nebo tak něco. S alkoholem ovšem platí (asi dva dny) staré české přísloví -  Kdo chce pít, hůl si vždycky najde.