Tag Archives: competition

Přesně jako loni, jsme po vystřízlivění ze silvestrovské kocoviny byli zvědaví jak bude vypadat další rok. Jelikož horoskopům nevěříme, rozhodli jsme se navštívit jednu z předních věšteckých kapacit v republice, známou pro svoji neomylnou přesnost. Tato odbornice například minulý rok s naprostou přesností předpověděla, že všichni letos budou mít narozeniny nebo zemřou. Říkejme jí třeba Yolanda.

Dobrý den Yolando, můžete nám říct jaký bude rok 2014
Už zas? Nevěřil bys kolik lidí za mnou s touhle otázkou chodí. Všichni chcou vědět koho potkaj, jak dopadneme na olympiádě nebo kolik vydělaj - to je hlavní že jo. Vono taková předpověď vyjde dost draho a lidi moc peněz nemaj, víš co. Nechcete třeba vědět kdo bude prezident?

Tak toho už máme ne? To je jedno. Rok 2014 nás zajímá a peníze máme.

Co ta olympiáda? Bude hrát Jarda?
Ach jo, tak já to zas zopakuju. Někde to tu všecko mám napsaný. Olympiáda nedopadne nijak. Podle obou mejch koulí rusové nastaví tak tvrdý omezení, že se všechny státy rozhodnou událost bojkotovat. Jedinou zemí účastnící se olympiády bude samotný Rusko. Kdo ale vyhraje nejvíc medajlí fakt nevím.

Aha, tak uvidíme. Můžu se zeptat, kdo bude premiér, když už jste nakousla tu politiku?
Předsedou vlády se zcela jistě stane ten Babiš. Vytáhne si větší sirku.

Zajímavé. Ještě mě zajímá, jak na tom budu finančně?
Tak na tohle si už musím zapnout koule. Počkej chvilku. Dívám se, dívám. Vidím to tak, že vyděláš úplně stejně jako loni, protože budeš mít stejnou prácí a budeš dělat pořád to stejný. Stačí

Děkuji. Nashledanou.
Já děkuju. Bude to za 700 korun.

GIPSY FORTUNE TELLER: „YOU’LL END UP THE SAME AS LAST YEAR!“

As any other year, after recovering from a new year’s hangover, we were wondering what the next year will be like. And because we don’t believe in horoscopes, we decided to visit one of the major capacities in the Czech Republic, known for her precision. This lady has been very successfull with her fortune telling. Last year she precisely predicted that we’re all going to celebrate our birthday. Let’s call her Yolanda.

Hello, Yolanda, can you tell us what the 2014 will be like
Oh no, again? You wouldn`t believe how many people have asked me about this. They all want to know who they are going to meet, who will conquer the olympic games or how much money they will make – which is the most important thing. You know, a prediction like this costs a lot of money, and people are very stingy these days. Do you want to know who is going to become the president?

We already have a president, right? We are curious about the 2014 and we have money.

What about the olympics? Is Jagr attending?
Okay then, I will repeat this for you. I got it right here. There will be nothing interesting about the Olympics. According to both of my balls, the Russians are going to be so strict with their rules that all countries will decide to boycott this event. The only country attending this competition will be Russia itself. And who knows who is going to dominate each sport…

Okay, we shall see. And what about the prime minister?
The prime minister of Czech Republic will be Babiš. He is going to pull out the longer match.

Interesting. And of course, I am curious about my finance. Can you tell me something?
I will need my balls for this. Wait a second. Okay let’s see this. I would say that you are going to make the same amont of money as last year. And you know why? Because you are going to have the same job where you will be doing the same stuff. Is that enough?

Thank you. Have a nice day.

I thank you! 700 CZK, please!

Ověř si svoji jazykovou úroveň a neváhej se přihlásit do pomaturitního studia v Brně.

Po ulici potkávám spoustu lidí, každý je jiný. Někdo se mračí a někdo směje. Někdo je mladý a někdo se stářím chvěje. Myslíte si, že nemají nic společného? Opak je pravdou. Ať už je to dáma v letech nebo studentka, obě zažily lásku i zklamání, štěstí a trápení. Jen v jiné době, na jiném místě, s jinými lidmi. Co nám tedy přinese rok 2014? To nikdo jistě neví. Určitě nás budou provázet zážitky a zkušenosti. Každý nový rok je překvapením. Bohužel ne vždycky příjemným. Setkáváme se se situacemi, které vůbec nečekáme. A říkáme si, proč se to stalo zrovna nám. Každá zkušenost, dobrá i ta špatná, nás posune dál a stáváme se silnějšími. Ubíhají minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce někdy i roky, než si to uvědomíme.

Ptám se tedy: Má smysl znát svou budoucnost? Měli bychom vědět, co od života chceme, ale znát vše předem není nejlepší nápad. Já sama bych to tak nechtěla. Proto se nechám překvapit a půjdu tomu dobrodružství v roce 2014 plnému štěstí i neštěstí vstříc, s hlavou vzhůru. Co se má stát, ať se stane.

WHAT NEEDS TO HAPPEN, NO MATTER WHAT HAPPENS.

I meet a lot of different people on the street. Someone frowns and someone laughs. One is young and another is shaking by old age. Do you thing they didn´t have nothing in common? The opposite is true. Whichever it is an older lady or a student, both of them experienced love and disappointment, happiness and also sorrow, only in another time, on another place, with another people. So, what brings us year 2014? Nobody knows for sure. We will be certainly accompanied by experiences. Every New Year brings surprises. Unfortunately, not always the pleasant ones. We encounter situations that we don´t expected at all. And we ask yourself, why it is happening to us. Every experience, good or bad, will move us forward and we become stronger. Minutes, hours, days, weeks, months or even years pass before we realize it.

I ask again: Does it make sense to know your future? We should know, what we want from live, but know everything in advance is not the best idea. I myself wouldn´t want it. Therefore I let myself surprise and with head up I go to meet an adventure in year 2014 full of happiness and even disaster. What needs to happen, no matter what happens.

Jaké jazykové úrovně dosáhnete za jeden rok intenzivního studia?

Studujte cizí jazyky v Brně.

Crrrrrrr! V polospánku vypínám ten nejotřesnější zvuk, co znám. Stereotyp. Rozlepuji oči do dalšího všedního dne a tak si říkám: „Nechtělo by to něco dobrodružnějšího? Něco nebezpečnějšího, než jen to, že si ráno zakopnu o své vlastní nohy?“ Ano, každý zažijeme v životě trochu nudy. Tomu se nedá vyhnout, jako se nedá vyhnout běžné rýmě. A někdo se tomu vyhýbat dokonce nechce.

Ale nebyla by naše náplň života lahodnější, kdybychom se probudili do zcela jiného dne, než obyčejného? Co tak naučit se střílet z pistole? - Pak sejmeš hodně zombíků. Nebo si ochočit Křiklouna (létající tvor s rozpětím 14 metrů s nožem na bradě) a mít přítele na celý život? Co takhle si udělat procházku starou skříní? - Možná objevíš něco neobjeveného. Anebo si prostě jen udělat výlet do našeho vědomí a podvědomí, třeba nám sny chtějí něco říct. Přemýšlejme někdy i srdcem a nestyďme se za naše tužby, i když se zdají být nedotknutelné. Vše je jen na nás.

Od příštího roku očekávám, že nakrmíme své duše neuvěřitelným dobrodružstvím, i když se třeba bude odehrávat jen v naší hlavě.

Je nutné se na chvíli odpoutat od našeho světa, jinak zešílíme. Neobávej se stárnutí těla, ale duše!

Do not worry about body ageing, worry about the ageing of your soul. Ringing of an alarm clock! Half asleep I turn off the most annoying sound I know. Routine. I open my eyes to face another ordinary day and I ask myself: “Wouldn’t it be nice to live through something more adventurous? Something more dangerous than to stumble over one’s own feet in the morning?” Yes, we all get a bit bored from time to time. We cannot avoid that, just as we cannot avoid catching a cold. And there are people who even do not want to avoid that.

But would not our lives be filled with more delicious contents if we woke up to face a completely different day instead of an ordinary one? What about learning how to use a gun? – Like that you can knock out a lot of zombies. Or what about taming a Vociferator (a flying creature with 14 meters wingspan and a blade on its chin) and getting a friend for life? Or how about walking through an old cupboard? – Maybe you will find something that has not been discovered so far. Or we can simply take a trip into our consciousness and subconscious mind – maybe our dreams have something to tell. When thinking we should sometimes also use our heart and we should not be ashamed of our desires even if they seem to be unattainable. Everything depends only on us. I expect that in the upcoming year, we will feed our souls with incredible adventures, even though they might take place only in our minds. It is necessary to learn how to temporarily shut our mind to this world, otherwise we would go crazy. Do not worry about body ageing, worry about the ageing of your soul!

Jazykové vzdělávání v Brně. PELICAN nabízí zvýšení profesní kvalifikace s kurzem Projektový manažer.

PSH - ORION - LA4 -ORIKOULE - VLADIMIR 518 - JAMES COLE - TUTTI FRUTTI a DJ MIKE TRAFIK Tahle sestava vám 26. prosince 2013 nadělí na brněnské Flédě to, co Ježíšek nezvládl! V návaznosti na rozhovor našich studentů s Mikem Trafikem, který si budete moci přečíst v letošním čísle časopisu PELICAN, Vám přinášíme soutěž o volné vstupy na tenhle povánoční hip hopový masakr na Flédě. Stačí splnit jednoduchý úkol: Do komentu pod tento článek vložte, krátkou rýmovačku s vánoční tématikou a váš email. 20. prosince vybereme 5 nejlepších komentů, těm darujeme Big BOSS CD a volné vstupy na povánoční hip hop masakr na Flédě.

Více informací o party a FB event.

Fotoreport z rozhovoru s Mikem Trafikem.

Zajímavou událostí v novém roce bude pro mnohé narození prvního občánka. Spousta z nás bude řešit otázky životních rozhodnutí, ať už je to rozchod, rozvod nebo uzavření manželství. Nebudou chybět nové lásky, hezké budou určitě ty ztracené a znovu nalezené. Nemine nás zklamání a ztráta blízké osoby. I v roce 2014 tu bude zdraví a nemoc, bohatství a chudoba, nový život a smrt. Budeme se radovat z mnoha věcí a nebude nás těšit prohra. Navštívíme kartářky, přečteme horoskopy, ale nikdy nebudeme přesně vedet, kdy to přijde. Každý svého osudu strůjcem a je na každém z nás, jak mu půjdeme vstříc. Jisté je, že ať už bude ekonomická krize, která nás zasáhne, ať už bude válka, škola tu bude pořád. Lidé budou chytřejší, protože věda a technika jdou kupředu. Třeba nám další rok nachystá o něco více překážek, které musíme zvládnout.

Ale, co je důležité? Měli bychom se umět těšit z každého dne. Když se nám nepovede něco tak, jak bychom chtěli, je důležité nepadnou na kolena, ale říct si, že zítra bude lépe.

Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.

In the upcoming year, many people will be interested in the news about the first new born citizen. Many of us will have to face various life decisions, such as a break up, divorce or marriage. There will be new loves and also the ones that were lost and found anew. We will not be spared disappointments or losses of people who are close to us. Health and illness, wealth and poverty, new life and death will all be present in 2014 too. We will rejoice at many things and we will not be pleased by failures. We will go to clairvoyants and read horoscopes and yet we will never know exactly, when the moment arrives. Everyone is the creator of one’s destiny and it is up to each one of us how we are going to approach it. However, one thing is certain. May we be struck by economic crisis or by war, there will always be school. People will be smarter because science and technology are advancing. It is possible that in the upcoming year there may be more obstacles we have to overcome.

What is important, though? We should be able to relish every day. When something does not turn out the way we would have liked it to, it is important not to drop down to one’s knees, but to tell ourselves that tomorrow will be brighter.

Právě odbila 12. hodina a všichni slaví Silvestr. Sedím doma a koukám na trapný silvestrovský estrády. Na svým proseděným gauči držím sklinku s whisky a užírám se v samotě. Už sem se nikam nešel bavit přes rok. Od tý doby co mě vykopli z práce a žena utekla. Krysa jedna . Měl bych vstát a zavolat aspoň mámě. Kašlu na to, stejně o to nestojí.

Zrcadlo vůbec nepřináší pěknej pohled. Jsem odpornej. Zarostlej, chlupatej a tlustej. C o se vůbec stalo s mým životem. Na stole ještě leží nedopitá flaška whisky a rozsypaný brambůrky od včera. Smrad a špína se linou po celým bytě a špinavý nádobí leží už úplně všude.

Nikam dneska nejdu. Naliju si další sklinku a vyhrabu z hromady špinavýho oblečení to nejčistší. Jak to tak vypadá, je triko úplně ze spodu a kalhoty s flekama od oleje. Musím jít aspoň koupit nějaký jídlo. Nikdo mi nevolal. Nedivím se. Nikomu už nestojím za to. Možná už to nemá cenu, možná že můj život už nemusím dotáhnout do konce. Jo dneska to udělám. Skončím. Nashle ty všivej živote… ,,Lásko vstávej, vstávej!″ ,,Co, co?″ Celej vyděšenej koukám na manželku. ,,Zase si s sebou hrozně házel.″ Rozhlídnu se kolem sebe, jdu do koupelny a nemůžu se ze sna dostat. To jsem měl být já? Na ten zítřejší kšeft kašlu.

Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.

The clock has just struck midnight and everybody is celebrating New Year’s Eve. I’m sitting at home and watching stupid New Year’s Eve TV shows. Seated on my sofa worn out by sitting, glass of whiskey in my hand, I am consumed by loneliness. I haven’t gone out for over a year. Ever since they booted me out of work and my wife ran away. That rat! I should get up and at least call my mum. But I don’t give a damn, she isn’t interested anyway.

The image in the mirror is not nice at all. I’m disgusting - hairy, unkempt, fat. What has actually happened to me? The half empty whiskey bottle and spilled chips from yesterday are still on the table. Stink and filth fill up the flat and dirty dishes are absolutely everywhere.

I’m not going anywhere today. Instead, I will pour myself another glass and dig in the pile of dirty clothes to find the cleanest one. I will go for the T-Shirt at the very bottom and for the pair of pants with oil stains. I have to go to get some food at least. Nobody called me. That’s not surprising, though. Nobody gives a damn about me anymore. Maybe it’s not worth it any longer, maybe I don’t have to follow through with my life. Yep, I will do it today. I will finish it. Bye, you lousy life… “Wake up, sweetheart! Wake up!” “What? What do you mean?” I am staring at my wife in horror. “You were thrashing around terribly again.” I look around and walk to the bathroom but I can’t wake up from that dream. Was that supposed to be me? Bugger that deal tomorrow!

Stále častějším jevem ve společnosti se stává rodina, ve které se mluví více než jedním jazykem. Jak se vyvíjí dítě v rodině, kde mezi sebou matka Češka a otec Francouz komunikují anglicky? Vzniká dítěti v hlavě více jazyčný guláš, nebo si dokáže slovíčka, výrazy a fráze ve své malé hlavičce dokonale uspořádat? A jak dosáhnout toho, aby z našeho dítěte, které vychováváme v několika jazycích, vyrostl malý jazykový génius? Na tyto otázky se snaží hledat odpovědi nově vzniklý evropský projekt Multilingual families.

Evropští odborníci na jazykové vzdělávání v současné době pracují na vývoji materiálů, které by měli poskytnout rodičům odpovědi na nejčastější otázky související s vícejazyčnou výchovou dětí. K rodičům by se měli tak v brzké době informace směřující k motivování dětí k používání rodinného jazyka a to v podobě on-line průvodce. Pokud Vás zajímají novinky týkající se projektu Multilingual families sledujte facebookové stránky projektu a náš blog. Veškeré novinky, týkající se vícejazyčného vzdělávání vašich dětí naleznete na facebookových stránkách projektu a našem blogu.

And how many languages does your child speak? Families with more than one language are becoming increasingly common in the society these days. How is the child’s development affected in a family where a Czech mother speaks English with her French husband? Doesn’t the child get confused with so many languages? Does it have the capacity to learn the languages fully? What can we do so that our child, raised in multilingual environment, will grow into a master of languages? You don’t have to spend hours looking for the answers to these questions anymore. European experts on language education are currently developing materials that should provide parents with the information related to multilingual education of their children. Parents will be able to turn to a reliable source of information on how to motivate their children to use the family language in the not-too-distant future. If you are interested in the news about the Multilingual Families project, follow the Facebook page of the project and our blog. There you will find plenty of information on multilingual education of your children.

„Přece jsem měl perfektní život.“ tiše a těžce zaznělo v místnosti.

Na kůži byl cítit jemný vánek a najednou zhasla svíčka. Všem v místnosti se zalily oči slzami. Je velmi bolestné ztratit tak skvělého člověka. Byl to pan s velkým P. Srdce jako by sevřela velká dlaň a nechtěla se otevřít. Jako by odešla část z Vás. Pan nenahraditelný. Jeho úsměv rozdávající do každého koutu i nejzazšího tmavého zákoutí a neztrácející se elán do života odešel kdoví kam. Každý den plný života, žádná minuta ani setina sekundy nepromarněná. Dá se říct, snad, dokonalý život. Plnými doušky se nadechnout a nekřičet, je těžké se ovládnout. Měl jsem ho rád a teď mi chybí, i když tu možná stále je. Umřel, už tu není.

Z tváří lidí zahalených do ponuré a slzavé nálady lze snadno přečíst jejich myšlenky. Je to podivuhodné kolik člověk pozná tváří a kolik lidí se přijde rozloučit, naposledy. Kolik lidí Vás mělo opravdu rádo. Mnoho příběhů a ještě více vzpomínek naplnilo tmavou místnost. Kéž by chtěl čas promluvit. Černé závěsy u oken přibarvují atmosféru, ale přece je občas slyšet smích. Nesmutněme, oslavme jeho život. Po tváři stéká slza.

Oči plné slz. Je to holčička. Tolik radosti, tolik štěstí. Nový život začíná od začátku.

…aneb Let´s start from beginning, shall we? Můžeme se pousmát nad vtipy o národní povaze kolující po světě. Posměch týkající se ponožek v sandálech nebo paštik v kufrech. V Brazílii vznikl pojem ,,mít se po česku“, neboli nedostatečně. Nezapíráme, že jsme národem skrblíků a závistivců. Pro nás samotné je nejsnadnější o státě mluvit jako o prohnilém a věnovat se svému zrnku neprohnilosti. Špetku toho vlastenectví a národní uvědomělosti jsme ochotni projevit pouze při hokejovém vítězství či při volbě potetovaného prezidenta.

Proč je ale někomu proti srsti, abychom na sebe byli hrdější, nebáli se tvářit sebevědoměji a cítili se vzdělanější?

Spousta lidí ve středním a zralém věku zaujatě běduje nad nevychovaností mládeže, její bezohledností a nevšímavostí. Možná je čas vést je k novému začátku. Být lidmi. Být národem. Být novou generací. Možná by z nich vyrostli lidé, kteří by svou vychovanou slušnost přenesli i do vedení státu a ekonomiky a vůbec do všech oblastí veřejného života. Kdekdo je přeborník v začínání. Tolik pokusů a stejně vždycky pevně věříme své skálopevné vůli. Jsou začátky životů, studia, politické vlády nebo třeba kariéry. Někdy začátek vychází spíše z nutnosti. Kéž by v naší zemi došlo k novému začátku z procitnutí.

Vycházíš ze dveří, které pro tebe poslední dobu znamenaly naprostý střed tvého vesmíru.

Již delší dobu jsi po nich pomrkával a chtěl jsi je alespoň pohladit, osahat, seznámit se s nimi. Naneštěstí jsi k tomu neměl nikdy možnost. Až dnes. Slunce svými lehkými paprsky vyhlazuje vrásky na tvé unavené tváři a vede tě ven ze dveří, aby sis s ním hrálo.

Vítr tě fackuje a říká: „Probuď se ze snu kamaráde!“ Vnímáš tu radost kolem sebe a pocit štěstí a lehkosti tě nutí se smát. Je to vážně krásné. Odtud vypadá vše naprosto jinak. Dveře, které už nejsou tvojí platonickou láskou, se s vrzáním zabouchnou. Teď už pro tebe nemají žádnou cenu. Kus kovu, no a?

Odložíš si věci na chodník, posadíš se a plnými doušky hltáš atmosféru tohoto světa. V minulých letech ses dost naučil a změnil se. Snad tě ještě doma poznají, pomyslíš si s úsměvem, ale vtom k tobě od parkoviště rychlým krokem přichází tvoje manželka a dcera. Naposledy si svou dceru viděl, když byla malá holčička, teď už je to dospělá krásná slečna. Obě tě se slzami v očích vítají a objímají.

Naposledy se podíváš na dveře a oprýskané zdi věznice a s úsměvem a myšlenkou: „Pojďme začít od začátku,“ jdete společně vstříc vašemu novému životu.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Když jsme se po roce stráveném na Novém Zélandu s přítelkyní rozhodli si cestou domů udělat výlet do pacifiku, netušil jsem, že se tato dovolená v království Tonga, změní v dobrodružství a zážitek na celý život. Letadlo nás z Aucklandu odvezlo do hlavního města ostrovů Tonga Nuku’a’lofa. Horko nás praštilo přes nos už při výstupu z letadla. Vyměnili jsme na letišti peníze a pak se nechali odvézt do centra města, které vypadalo spíš jak vesnice po boji. Naším vysněným cílem byla skupina ostrovů Ha'apai. V turistickém infocentru nás ovšem nepotěšili:

“Trajekt, kterým se jede na Ha'apai, odjel už včera a další pojede až za týden”. Letenka na ostrovy byla docela drahá a tak jsme se naší vysněné destinace museli vzdát. Naštěstí nám ještě ten večer nabídl Pacifik náhradní řešení. V přístavu jsme narazili na trajekt na ostrovy Vava'u, na který jsme se bez váhání nalodili. Jak se říká v pacifiku:" Lepší na Vava'u dnes než Ha'apai za týden."

Jízda trvala asi 22 hodin. Většinu cesty jsme prospali. Za bdělého stavu jsme bojovali s mořskou nemocí. Náročná plavba se nám nakonec odvděčila pozorováním velryb. Po příjezdu do města jsme se pokusili ubytovat po evropsku a dle rad turistické brožurky jsme se zkoušeli dovolat do různých ubytovacích zařízení. Většina čísel však neexistovala a tak jsme se rozhodli zkusit to osobně. Vyplatilo se! V Lucky’s Beach House pro nás měli dokonalou chatku (fale).

Druhý den jsme se nastěhovali a začal relax. Čistá, teplá a klidná voda s milióny barevných rybek a korálových útesů. Dny plné šnorchlování, kajakování a hlavně užívání si nádherné atmosféry Pacifiku. Po čtyřech dnech jsme se rozhodli, přesunou se na naše vysněné Ha'apai. Námořníci nám po cestě ještě nabídli čerstvě upečeného psa na večeři, slušně jsme odmítli a dali si meloun.

Druhý den jsme byly na skupině ostrovů Ha'apai. Turistická příručka nás celkem jasně navedla k našemu cíli. Stačilo dojít na konec hlavního ostrova, přebrodit asi 500 metrů moře mezi dvěma ostrovy. Realita byla opět trošku odlišná od rad turistické příručky. Už cesta na konec ostrova s batohy na zádech nebyla nejsnazší. Společnost nám dělali obří pavouci na stromech kolem cesty. Na konci ostrova nás čekalo nemilé překvapení. Na druhý ostrov jsme stěží dohlédli a podle našeho odhadu byl brod asi 3x delší než popis v turistické příručce. Hned po zahájení brodu nám bylo jasné, že tohle bude makačka. Proud nám strhával noh. Přítelkyně spadla do vody a málem mi uplavala. Byli jsme zoufalí, ale vzdát jsme se nechtěli. Na půli cesty jsme si dali odpočinek. Z dálky jsme pozorovali dva týpky, kteří se přebrodili a teď se objímali. Byli šťastní, že přežili. Když to zvládli oni, tak mi taky! Vyhecovali a šli jsme do toho. Cesta byla nekonečná. Po přebrodění nás čekalo dalších několik kilometrů po pláži do vysněného Diana’s resortu u jednorukého rybáře Kaláfího.

Tady jsme strávili další tři dny flákáním, opalováním a užíváním si toho dokonalého moře. Jen šumění moře, palmy všude kolem, na celém ostrově ani živáčka. To bylo přesně to, proč jsme jeli na Tongu.

Po těchto příliš krátkých dnech jsme podobně zajímavým způsobem odjeli zpět na hlavní ostrov. Zbývala nám ještě poslední noc a v kapse jsme neměli ani vindru. Navíc jsme dorazili už za tmy. Vypadalo to na noc ve spacáku na autobusové lavičce. Už jsem skoro usínal,když přistoupil mladý pár a nabídli nám na tu noc přístřeší. Nechápali jsme, nevěřili jsme, divili se, ale přijali tuto nabídku. Poslední den jsme jen líně, jako místní, prochodili město a našli autobus, který nás později odvezl na letiště. S otázkou na řidiče, kdy odjíždí, jsme dostali zajímavou odpověď: “Až je plný”. Neuvěřitelná “dovolená” pro nás byla dobrodružným zážitkem na celý život.

www.skolapelican.com

ZAČÍNÁME !! Nejradši bych začala jako v pohádce – bylo nebylo … či kdysi dávno … Začínáme - dětství. Když poprvé otevřeš svá překrásná očka, zdá se ti vše zmatené. Vůbec nevíš, co tě čeká! Vše je pro tebe fascinující a nové. Chození po klouzavých parketách či první šílená první slova. Začínáme - čas na úrazy. Modřiny, zlomeniny, opuchlé rty, vyražené zuby. Začnínáme – první krátký sestřih a první nedorozumění. „To je krásný chlapeček…Jak se jmenuje? “ „Kateřina!“ smál se táta. Začínáme - puberťácká léta. Stojím proti všem. „Tahle nikam nejdeš! Jdi se převléct! “ Nejčastější věta při pokusu o odchod z domu. Začínáme – dospělost. Konečně přišel den ´D´. Vnímala jsem ho jako, kterýkoliv den v roce. Stejně budu pro rodiče stále dítě. I když budu ´CET´. Začínáme – naše děti. Už to jede – radost, nervy, strach. Ať děláme, co děláme, mají naše geny, takže jako bychom se dívali do zrcadla. Začínáme – vnoučata. Dědečkové a babičky se rozplývají. Bonbóny, buchtičky, čokolády – prostě vše, co si vnoučátko usmyslí. A když přijde den věčného spánku – není čas na odpočinek. Když se znovu narodím a nebudu kamenem... ZAČÍNÁME!

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Gerta sedí ve své šatně a dívá se na sebe do zrcadla. Před sebou má na stole rozložené šminky, za ní visí ve skříni kostýmy, u dveří šatny stojí několik párů stepových bot. Zadívá se pozorněji na zeď nad zrcadlem, kde jsou pověšené její první stepové boty. Na mysl jí vytane vzpomínka na její stepařské začátky.

Gerta se narodila do doby, kdy tanec nebyl rozšířený a už vůbec se k němu nevedly děti, zvláště pak v takových rodinách, do jaké se narodila Gerta – sedlácká rodina s gruntem. Ale jí hospodářství nic neříkalo. Odjakživa chtěla tančit, ale doma hleděli jen na to, aby se dobře provdala. Podporu Gerta našla v tetě, které její rodina tanec neumožnila. Jenže přišla válka a zhatila plány všem, nejen Gertě. Každá válka však někdy skončí a tento konec otevře všem novou životní kapitolu. Totéž platilo i pro Gertu. Spolu s tetou odjely z rodného statku do Vídně, kde si Gerta začala plnit taneční sen. Co na tom, že jí bylo již pětadvacet let – doba tanci přála, lidé se chtěli bavit.

Začátky byly těžké, ale Gerta se nedala odradit, tanec pro ni byl vše. A právě tehdy potkala Georga, který jí ukázal nový svět – svět stepu. Zamilovala se. A nejen do stepu, do té krásné souhry plechu a hudby. Od něj dostala první stepové boty, on ji učil první kroky. Ty později zúročila v taneční škole, kde to dotáhla na absolutorium. Někdo zaklepe na dveře. Gerta sebou trhne. Vstoupí George, její manžel a manažer v jedné osobě. „Gerto, je to tvoje, ukaž jim, jak vypadá stepařská star!“ Gerta se zasměje. „Ukážu, neboj.“ Ano, právě na ni, na sedláckou holku, čeká vyprodaná Broadway. Dokázala to. Pomalu jde zákulisím. Vzpomene si na tetu a její životní motto – „Nikdy není pozdě začít něco dělat úplně od začátku a je jen na tobě, jak daleko to dotáhneš.“ Gerta se zhluboka nadechne a za mohutného aplausu vstoupí na jeviště.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Odvaha začít Vždycky milovala Francii a toužila se podívat do Paříže. Jenže potkala Rudolfa, otěhotněla s ním a bylo po snech. Ve svých dvaceti si brala chlapa o deset let staršího. Po svatbě o dítě přišla a zůstala sama. Sama s člověkem, který ji za nic neměl a psychicky ji týral.

Na to nemáš! Jsi jen přihlouplá účetní! Šedá myš, která mi visí na krku!“ hulákal každý večer, když se vrátil z hospody. Brečela do polštáře a začínala ztrácet naději.

Jednou odpoledne, když se vracela z práce, ji do cesty vstoupil starý muž. „Nechceš si ode mě koupit los, děvenko? Mám poslední…“ Koupila si ho a nevěřila, že by ji tenhle papírek měl v životě způsobit nějakou větší změnu. Pár dní ho nosila v kabelce. Pak ji napadlo zjistit víc. Nemohla věřit svým očím! Vyhrála celých třicet tisíc! Když vyzvedla peníze, věděla, že je doma nesmí ukázat. Věděla, že udělá něco, po čem touží. Stavila se v jazykové škole a přihlásila se do kurzu francouzštiny. Zbytek peněz si schovala do krabičky od čaje. Rudolf nic nepoznal. Nespali spolu v ložnici a tak se po večerech mohla učit. Protože to byla její cesta ke splnění snu, šlo jí to samo. Blížily se závěrečné zkoušky, měla strach, ale zvládla je výborně. Ten den si vzala volno, zašla si ke kadeřníkovi, koupila si nové šaty a boty, zbyly jí přece ještě nějaké peníze. Konečně si připadala jako krásná a úspěšná žena. Žádná šedá myš, co někomu visí na krku. Cítila, že přijde začátek něčeho nového, ale nedokázala to popsat. Cestou ze zkoušky se posadila na zahrádce útulné kavárny, objednala si svůj oblíbený zákusek a kávu, a začetla se s naprostou až obdivuhodnou samozřejmostí do Le Monde, které ležely na stole vedle.

Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ Zvedla oči a před sebou uviděla pohledného mladého muže s lehkým úsměvem ve tváři. „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ usmála se.

Strávili spolu nekonečné hodiny. Jmenoval se Francois a pracoval v Paříži jako obchodník. Okouzlila ho svou křehkostí, bázlivostí a touhou sdělit mu všechno v jeho jazyce. Po pár dnech známosti s osudovým cizincem, podala žádost o rozvod a odjela natrvalo do Francie.

Vždy se dá začít od začátku…

Slovníček: „Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ Promiňte, slečno, nevadí Vám, že čtete moje noviny? „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ Omlouvám se, jsou opravdu Vaše?

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

The courage to start She has always loved France and yearned to visit Paris. But she met Rudolf, got pregnant and the dream was over. In her twenties she was marrying a guy who was ten years older. After they got married she lost her child and was left alone. Alone with a man who totally disrespected her and maltreated her mentally.

You can’t do anything! You’re just a dumb accountant! A grey mouse, my heavy burden!” he cried every night when he had come back from the pub. She cried into her pillow and started to lose hope.

One afternoon, when she was coming home from work, a man stepped into her way. “Do you want to buy a lottery ticket, dear girl? This is the last one...” She bought it, and she did not believe this piece of paper should make a change to her life. For a few days she carried it in her purse. Then it occurred to her she could try it. She could not believe her eyes! She won thirty thousand crowns! When she collected the money she knew she could not show it at home. She knew she would do something she longed for. She stopped by in the language school and enrolled in a French course. She hid the rest of the money into a tea box. Rudolf did not see anything. They did not sleep together in the bedroom so she could study in the evenings. It was as easy as a pie because it was a way to her dream. The exams were coming close, she was afraid of them, but she passed with no problem. She took the day off. She went to her hairdresser and bought a new dress and shoes; she still had some money left. She finally felt like a beautiful and successful woman. Not a grey mouse, being a burden to someone. She could feel something new would come but she was not able to describe it. Coming from work, she sat in the garden of a cosy café, she ordered her favourite cake and coffee, and completely naturally started reading Le Monde which was lying on the adjacent table.

Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ She looked up and saw a young handsome man with a light smile on his face. „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ she smiled.

They spent countless hours together. His name was Francois and he worked in Paris as a businessman. She enchanted him by her delicacy, shyness and desire to share everything in his language. After a few days of the acquaintance with the fated stranger she filed for divorce and moved to France.

You can always start over...

Vocabulary: „Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ Excuse me, lady, don’t you mind that you’re reading my newspaper? „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ I’m sorry, is it really yours?

Občas se ráno probudím a mívám vnuknutí. Jo, je to tak. Neznáte to? Jako třeba před pár dny. Strejda, co žil ve Státech, ani jsem ho pořádně neznala, zničehonic umřel. Nikoho neměl, docela opuštěnej a pěkně bohatej starší pán. To ráno přišlo moje vnuknutí, že něco bude.

Odpoledne stojí u mých dveří chlápek v černým obleku, a že prý jsem jediný dědic Johna Horaka z Minneapolis, dříve Jana Horáka z Bechyně. Moc mě na vtipy neužije, ale když po čase na mým účtu přistálo pár milionů dolarů, začala jsem tomu věřit. Ten osud může bejt vážně zapeklitě dobrej. A dneska ráno zase to vnuknutí…Něco se stane! Holka, nemysli na smrt. Pouštím rádio a dozvídám se, že zprávy o konci světa jsou potvrzené. Někteří z lidí začínají panikařit… já zůstávám v klidu. Ale na svá vnuknutí dám.

Smrt beru jako součást života, nebudu si kousat nehty a brečet do polštáře. Na to už jsem velká holka. Sedám do auta a jedu do místní nemocnice. Ptám se po dětské onkologii, smutném placu, kde úsměv a radost nemají své místo. Vstupuji do šedé budovy a jdu rovnou k přednostovi kliniky. Přes silné brýle na mě kouká člověk, který ví, co je to mít a ztratit…cokoli. Mluvíme spolu o spoustě věcí, jeho oči se doširoka rozzáří, když se dozvídá moji nabídku. Podáme si ruce a já odcházím. Cestou přes skleněné dveře cítím páry ustrašených dětských očí, které mě monitorují a ptají se: „Proč jsi přišla? Můžu odejít s tebou?“ Je mi z toho úzko…

Následujících pár dní bude hektických. Vím, jak se zařídit, umím najít správné lidi a navíc kouzlo strejdových peněz dokáže divy. Všichni kompetentní mi s nadšením otevírají dveře, povolení přicházejí jedno po druhém a já jako donor brzy slavnostně přestřihávám pásku nové budovy dětské onkologie v našem městě. Moderní budova v pastelových barvách uprostřed zahrady plné fontán, stromů, květin a ptáků. Oddělení je vybavené nejmodernějšími technologiemi a lékař, který mi před časem podával posmutněle ruku, se na mě usmívá. V jeho týmu budou pracovat opravdové špičky z tohoto oboru.

Nesnáším chválu ať už je myšlená doopravdy nebo jen naoko. Zkrátka…Strejdo, ty tvý dolary jsem využila co nejlíp. Nemyslím na konec světa…může to bejt blbost anebo ne. Ale dyť je to jedno. Jdu po dlouhé chodbě v pastelové nemocnici a vidím dětské tváře…dívají se na mě a usmívají se…jejich oči září, i když jejich těla pociťují bolest. Stěny kolem jsou plné obrázků, vzduch voní po květinách a zdáli zní tichá hudba. V jednom pokoji se děti smějí…přišel za nimi barevný klaun Duha. Duha je radost… Děti se zázračně uzdravují …statistiky hovoří jasně a pro skeptické odborníky je to jen těžko pochopitelné. Já to chápu dobře…

Dny plynou a blíží se den D, kdy má skončit svět kolem nás. Probudím se a matně si vybavuji, co se mi zdálo. No, jasně…ve snu ke mně přišel strejda, vzal mě za rameno a s lišáckým úsměvem mi pošeptal: „Nemysli na smrt, baby…“

A já na ni nemyslím. Myslím na život.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Den 21.12.2012 se stále blíží. Pro někoho běžné datum, pro někoho osud. Mayský kalendář je však realita. Na toto téma, téma konce světa, existuje nespočetně názorů. Ani já nedokážu říci, který je ten pravý. Vím jen, že existuje. Je-li ale pravda, že konec světa je na dosah, jsou zde věci, které bych chtěla stihnout, než se nad námi definitivně uzavře brána života.

Lidé by svá přání a své tužby měli uskutečňovat a ne je odkládat a odkládat. Protože již zítra, může býti pozdě. V mé mysli, se odehrávají touhy a sny podívat se na ty nejpohádkovější místa na světě, ochutnat ty nejpestřejší chutě jídel, okusit ty nejvybranější vína z vinic… Mají však tyto touhy nějaký význam? Je opravdu těžké, upřednostnit ty nejpodstatnější.

Není času nazbyt. V tuto chvíli již nejde o finanční prostředky, ale o smysl života. Nelze stihnout vše! Chtěla bych obohatit spíše svůj vnitřní život, než své zážitky z luxusní dovolené. V první řadě, musí být spokojená duše, pak tělo. V tuto chvíli bych určitě upřednostnila věrné a upřímné přátele, nad všemi penězi světa. Hlavně chci, jestli jsem v životě někomu ublížila, aby mi ti lidé odpustili. I já dokážu odpouštět. A takové odpuštění, je důležitým krokem k seberealizování člověka.

Tento rok jsem chtěla jít na vysokou. Nedostala jsem se. Zpočátku jsem nevěděla co dál. Teď si však říkám, že je to k něčemu dobré. Na jazykové škole si zdokonalím své jazykové dovednosti. Poznám nové lidi a vůbec okolní život ve městě. A pořádně si rozmyslím, kam si dám příští rok přihlášku. Jestli však nějaký další rok bude. Měli bychom žít podle svých představ. Každý den je jen jednou za život. Budou mít staří Mayové pravdu? To se všichni dozvíme, v soudný den.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Slyšíte to v rádiu. Vidíte to v televizi. Mluví o tom divní lidi. Konec světa se prý blíží. Co všechno by měl člověk stihnout do konce světa a proč z toho nevytěžit co nejvíc? Udělat věci, po kterých jste vždy tak toužili, ale brzdila vás morálka, zodpovědnost nebo zákony.

Říct každému, co si o něm opravdu myslíte, být poprvé a naposledy opravdu upřímní.
Dělat věci, na které je až hanba myslet. A to vše bez následků nebo strachu co přijde pak.
Být, třeba jen na tu kratičkou chvíli, přesně Tím kým chcete být

Stačí jen popustit uzdu fantazii. Ale co potom? Až vyřídíte staré dluhy a splníte si své sny a největší touhy? Vždy jsem si myslel, že je nejdůležitější zanechat odkaz, nějakou ikonu, něco, na co se bude pamatovat. Ale k čemu takhle získat nesmrtelnost, když nezůstane nikdo, kdo by pamatoval… Je několik způsobů, jak „zavřít krám“. Můžete prodat všechen svůj pozemský majetek (pokud to hodí málo, tak i sousedův) a za utržené peníze si pak koupit permanentku do bordelu nebo jiný suprový zážitek. Nebo … Nebo obvoláte všechny známé a přátele a půjdete si zapařit. Na pařbu jakou svět neviděl. Vždyť kdo může říct, že pařil až do konce světa?... A třeba se propaříte až na věčnost.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Blíží se konec světa! Co to znamená ? Co mám dělat? Jsem připravená? Každý je svého štěstí strůjcem. Někteří přemýšlí nad tím, co by chtěli změnit, navštívit či ochutnat do onoho osudného dne - 21.12 2012.

Mnoho mých známých se nad touto otázkou dlouho nezabývají. I já jí nevěnuji moc pozornosti. Pro některé je to jen další planý poplach, ale najdou se blázni, kteří vsadí vše na jednu kartu.. Je mnoho diskuzí o tom co vlastně konec světa znamená. Jsou spekulace o tom, že umřou „zlí“ lidé, někde zas, že skončí celá lidská rasa... Můžeme se jen dohadovat. V konec světa nevěřím. Bylo to tu mnohokrát a já ani nepostřehla že se něco takového má stát. Kdyby to byla pravda spíše se bych se věnovala odpovědím na kladené otázky:

Co nás čeká po zániku světa? Pujdem do nebe či do pekla, zda – li takové místa jsou? I kdybych odpověděla na tyto otázky, k ničemu by to nebylo. Ať se stane co má se stát....

Kdybych věřila, že nastane konec světa nic bych neměnila. Chtěla bych ho prožít na plno a jela bych se podívat třeba na Kubu či na karneval v Riu. Aspoň bych poznala na vlastní oči tu nádhernou a jak žije svět okolo. Vidět to co popisují všude možně, neboť to musí být neuvěřitelný zážitek. Nebo zkusit adrenalinové sporty, kterých mi naskakuje husí kůže.

Určitě bych zvládla i let letadlem, ze kterého mám panickou hrůzu. A co pak? To je ve hvězdách.

Určitě ještě mnohokrát uvidím východ Slunce …

The end of the world is coming. What does it mean? What should I do? Am I ready? Everyone is the founder of his own fortune. Somebody is bothering his head with the question of what would be changed, visited or tried by the day 21. 12. 2012.

A lot of my friends are not engaged in this issue. Neither am I. Someone considers this to be another false alarm but there are several lunatics who put all their eggs into one basket. There are many debates what the end of the world means. Speculation in rife that bad men will die or the whole human race will be exterminated...we can only surmise. I personally don´t believe in the end of the world. It is not for the first time and I didn´t even notice those speculations before. If it was the truth I would devote my time to answering these asked questions:

Who knows what the future holds in store for us? Heaven or hell – is it real? It´s needless to answer the questions – what is meant to happen will happen...

If I had believed in the end of the world I would have changed nothing. I would have lived my life in the fast line - going to Cuba or the Rio Carnival, feeling the beauty and the whole world with my own eyes, trying adrenaline sports which give me goose bumps. I would have definitely managed to fly by plane which makes my horrifying. And then? God only knows that.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Konec světa? Nevěřím. To už tady bylo mockrát. Jednou, když mi další moje kamarádka začala s vykoulenýma očima povídat o dalším z nich, který tentokrát vymysleli mayové, jsem se už naštval. Zadám google, napíšu to do vyhledavacího okénka a co nevidím: přes deset milionů odkazů! Mezi prvními byl odkaz na stránku wikipedie, kde byl uveden seznam už ohlášených konců světa - na osmdesátém jsem přestal počítat. Každé náboženství na Zemi ma své proroky a své konce světa. Ale to přece neznamená, že budeme notoricky věřit v každý z nich? To by se z toho jeden posesouval… Vezměme si například rok 1999 - jedenáct mediálně doložených konců světa. Nevím, proč to lidé dělají. Snad je to nějaká forma reklamní kampaně, že se v období krize díky tomu zvětši poptávka po nafukovacích lodích, v teleshopu se objeví zázračný prostředek na tloustnutí (pro případ kdyby došlo ke globálnímu umrznutí), vzroste cena pozemků v horách. Možná začnou vybírat antimeteoritovou daň. A když se tak zamyslím, tak vlastně ani nemáme šanci. Proč, protože jestli někdo přežije letošní konec dnů tak ho zabije ten další v roce 2018 (Nostradamus, jaderná válka) a v případě, že by někdo měl větší výdrž než šváb, tak má stejně smůlu… dorazí ho meteorit v roce 2036. Takže po zvážení všech za a proti, vlastně ani nemá smysl něco před koncem světa plánovat, protože nevěřím, že nějaký bude. A kdyby byl, tak stejně nemá cenu nic řešit, protože, upřímně, kdo z Vás se teď zvedne a půjde si kopat úkryt na zahrádce nebo prodá všechen majetek a odstěhuje se do Himalájí?

Нет, не верю. Он был здесь уже много раз. Однажды, когда одна из моих подруг мне с вытаращенными глазами рассказала об очередном Армагеддоне, который на этот раз придумали майя, я рассердился. Я открываю Google, забиваю энтот «всем пипец» в поле поиска, и что я вижу: более десяти миллионов ссылок!

В числе первых была ссылка на Википедию, где была статья со списком всех официально объявленных концов мира в прошлом - на восьмидесятом я сбился со счета.

Каждая религия на земле имеет своих пророков и концы света. Но это же не значит, что мы должны верить в каждый из них? Так ведь конца мира и не дождешься, раньше с ума сойдешь. .. Ну например 1999 год - одиннадцать медиально подтверждённых Армагеддонов.

Я не знаю, зачем это людям нужно. Возможно, это в своем роде рекламная кампания, которая во время кризиса поднимает спрос на надувные лодки, в рекламе появится очередное чудо-средство для потолстения (на случай глобального похолодания) поднимется стоимость участков в горах. Государство введет антиметеоритный налог?

А если вдуматься, так и шансов то не остается. Почему? Потому что если кто-то переживет этот конец света, так его убьет следующий в 2018 году (Нострадамус, ядерная война), а если и он не справится то «поможет» метеорит, который должен упасть в 2036.

Таким образом, взвесив все плюсы и минусы, собственно бессмысленно, что-либо планировать, потому, что я не верю в этот конец мира. И даже если он будет … какая разница? ... кто из Вас, сейчас встанет и пойдет копать убежище в саду, или продаст всё свое имущество и переедет в Гималаи?

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Můžu žvanit o milionech zážitků s koncem světa, které jsem za svých 20 let života zažila. Bylo jich za tu dobu opravdu hodně. První konec světa nastal při zásadním zjištění, že žádný starý pupkáč s fousama a v červeném přespříliš upnutém oblečku neexistuje, dárečky nenosí, a že žádnej čert mě za nohu do pekla neodtáhne.

Další konec světa málem nastal, když jsem se na zahradě točila kolem klepače na koberce tak zaníceně, až jsem rozbila betonový chodník a část z něj jsem si pomalu odnesla v puse spolu s vyraženýma předníma zubama. O půl roku později nastal konec světa, který zasáhl spíše mou matku než mě. A to v momentě, kdy si její dlouhovlasá dcerka šmikla vlasy tak, že najednou vypadala jako podivné bezzubé stvoření s oškubanýma vlasama. „Pánešek vzal miláška, můj milááášek! ... Ne, jako Glum jsem naštěstí nevypadala ... Konec světa jsem zvládla zařídit i svému dědečkovi.

Když zajdu ještě o pár let dál, kdy jsem na fotbalovém hřišti s dědou hrála soft tenis. Míček jsem hodila tak, že děda zakopl o vlastní nohu a v nátělníku bez rukávů a šortkách se skácel přímo do půl metru vysokých kopřiv. Myslela jsem, že smíchy asi umřu. Když se mu nepovedlo vstát a spadl tam znovu, už jsem skoro plakala. Můžu takhle pokračovat do nekonečna, v každém roce se něco stalo, stává se a stávat bude. Kam tím mířím? I kdyby na konci roku byl konec světa, vím, že život žiju naplno. Nepotřebuju nic měnit nebo žít víc. Vím, že i kdyby konec světa nenastal, můžu minimálně příští rok mluvit o tom, jak jsem letos šlápla do psího ... (No, však víte ...) nebo jak stařenka v šalině zahlásila na cvakač jízdenek "Jednou Modřice!"

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Jaké by asi bylo pomyšlení, že se ráno probudíte a zjistíte, že dnešek je poslední den vašeho života? Předpokládám, že byste s tímto zjištěním neskákali nadšením pět metrů vysoko. Ale budiž. Nejkrásnější na tom všem je fakt, že každý den je prvním dnem zbytku vašeho života. Ale co když ten náš život skončí právě onen osudný den 21. 12. 2012?

Existuje hodně způsobů, jak si poslední půlrok náležitě užít. Mohli bychom utratit všechny své naspořené peníze za to, co máme rádi. Mohli bychom vycestovat na Antarktidu a studovat život místních endemitů. Anebo můžeme podniknout výlet do Himalájí a zdolat Mount Everest. Možností je přece nespočet...

Kdybych si měla své poslední měsíce života režírovat podle vlastního scénáře, udělala bych zkrátka vše, co jsem za těch 18 let nestihla nebo neměla odvahu udělat. Neváhala bych ani minutu, a utíkala za svými nejbližšími, skočila jim do náručí, a řekla jim, jak moc mi s nimi bylo dobře. Sebrala bych veškerou odvahu a zašla za těmi, kterým jsem vždy chtěla něco velmi důležitého a osobního říct, ale má nesmělost mi to nedovolila.

Poté bych si udělala rychlocestu po naší krásné Zemi a ochutnala všechny vůně světa. A nakonec bych nahá přeběhla Václavák, abych se všem zapsala do paměti!

155862_1353070767010_1838660475_668408_6809958_n-623x415

What would it feel like to wake up in the morning and find out that that day it is the last day of your life? I suppose you wouldn’t really jump for joy. But all right. The greatest thing about that is the fact that every day is the first day of the rest of your life. But what if our lives will really end on the judgment day of 21st December 2012? There are a lot of ways of how to enjoy the last six months properly. We could spend all our saved money on what we like. We could travel to Antarctica and study the life of local endemic species. Or we can take a trip to the Himalayas and climb Mount Everest. There are countless possibilities… If I could direct my last months of life by my own script, I would just do what I didn’t have time to do or didn’t have courage to do in the 18 years I had. I wouldn’t hesitate a minute and run to my closest, hug them and tell them what a great time I had with them! I would encourage myself to go to see those whom I always wanted to tell something very important and personal, but my bashfulness never let me. Then I would take a quick trip around our beautiful Earth and taste all the flavors of the world. And finally I would run across the Václavské náměstí square naked so that everyone remembered me!

Já osobně jsem vždycky chtěla hodně cestovat. Hrdinové Verneova románu stihli v roce 1872 cestu kolem světa za 80 dní. Dnes máme 1. květen 2012 a do konce světa nám zbývá 234 dní. Náskok 154 dní může na první pohled vypadat dost slibně, ale… Kdo by se chtěl v dnešní době plahočit 80 dní vlakem a lodí a navštívit jen Suez, Bombaj, Kalkatu, Hongkong, Jokohamu, San Francisko, New York a Londýn? Chci ochutnat špagety v Boloni, vyfotit se u Eiffelovky, dotknout se pyramidy v Gíze, opalovat se na plážích Bora Bora, navštívit karneval v Riu a filmový festival v Cannes, ochutnat doutník uválený na stehně Kubánky, připít si tequillou v Mexiku, projet Maroko na velbloudovi, navštívit olympiádu v Londýně, na Novém Zélandu se projít hobití krajinou, zažít potápění v Malajsii a prázdniny v Římě, ubalit jointa na Jamajce a potom všem si dát sprchu v luxusním hotelu v Dubaji. V plánování svojí cesty spoléhám na moderní dopravní prostředky a především informační technologii. Bohužel hned můj první cestovatelský krok je předurčen k nezdaru. Maps.google.cz hlásí error. Trasa Brno – Dubaj nenalezena. Píšu to nerada, ale jak to tak vypadá, tohle asi nestíhám….

Around the World in 234 Days

I have always wanted to travel a lot. In 1872, the protagonists of Vern’s novel made it in 80 days to travel around the world. Today, it is 1st May 2012, and there are 234 days left until the end of the world. These extra 154 days can seem promising, but…Who would like to bear 80 days on a train and a ship and visit only Suez, Bombay, Calcutta, Hong Kong, Yokohama, San Francisco, New York, and London? I want to try spaghetti in Bologna, take a picture with the Eiffel Tower, touch the pyramid of Giza, sunbathe on the Bora Bora beaches, and visit the Rio Carnival and the film festival in Cannes. I want to try a cigar rolled by a Cuban woman on her thigh, drink tequila in Mexico, ride through Morocco on a camel, visit the Olympic Games in London, walk through the hobbit landscape, experience scuba-diving in Malaysia, and have a holiday in Rome. I want to roll a joint in Jamaica and then have a shower in a luxurious hotel in Dubai.Planning my journey, I rely on modern means of transport and information technologies above all. Unfortunately, my very first traveler’s step is fated to fail. Maps.google.cz reports and error. Route Brno-Dubai not found. I’m not happy to write this but it seems that I’m not going to make it.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Jak to tenkrát bylo praprapraprapraprapraotče? Každý rok když přichází zima, mám potřebu Vám něco napsat.

Ovšem hned se neradujte. To něco v každém případě není obdiv. Mám pár pochybností, které mi už dlouho nedají spát. Už třetí týden ležím znuděný v posteli a piji už šedesátý heřmánkový čaj. To proto, že začalo přituhovat a naše ochablé organismy se s tím nechtějí vypořádat. A potom mě napíše kamarád z Egypta, že se opaloval u vody s pivem v ruce. Samozřejmě tím nenaznačuji, že jste měl s celým národem jít pěšky až do Afriky, nebo snad přeplavat Středozemní moře. Ale v jedné písničce zaznělo, že kdybyste popošel o kousek dále, mohli jsme se teď v plavkách u vody válet. A to, že se to nestalo, pane Čechu, je sakra velká škoda.

Myslím, že některá Vaše rozhodnutí byla zbrklá a unáhlená. To, že s Vámi souhlasili všichni, je jen důkaz toho, že byli po úmorné cestě zcela vyčerpaní. Já být takto na dně a někdo by mi řekl, že z Řípu viděl spousty mléka a medu, taky bych se šel rozhodně podívat. Nikomu se ani nechtělo přemýšlet nad názvem naší nové vlasti a chtěli jít spát, tak odsouhlasili první návrh a to ten, že se má naše země jmenovat po Vás. Mimochodem podle vědeckých výzkumů se kolem roku 664n.l. nenacházely v okolí Řípu tak obrovské zásoby mléka a medu, které by běžný člověk spatřil z tak vysoké hory.

Bylo neohleduplné uvozovat nějaké závěry takto k večeru a upřímně Vám děkuji za rozhodnutí, které mě připravilo o dva týdny výuky!

So what´s the true story, fore-fore-forefather? Every year when winter comes I feel a need to write something to you.

Yet there´s no reason to rejoice. That ‘something’ is not admiration at all. I have a few doubts that won´t let me sleep for a long time. I´ve been lying in a bed for three weeks now, bored and drinking my sixtieth camomile tea. Simply because of the fact that it started to get freezing cold and our weakened organisms don´t want to cope with that. And then a friend of mine from Egypt writes to me that he is enjoying his beer on a beach while sunbathing. Of course I don´t infer that you should´ve walked the whole nation as far as Africa or, perhaps, swim over the Mediterranean sea. But in one song there were lyrics saying that if you had drawn forward a little bit more we could now be lounging somewhere around water in our swimsuits. And the fact it didn´t happen is a big pity, Mr Čech.

I think that some of your decisions were hot-headed and reckless. The fact that everybody agreed with you is just evidence that everybody was completely exhausted after such a plodding journey. If I had been this tired and told that there could be plenty of milk and honey seen from the Říp mountain, I would have gone and checked that myself too. Nobody even wanted to ponder over the name of our new homeland and they wanted to go to sleep so they agreed with the first proposal, which was naming our country after you. By the way, according to scientific research there were no huge supplies of milk and honey to be seen from Říp around 664 AD.

It was thoughtless to draw such conclusions towards the evening and I frankly thank you for the decision which cost me two weeks of school.

Jak troufalé a při tom pravdivé něco takového o sobě zpívat, Edith Giovanno Gassionová.

Boj, obdiv, pády, síla, nenávist, láska, nekonečné ztráty…to byl, bohužel, celý Váš život. Možná to byl osud, možná jste si to tak vybrala. Lidé Vás milovali i využívali. Byla jste sama svým popravčím, Vy hloupá! Když jsem poprvé slyšela Váš hlas, bylo to něco nepopsatelného. Dokonalost je slabé slovo. Chtěla jsem vědět víc, víc o Vás. Dokázala jste toho tolik! Narodila jste se na ulici, uprostřed chladné zimní Paříže. A co nevidět, jste zpívala v New Yourských vyhlášených kabaretech. Lidé kolem Vás neustále odcházeli, ničili Vás. Všechno byl jen hon za něčím lepším. Stačilo se jen na chvíli zastavit a užívat si těch krásných chvil, kdy jste byla milovaná Vašimi blízkými. Tvrdě jste pracovala, nejen na sobě. Změnila jste tolik osudů lidí kolem sebe a při tom si vytrpěla tolik bolesti. Máte u mě neskutečný obdiv. Byla jsem šokovaná, že sklízíte obdiv i u teenagerů 21. století. Kteří vědí, kdo jste Vy. Vy, Edith Piaf, která ničeho nelitovala. Non, je ne regrette rien.

How daring yet truthful to sing such thing about yourself, Edith Giovanna Gassion.

Struggle, admiration, falls, strength, hate, love, endless losses.. Your entire life could be described with these words. It may have been your destiny, or maybe it was your choice. People loved you and took advantage of you. You were your own executioner, you silly! I distinctly remember hearing your voice for the first time. I was so intrigued that I immediately wanted to learn more, more about you. You accomplished such a lot in your life! Born in the street, in cold, unfriendly Paris. And before long you were appearing in renowned music halls of New York. You were hopeless at maintaining relationships, in fact they were ruining your life. You were desperately longing for something beautiful and did not realise that you might have been happy if you had stopped for a while to enjoy the precious moments when you were surrounded by the people who loved you. You worked hard, not only on yourself. You changed so many people’s lives and yet suffered so much pain. I deeply respect you. I was astonished when I found out that young people in the 21st century know who you are and feel the same way as I do. About you, Edith Piaf, who regretted nothing. Non, je ne regrette rien.

Rouhání? Omlouvám se, ale nemohu jinak.

Občas se mi stane, že dostanu otázku: "Věříš v Boha?" "Mmm.. ne", odpovídám. Hned na to následuje: "Proč?". A má odpověď na to bývává stejná: "Dej mi důvod".

Nikdy jsem se Bohem moc nezabývala, ale téměř před dvěma lety jsem poznala jednu hudební skupinu, kterou jsem si ihned zamilovala. Jak to souvisí s vírou v Boha? Když byl zpěvák skupiny dítě, byl věřící, ale vzhledem k okolnostem víru ztratil. Chlapci, který nikdy nikomu neublížil, bylo ubližováno jen kvůli tomu jak vypadal, jen proto, že byl jiný než ostatní (pozn.: ale stejné rasy i národnosti). Kde byl v tu dobu Bůh? Nikdo se ho nikdy nezastal, nikdo mu ani v nejtěžších chvílích nepomohl, Bůh taky ne! Trpěl kvůli tomu, kým byl, a denně se modlil k Bohu a prosil ho, aby mu pomohl. K jeho smůle se nikdy nic nestalo.

Jenže to není vše. Denně umírají nevinní lidé, kteří si to nezaslouží. Proč? A nejsou to jen lidé.. ale i zvířata, kolik tisíců zvířat trpí a umírá, a nemyslím tím zvířata určená na porážku. Všude ve světě je tolik zla - vraždy, krádeže, ubližování, pomluvy, smrtelné nemoci.. . Máte odpověď na to, kde ten milující a laskavý Bůh je? Prý je strůjcem všeho zla Lucifer – padlý anděl. Proč mu Bůh dovolí, aby se tohle dělo? V tohoto Boha věřit nechci a ujišťuji Vás, pane papeži, že věta "Bůh to tak chce" mi rozhodně nestačí.

Teď mi nezbývá nic jiného, než doufat, že mě žádný silně věřící za můj názor neukamenuje. V co věřím nebo nevěřím, je moje věc, navíc žijeme v 21. století..

Se vší úctou vážený pane papeži, Miss Atheist.

Blasphemy? I beg you pardon but I cannot feel otherwise…

Sometimes I happen to be asked the following question:bDo you believe in God? Mmm .. no," is the answer. Why? The answer use to be like this: Give me a reason.

I have never given much thought to God, but almost two years ago I met a band which I immediately fell in love with. How does this relate to the faith in God? When the lead singer was a child, he believed in God, but due to certain circumstances he lost his faith. The boy, who never hurt anyone, was being hurt by others because he looked and behaved differently (although he was the same race and nationality as his peers). Where was God at that time? No one ever stood by him, no one helped him even in the toughest times, and neither God did! He suffered from being the way he was, and prayed daily begging God for help. Unfortunatelly, nothing ever happened...

But that's not all. Every day innocent people die and do not deserve it. The reason? And it's not just people . Also animals, thousands of animals suffer and die, apart from animals intended for slaughter. Everywhere in the world there is so much evil - murder, theft, harm, calumny, fatal diseases … Can you tell us where the loving and gracious God is? It is said that Satan - the fallen angel - is the initiator of all evil. Why do God allow him to make this happen? I am not going to believe in this God and I assure you, Your Holiness, that saying „It´s God´s will“ is not enough for me.

Now I can do nothing else but hope that any convinced believer will think of scratching my eyes out. My beliefs and opinions are, after all, only my own business. And what´s more, we live in the 21st century.

With all due respects to Your Holiness, Miss Atheist.