Sezónu za sezónou jazyková škola Pelican slavnostně ukončuje školní rok. Pořádala školní párty, grilovala selátko, nakrmila lidi, mající v hlavě motto „sejdi se ze slušnosti a uteč domů na Xbox“ a letos to v rámci velmi ambiciózního ročníku vzala lehce zprudka a pronajala si takovou malou hospůdku, jménem Fléda. Ano, tu Flédu, ve které hrál snad i Michael Jackson, Flédu, která v počátečních hodinách akce vypadala prachbídně prázdně, až se nejen mi v hlavě tvořily metafory jako jeden mravenec dopřávající si celý meloun, myslím, že představu si dokáže udělat každý. Nicméně, v Brně se disciplína Party Hard provozuje až po odbití půlnoci a Pelican party to naprosto potvrdila. Několik stovek tančících, popíjejících, či jinak se bavících lidí přinášelo naprosto autentický pocit, který dával zapomenout na to, že jste prakticky na školní párty. Ale jaká škola, taková party, svižná, nápaditá, mladá, bez hranic.

Hudební program už od samého začátku v „předsálí“ obstarávali DJs, kteří se za pultem v průběhu noci střídali a docela se drželi Drum´n´Bassové linie, kterou občas obohatili sklouznutím do sesterských elektronických subžánrů. Ze startu působili jako kulisa, taková „lounge music“ u záchodků, časem však zmutovala v regulérní stage s regulérními tanečníky, atmosféra byla uvolněná a všudypřítomná i právě díky těmto pánům.
O živou hudbu také nebyla nouze a jako kontrast k striktním elektronickým beatům nemohlo posloužit nic lépe než pořádné čisté rockové inferno. A to od nikoho jiného než od pomalu vycházející hvězdičky brněnské nezávislé scény, Gerda Blank. Toto mezinárodní duo, kterému koluje v žilách maorská a anglická krev předvedla syrovou minimalistickou (pouze bicí, kytara zpěv a řev) rockovou show, která nemohla nechat chladné ani minerálky v lednicích. Vzduchem jen létala obdivná slova, přirovnávající tyto dva divochy k White Stripes, čemuž se nelze divit, protože právě tuto dnes již veličinu Gerda nejvíc připomíná. Přilejte do této šablony trošku noise prvků a improvizovaných sekvencí a máte recept na šťastné, hypnotizované publikum.
Další, a také poslední koncertní zážitek, který jsem ve svém nabitém večerním programu vstřebal, obstarala sympatická začínající hip-hopová kapela Peneři Strýčka Homeboye. OK, konec srandy. PSH je naprostá veličina, fungující už dvě dekády, a pak že „Punk´s not dead“. Houby s hořčicí, vážení, to hip-hop u nás není mrtvý a o jeho nemrtvosti nás přesvědčil bonus v podobě živého doprovodu PSH. Beaty Mika Traffika umocňoval živý bubeník a o pořádnou lázeň v nižších frekvencích se postaral baskytarista. Pohodář Wladimir 518 a legenda notorů Orion diktovali do majků jeden hit za druhým, které tahali z rukávů jak společné tvorby pod hlavičkou PSH, tak ze svých sólových projektů, namátkou: Planeta Praha, Zatím Díky, Du Dolů, Jižák, Udělej Bordel a spoustu dalších. Set nebyl vůbec ošizený, atakoval snad dvě hodiny a v žádném případě nebyl konečnou štací pro nemálo lidí.

Ti pokračovali stylem After Pelican Party Hard, který začíná nabývat legendárních rozměrů. O detaily se s vámi bohužel nemůžu podělit, protože mi paměť pomalu ale jistě přestala sloužit. Nová éra jazykové školy Pelican nemohla mít stylovější start a vysoko nasazenou laťku bude příští rok těžké překonat, ale věřím, že to společnými silami zvládneme! Děkujeme všem za účast and see ya next year! Fotogalerie koncertu zde a zde.