Tag Archives: Language

Crrrrrrr! V polospánku vypínám ten nejotřesnější zvuk, co znám. Stereotyp. Rozlepuji oči do dalšího všedního dne a tak si říkám: „Nechtělo by to něco dobrodružnějšího? Něco nebezpečnějšího, než jen to, že si ráno zakopnu o své vlastní nohy?“ Ano, každý zažijeme v životě trochu nudy. Tomu se nedá vyhnout, jako se nedá vyhnout běžné rýmě. A někdo se tomu vyhýbat dokonce nechce.

Ale nebyla by naše náplň života lahodnější, kdybychom se probudili do zcela jiného dne, než obyčejného? Co tak naučit se střílet z pistole? - Pak sejmeš hodně zombíků. Nebo si ochočit Křiklouna (létající tvor s rozpětím 14 metrů s nožem na bradě) a mít přítele na celý život? Co takhle si udělat procházku starou skříní? - Možná objevíš něco neobjeveného. Anebo si prostě jen udělat výlet do našeho vědomí a podvědomí, třeba nám sny chtějí něco říct. Přemýšlejme někdy i srdcem a nestyďme se za naše tužby, i když se zdají být nedotknutelné. Vše je jen na nás.

Od příštího roku očekávám, že nakrmíme své duše neuvěřitelným dobrodružstvím, i když se třeba bude odehrávat jen v naší hlavě.

Je nutné se na chvíli odpoutat od našeho světa, jinak zešílíme. Neobávej se stárnutí těla, ale duše!  

img_1951-623x415

Do not worry about body ageing, worry about the ageing of your soul. Ringing of an alarm clock! Half asleep I turn off the most annoying sound I know. Routine. I open my eyes to face another ordinary day and I ask myself: “Wouldn’t it be nice to live through something more adventurous? Something more dangerous than to stumble over one’s own feet in the morning?” Yes, we all get a bit bored from time to time. We cannot avoid that, just as we cannot avoid catching a cold. And there are people who even do not want to avoid that.

But would not our lives be filled with more delicious contents if we woke up to face a completely different day instead of an ordinary one? What about learning how to use a gun? – Like that you can knock out a lot of zombies. Or what about taming a Vociferator (a flying creature with 14 meters wingspan and a blade on its chin) and getting a friend for life? Or how about walking through an old cupboard? – Maybe you will find something that has not been discovered so far. Or we can simply take a trip into our consciousness and subconscious mind – maybe our dreams have something to tell. When thinking we should sometimes also use our heart and we should not be ashamed of our desires even if they seem to be unattainable. Everything depends only on us. I expect that in the upcoming year, we will feed our souls with incredible adventures, even though they might take place only in our minds. It is necessary to learn how to temporarily shut our mind to this world, otherwise we would go crazy. Do not worry about body ageing, worry about the ageing of your soul!  

Jazykové vzdělávání v Brně. PELICAN nabízí zvýšení profesní kvalifikace s kurzem Projektový manažer.  

Právě odbila 12. hodina a všichni slaví Silvestr. Sedím doma a koukám na trapný silvestrovský estrády. Na svým proseděným gauči držím sklinku s whisky a užírám se v samotě. Už sem se nikam nešel bavit přes rok. Od tý doby co mě vykopli z práce a žena utekla. Krysa jedna . Měl bych vstát a zavolat aspoň mámě. Kašlu na to, stejně o to nestojí.

Zrcadlo vůbec nepřináší pěknej pohled. Jsem odpornej. Zarostlej, chlupatej a tlustej. C o se vůbec stalo s mým životem. Na stole ještě leží nedopitá flaška whisky a rozsypaný brambůrky od včera. Smrad a špína se linou po celým bytě a špinavý nádobí leží už úplně všude.

Nikam dneska nejdu. Naliju si další sklinku a vyhrabu z hromady špinavýho oblečení to nejčistší. Jak to tak vypadá, je triko úplně ze spodu a kalhoty s flekama od oleje. Musím jít aspoň koupit nějaký jídlo. Nikdo mi nevolal. Nedivím se. Nikomu už nestojím za to. Možná už to nemá cenu, možná že můj život už nemusím dotáhnout do konce. Jo dneska to udělám. Skončím. Nashle ty všivej živote… ,,Lásko vstávej, vstávej!″ ,,Co, co?″ Celej vyděšenej koukám na manželku. ,,Zase si s sebou hrozně házel.″ Rozhlídnu se kolem sebe, jdu do koupelny a nemůžu se ze sna dostat. To jsem měl být já? Na ten zítřejší kšeft kašlu.

Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.

2014

The clock has just struck midnight and everybody is celebrating New Year’s Eve. I’m sitting at home and watching stupid New Year’s Eve TV shows. Seated on my sofa worn out by sitting, glass of whiskey in my hand, I am consumed by loneliness. I haven’t gone out for over a year. Ever since they booted me out of work and my wife ran away. That rat! I should get up and at least call my mum. But I don’t give a damn, she isn’t interested anyway.

The image in the mirror is not nice at all. I’m disgusting - hairy, unkempt, fat. What has actually happened to me? The half empty whiskey bottle and spilled chips from yesterday are still on the table. Stink and filth fill up the flat and dirty dishes are absolutely everywhere.

I’m not going anywhere today. Instead, I will pour myself another glass and dig in the pile of dirty clothes to find the cleanest one. I will go for the T-Shirt at the very bottom and for the pair of pants with oil stains. I have to go to get some food at least. Nobody called me. That’s not surprising, though. Nobody gives a damn about me anymore. Maybe it’s not worth it any longer, maybe I don’t have to follow through with my life. Yep, I will do it today. I will finish it. Bye, you lousy life… “Wake up, sweetheart! Wake up!” “What? What do you mean?” I am staring at my wife in horror. “You were thrashing around terribly again.” I look around and walk to the bathroom but I can’t wake up from that dream. Was that supposed to be me? Bugger that deal tomorrow!  

V životě školníka v JŠ PELIKÁN přichází co 3 měsíce chvíle, kdy musí zanechat bezostyšného poflakování a vydat se na plně hrazenou služební cestu. Tu do Švýcarska, tu do Amsterdamu.

Plně hrazenou znamená, že od čeho máš účtenku, máš zdarma.

Tož zanechal jsem předstírání práce a odjel s projektovým manažerem Honzou Špatenkou (ten, co tam jede pracovat) a mnou (ten co tam jede fe….flákat) do AMSTERDAMU!! Věz, že školník těžký život má!!

Cesta měla započít odjezdem ve 2:45 ráno autobusem na letiště do Vídně. Ve 2:58 nám ovšem bylo sděleno, že autobus nepřijede, protože… něco… Nejdříve jsme probudili telefonicky všechny naše „ochotné“ spolupracovníky s prosbou o pomoc a potom odjeli do Vídně taxíkem. Vídeňské letiště mám rád. Může se tam uvnitř kouřit v malých prosklených budkách s ventilací. Začátek výletu byl klasicky nudný - let, kafe, taxik, check in v hotelu, vybalování, sprcha…a LET´S GO OUT! Vylezli jsme z hotelu, vybrali si jeden směr a tím se vydali. Po 5ti míjených coffících jsem se konečně rozhodl, že ten 6tý se mi už líbí. Byl totiž na náměstí, na kterém se pořád něco dělo.

amsterdam-623x467

Inu sedíme si tak s Honzou… a pak si „přisedla“ vdova.

A tak jsme tam tak seděli s vdovou a pozorovali náměstí: skupinky turistů se vším se fotící, strangers proudící, černochy kokain prodávající…a celkově tu holandskou kulturu.

Po příchodu na hotel, jsme na sebe hodili ty nejlepší hadry a vydali se na sraz s partnery projektu do jednoho baru. Z našich firemních večírků víme, že když paří mocní, paří se s nimi až do konce. Tuto aktivitu jsme tedy zvládli s přehledem. Na začátku akce byli přítomni tito střízliví lidé: Nizozemec, 3 Řekyně, Ital a my dva za Czechoslovakia. Řekyně to vzdaly jako první. Došli jim peníze. Ital byl zvyklý, ale i tak padl asi ve tři ráno. Zbýval Nizozemec. Měl v sobě tak 18 piv a furt jel. Následovala rychlá domluva s Honzou a schválení plánu B. Plán B spočíval v tom, že ho na střídačku pozveme na panáka. Dostali jsme ho tam, kam jsme potřebovali. Do postele. Vítězství jsme v 4:15 korunovali v jednom nonstop coffee shopu. Druhý den jsme započali v 9 ráno, kdy jsme se i přes značné potíže vydali navštívit elitní školy pro děti s vysokým IQ. Popsal bych je asi takto: Velké budovy, které mají stěny ze skla, rámy ze železa a na střeše trávník. Vnitřní stěny jsou plné obřích oken.  Všude se prochází 12-16 leté děti s notebooky a tablety. V jedné třídě rozebírají jak doktoři, celou umělohmotnou kostru s odnímatelnými orgány. Všichni si vyměňují orgány, prohlíží si je a zároveň vyplňují online test.  Átrium budovy je uděláno jako malé divadlo. Sedí tam 20 studentů a jeden k nim promlouvá, pak se vystřídají. 14 letá studentka nás perfektní angličtinou upozorňuje, že zrovna trénují Leadership. Ředitelna je uprostřed budovy je ze všech stran skleněná.  Všude kolem nás v obřích polštářích polehávají či sedí studenti s notebooky. Místního školníka jsem bohužel nepotkal.

Jelikož jsem byl upozorněn, že blogový článek nemůže přesáhnout formát A4, bohužel se s Vámi již nemohu podělit o ty další dny plné Redlight District, šlapek, coffee shopů, cizinek a černochů cpoucí mi na každém rohu kokain (bohužel bez účtenky).

S přáním nechybějícího toaletního papíru… Váš školník.

As we have indicated in previous articles, PopuLLar, the ambitious project, goes into world. Every high school in the Czech Republic can currently participate in the project. You only have to contact the Czech project partner language school PELICAN which is organizing free workshops for secondary school teachers where they can get more about the project.

The first workshop has already taken place. The participants learned all about how to participate PopuLLar. They familiarized themselves with choosing an appropriate song and how to proceed with creating new lyrics. We showed them how to edit recorded audio and video recording and where to upload.

We got very positive feedback related to the workshop and hope that new video clips made by Czech students will be added soon at popullar.wikispaces.com. Many videos made in Europe will be uploaded on the project Wiki page during this year. Each school will have to not even record their own clip but also choose their partner school to rework its outcomes and translate into native language. If you would also like to take part in the project, just contact us via email: spatenka@skolapelikan.cz. Happy to help! 

img_2402-623x415

První workshop PopuLLar pro učitele středních škol. Jak jsme již předeslali v předchozích článcích, ambiciózní projekt PopuLLar má za sebou pilotní fázi a jde do světa. V současné době má nyní každá střední škola v České republice šanci zapojit se do projektu. Stačí kontaktovat českého partnera projektu Jazykovou školu PELIKÁN, která v současné době organizuje zdarma workshopy pro učitele středních škol, kde se mohou o projektu dozvědět více.

První workshop již proběhl. Jeho účastníci se dozvěděli veškeré informace o tom, jak se mohou projektu zúčastnit. Byli obeznámeni s tím, jakým způsobem společně se studenty vybrat vhodnou písničku a jak postupovat při tvorbě nového textu. Ukázali jsme jim jak sestříhat a upravit natočený audio a video záznam a kam ho uploadovat.

Workshop se setkal s velmi kladnými reakcemi a my doufáme, že do sbírky videoklipů na popullar.wikispaces.com přibydou již brzy nové videoklipy od českých škol. V rámci projektu bude během tohoto roku vznikat po celé Evropě množství videoklipů, které budou nahrány na projektovou stránku wikispaces. Každá škola bude mít za úkol nejen nahrát svoje vlastní video, ale zároveň si vybrat partnera, jehož tvorbu převede do svého rodného jazyka. Pokud by se i vaše škola chtěla účastnit projektu, stačí nás kontaktovat na emailu spatenka@skolapelikan.cz. Rádi vám se zapojením se pomůžeme.

PopuLLar aneb Pelican Active Learning System v praxi

Jazyková škola Pelikán je partnerem evropského vzdělávacího projektu PopuLLar, který si klade za cíl zapojit hudbu, jakožto primární studentskou zálibu, do výuky cizích jazyků. V souvislosti s tímto projektem, na kterém pracuje řada odborníků na vzdělávání z celé Evropy, byla třída našich španělštinářů vybrána, aby pilotovala tento projekt. Úkolem našich studentů bylo vybrat si populární písničku, vymyslet nový text ve studovaném jazyce. Naučit se novou verzi písničky, nahrát ji a natočit k ní videoklip.   

Od výběru písničky až po natočení videoklipu šlo o projekt studentů Jazykové školy PELIKÁN, se kterým nám v posledních dvou fázích – natočení audio záznamu a videoklipu pomáhali také studenti Gymnázia Hády.  

img_9923-623x415

PopuLLar or Pelican Active Learning System in Practice

Language School Pelikan is a partner of European educational project PopuLLar that is designed to harness music, the primary social interest of secondary students, in to their language learning. The group of our students of Spanish was chosen to take part in the Piloting of the project which is prepared by a few experts on education from across Europe. Students had to choose the song and write lyrics in their target language that was recorded not long afterward.  

From choosing the song to recording their video clip, it was a student project of Pelikan Language School in collaboration with Grammar School Hady that helped to finish the project in the last two phases. 

www.skolapelican.com

…aneb Let´s start from beginning, shall we?   Můžeme se pousmát nad vtipy o národní povaze kolující po světě. Posměch týkající se ponožek v sandálech nebo paštik v kufrech. V Brazílii vznikl pojem ,,mít se po česku“, neboli nedostatečně. Nezapíráme, že jsme národem skrblíků a závistivců. Pro nás samotné je nejsnadnější o státě mluvit jako o prohnilém a věnovat se svému zrnku neprohnilosti. Špetku toho vlastenectví a národní uvědomělosti jsme ochotni projevit pouze při hokejovém vítězství či při volbě potetovaného prezidenta.

Proč je ale někomu proti srsti, abychom na sebe byli hrdější, nebáli se tvářit sebevědoměji a cítili se vzdělanější?

photo-by-andrea-c599c3adhovc3a1-623x564

Spousta lidí ve středním a zralém věku zaujatě běduje nad nevychovaností mládeže, její bezohledností a nevšímavostí. Možná je čas vést je k novému začátku. Být lidmi. Být národem. Být novou generací. Možná by z nich vyrostli lidé, kteří by svou vychovanou slušnost přenesli i do vedení státu a ekonomiky a vůbec do všech oblastí veřejného života. Kdekdo je přeborník v začínání. Tolik pokusů a stejně vždycky pevně věříme své skálopevné vůli. Jsou začátky životů, studia, politické vlády nebo třeba kariéry. Někdy začátek vychází spíše z nutnosti. Kéž by v naší zemi došlo k novému začátku z procitnutí.

Slyšíte to v rádiu. Vidíte to v televizi. Mluví o tom divní lidi. Konec světa se prý blíží. Co všechno by měl člověk stihnout do konce světa a proč z toho nevytěžit co nejvíc? Udělat věci, po kterých jste vždy tak toužili, ale brzdila vás morálka, zodpovědnost nebo zákony.

  • Říct každému, co si o něm opravdu myslíte, být poprvé a naposledy opravdu upřímní.
  • Dělat věci, na které je až hanba myslet. A to vše bez následků nebo strachu co přijde pak.
  • Být, třeba jen na tu kratičkou chvíli, přesně Tím kým chcete být

Stačí jen popustit uzdu fantazii. Ale co potom? Až vyřídíte staré dluhy a splníte si své sny a největší touhy? Vždy jsem si myslel, že je nejdůležitější zanechat odkaz, nějakou ikonu, něco, na co se bude pamatovat. Ale k čemu takhle získat nesmrtelnost, když nezůstane nikdo, kdo by pamatoval… Je několik způsobů, jak „zavřít krám“. Můžete prodat všechen svůj pozemský majetek (pokud to hodí málo, tak i sousedův) a za utržené peníze si pak koupit permanentku do bordelu nebo jiný suprový zážitek. Nebo … Nebo obvoláte všechny známé a přátele a půjdete si zapařit. Na pařbu jakou svět neviděl. Vždyť kdo může říct, že pařil až do konce světa?... A třeba se propaříte až na věčnost.

maxresdefault (1)

Blíží se konec světa! Co to znamená ? Co mám dělat? Jsem připravená? Každý je svého štěstí strůjcem. Někteří přemýšlí nad tím, co by chtěli změnit, navštívit či ochutnat do onoho osudného dne -  21.12 2012.

Mnoho mých známých se nad touto otázkou dlouho nezabývají. I já jí nevěnuji moc pozornosti.  Pro některé je to jen další planý poplach, ale najdou se blázni, kteří vsadí vše na jednu kartu.. Je mnoho diskuzí o tom co vlastně konec světa znamená. Jsou spekulace o tom, že umřou „zlí“ lidé, někde zas, že skončí celá lidská rasa... Můžeme se jen dohadovat. V konec světa nevěřím. Bylo to tu mnohokrát a já ani nepostřehla že se něco takového má stát. Kdyby to byla pravda spíše se bych se věnovala odpovědím na kladené otázky:

Co nás čeká po zániku světa? Pujdem do nebe či do pekla, zda – li takové místa jsou? I kdybych odpověděla na tyto otázky, k ničemu by to nebylo. Ať se stane co má se stát....

Kdybych věřila, že nastane konec světa nic bych  neměnila. Chtěla bych ho prožít na plno a jela bych se podívat třeba na Kubu či na karneval v Riu. Aspoň bych poznala na vlastní oči tu nádhernou a jak žije svět okolo. Vidět to co popisují všude možně, neboť to musí být neuvěřitelný zážitek. Nebo zkusit adrenalinové sporty, kterých mi naskakuje husí kůže.

Určitě bych zvládla i let letadlem, ze kterého mám panickou hrůzu. A co pak? To je ve hvězdách.

Určitě ještě mnohokrát uvidím východ Slunce …

let-letadlem-623x415

The end of the world is coming. What does it mean? What should I do? Am I ready? Everyone is the founder of his own fortune. Somebody is bothering his head with the question of what would be changed, visited or tried by the day 21. 12. 2012.

A lot of my friends are not engaged in this issue. Neither am I. Someone considers this to be another false alarm but there are several lunatics who put all their eggs into one basket. There are many debates what the end of the world means. Speculation in rife that bad men will die or the whole human race will be exterminated...we can only surmise. I personally don´t believe in the end of the world. It is not for the first time and I didn´t even notice those speculations before. If it was the truth I would devote my time to answering these asked questions:

Who knows what the future holds in store for us? Heaven or hell – is it real? It´s needless to answer the questions – what is meant to happen will happen...

If I had believed in the end of the world I would have changed nothing. I would have lived my life in the fast line - going to Cuba or the Rio Carnival, feeling the beauty and the whole world with my own eyes, trying adrenaline sports which give me goose bumps. I would have definitely managed to fly by plane which makes my horrifying. And then? God only knows that.    

Můžu žvanit o milionech zážitků s koncem světa, které jsem za svých 20 let života zažila. Bylo jich za tu dobu opravdu hodně.  První konec světa nastal při zásadním zjištění, že žádný starý pupkáč s fousama a v červeném přespříliš upnutém oblečku neexistuje, dárečky nenosí, a že žádnej čert mě za nohu do pekla neodtáhne.

Další konec světa málem nastal, když jsem se na zahradě točila kolem klepače na koberce tak zaníceně, až jsem rozbila betonový chodník a část z něj jsem si pomalu odnesla v puse spolu s vyraženýma předníma zubama. O půl roku později nastal konec světa, který zasáhl spíše mou matku než mě.  A to v momentě, kdy si její dlouhovlasá dcerka šmikla vlasy tak, že najednou vypadala jako podivné bezzubé stvoření s oškubanýma vlasama. „Pánešek vzal miláška, můj milááášek! ... Ne, jako Glum jsem naštěstí nevypadala ... Konec světa jsem zvládla zařídit i svému dědečkovi.

denisa-0068-623x424

Když zajdu ještě o pár let dál, kdy jsem na fotbalovém hřišti s dědou hrála soft tenis. Míček jsem hodila tak, že děda zakopl o vlastní nohu a v nátělníku bez rukávů a šortkách se skácel přímo do půl metru vysokých kopřiv. Myslela jsem, že smíchy asi umřu. Když se mu nepovedlo vstát a spadl tam znovu, už jsem skoro plakala. Můžu takhle pokračovat do nekonečna, v každém roce se něco stalo, stává se a stávat bude. Kam tím mířím? I kdyby na konci roku byl konec světa, vím, že život žiju naplno. Nepotřebuju nic měnit nebo žít víc.  Vím,  že i kdyby konec světa nenastal, můžu minimálně příští rok mluvit o tom, jak jsem letos šlápla do psího ... (No, však víte ...) nebo jak stařenka v šalině zahlásila na cvakač jízdenek "Jednou Modřice!"  

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Jaké by asi bylo pomyšlení, že se ráno probudíte a zjistíte, že dnešek je poslední den vašeho života?   Předpokládám, že byste s tímto zjištěním neskákali nadšením pět metrů vysoko. Ale budiž. Nejkrásnější na tom všem je fakt, že každý den je prvním dnem zbytku vašeho života.  Ale co když ten náš život skončí právě onen osudný den 21. 12. 2012?

Existuje hodně způsobů, jak si poslední půlrok náležitě užít. Mohli bychom utratit všechny své naspořené peníze za to, co máme rádi. Mohli bychom vycestovat na Antarktidu a studovat život místních endemitů. Anebo můžeme podniknout výlet do Himalájí a zdolat Mount Everest. Možností je přece nespočet...

Kdybych si měla své poslední měsíce života režírovat podle vlastního scénáře, udělala bych zkrátka vše, co jsem za těch 18 let nestihla nebo neměla odvahu udělat. Neváhala bych ani minutu, a utíkala  za svými nejbližšími, skočila jim do náručí, a  řekla jim, jak moc mi s nimi bylo dobře. Sebrala bych veškerou odvahu a zašla za těmi, kterým jsem vždy chtěla něco velmi důležitého a osobního říct, ale má nesmělost mi to nedovolila.

Poté bych si udělala rychlocestu po naší krásné Zemi a ochutnala všechny vůně světa. A nakonec bych nahá přeběhla Václavák, abych se všem zapsala do paměti!

155862_1353070767010_1838660475_668408_6809958_n-623x415

What would it feel like to wake up in the morning and find out that that day it is the last day of your life? I suppose you wouldn’t really jump for joy. But all right. The greatest thing about that is the fact that every day is the first day of the rest of your life. But what if our lives will really end on the judgment day of 21st December 2012? There are a lot of ways of how to enjoy the last six months properly. We could spend all our saved money on what we like. We could travel to Antarctica and study the life of local endemic species. Or we can take a trip to the Himalayas and climb Mount Everest. There are countless possibilities… If I could direct my last months of life by my own script, I would just do what I didn’t have time to do or didn’t have courage to do in the 18 years I had. I wouldn’t hesitate a minute and run to my closest, hug them and tell them what a great time I had with them! I would encourage myself to go to see those whom I always wanted to tell something very important and personal, but my bashfulness never let me. Then I would take a quick trip around our beautiful Earth and taste all the flavors of the world. And finally I would run across the Václavské náměstí square naked so that everyone remembered me!

 

 

 

 

Hello everybody.

Let me introduce myself first. Iʼm a multilingual magazine called PELICAN. Iʼm not a creation of experienced professional editors and writers, Iʼm a studentsʼ magazine. Most of the articles I offer you have been written by students of the Language School PELIKAN, who, in September, embarked on the challenge of studying foreign languages and starting to use them actively.

I am bringing you articles written in two languages. On the left side you can see the text in the language students learn, which is English, German, Russian, French and Spanish. Students, coordinated by their teachers, are true authors of all the texts.

pelican_magazine_spring-2012_cover_new_

On the right side there is a Czech translation for you to understand better. You can also meet the person responsible for the sudden improvements of studentsʼ language skills: their teachers. Students created their short bios in Czech and English. Names and photos of all those who participated in composing their magazine contribution are published at the end of the magazine.

Furthermore, I contain articles by our international friends who I very much appreciate. The reason is they are intelligent, creative and extremely interesting people. You will also learn a little bit about the educational projects people from PELIKAN school work on. And whatʼs the best about me… Iʼm not an ordinary magazine.

Those of you who donʼt want to remain passive can learn many tricks from the world of ICT. Each studentʼs article contains an (INTER)ACTIVITY. By completing these activities you will learn how to operate modern Internet-based tools and use them in your daily life.

Believe me or not Iʼm a perfect magazine. Iʼm good-looking, bright and funny, just as people from my school.

Magazine PELICAN

Will be Czechs the nation of fools? There are many sayings connected to our nation, such as "Golden Czech hands" or "The Czech, the musician". Unfortunately, it seems like there won't be anything else to do, than make one's living by manual work or being busker. Now there's a law in the approval process, regarding the post-high school language studying. According to this law, students of language schools shouldn't have the right to use status of student. And, since the bell tolls for our free college education, are the impacts of the law obvious on the first sight. The only option for high-school graduate would be then to choose payed university or college. If the students won't choose the school, or if they will simply don't have the money for 3-year studies, the only way out would be the job center. The fact, that our politicians are pea-brained, is not a surprise for us anymore. The main priority for our politicians is just lobbing for friends and putting some money aside. But, how will the country look like, where money and the whole education system is blocking the way for studying? Should will be the nation of morons just because the biggest ones are in the lead?

img_0362-623x415

Budou Češi národem hlupáků? S naším národem se vždycky spojovala různá úsloví jako „Zlatý český ručičky“ nebo „Co Čech, to muzikant“.  Bohužel, jak to tak vypadá, v budoucnu nám asi ani nic jiného, než se živit manuální prací či pouličním zpěvem, nezbyde. Ve schvalovacím procesu se nyní ocitl zákon, který se týká pomaturitního studia cizích jazyků. Podle tohoto zákona by v budoucnu neměli mít studenti jazykových škol právo využívat status studenta. Vzhledem k tomu, že bezplatnému vysokoškolskému vzdělání u nás už také zvoní hrana, jsou dopady zákona jasné na první pohled. Jedinou možností pro maturanta bude vybrat si placenou vysokou nebo vyšší odbornou školu. Pokud si studenti školu nevyberou, nebo jednoduše nebudou mít na tříleté studium dostatečné finanční zázemí, bude pro ně jediným východiskem pracovní úřad. Fakt, že si naši politici sedí už delší dobu na vedení, v naší zemi už nikoho nepřekvapí. Hlavní prioritou našich politiků je lobovat pro kamarády a nějaký ten peníz bokem.  Jak to s námi ale bude vypadat v zemi, kde lidem v cestě za vzděláním stojí peníze a celý školský systém? Má se z nás stát národ hlupáků jen proto, že nám ti největší vládnou? [polldaddy poll=6114241]

Jazyková škola PELIKÁN je organizátorem pomaturitního studia v Brně.

Jak to tenkrát bylo praprapraprapraprapraotče? Každý rok když přichází zima, mám potřebu Vám něco napsat.

Ovšem hned se neradujte. To něco v každém případě není obdiv. Mám pár pochybností, které mi už dlouho nedají spát. Už třetí týden ležím znuděný v posteli a piji už šedesátý heřmánkový čaj. To proto, že začalo přituhovat a naše ochablé organismy se s tím nechtějí vypořádat. A potom mě napíše kamarád z Egypta, že se opaloval u vody s pivem v ruce. Samozřejmě tím nenaznačuji, že jste měl s celým národem jít pěšky až do Afriky, nebo snad přeplavat Středozemní moře. Ale v jedné písničce zaznělo, že kdybyste popošel o kousek dále, mohli jsme se teď v plavkách u vody válet. A to, že se to nestalo, pane Čechu, je sakra velká škoda.

Myslím, že některá Vaše rozhodnutí byla zbrklá a unáhlená. To, že s Vámi souhlasili všichni, je jen důkaz toho, že byli po úmorné cestě zcela vyčerpaní. Já být takto na dně a někdo by mi řekl, že z Řípu viděl spousty mléka a medu, taky bych se šel rozhodně podívat. Nikomu se ani nechtělo přemýšlet nad názvem naší nové vlasti a chtěli jít spát, tak odsouhlasili první návrh a to ten, že se má naše země jmenovat po Vás. Mimochodem podle vědeckých výzkumů se kolem roku 664n.l. nenacházely v okolí Řípu tak obrovské zásoby mléka a medu, které by běžný člověk spatřil z tak vysoké hory.

Bylo neohleduplné uvozovat nějaké závěry takto k večeru a upřímně Vám děkuji za rozhodnutí, které mě připravilo o dva týdny výuky! 

photo-by-andrea-c599c3adhovc3a1-623x415

So what´s the true story, fore-fore-forefather? Every year when winter comes I feel a need to write something to you.

Yet there´s no reason to rejoice. That ‘something’ is not admiration at all. I have a few doubts that won´t let me sleep for a long time. I´ve been lying in a bed for three weeks now, bored and drinking my sixtieth camomile tea. Simply because of the fact that it started to get freezing cold and our weakened organisms don´t want to cope with that. And then a friend of mine from Egypt writes to me that he is enjoying his beer on a beach while sunbathing. Of course I don´t infer that you should´ve walked the whole nation as far as Africa or, perhaps, swim over the Mediterranean sea. But in one song there were lyrics saying that if you had drawn forward a little bit more we could now be lounging somewhere around water in our swimsuits. And the fact it didn´t happen is a big pity, Mr Čech.

I think that some of your decisions were hot-headed and reckless. The fact that everybody agreed with you is just evidence that everybody was completely exhausted after such a plodding journey. If I had been this tired and told that there could be plenty of milk and honey seen from the Říp mountain, I would have gone and checked that myself too. Nobody even wanted to ponder over the name of our new homeland and they wanted to go to sleep so they agreed with the first proposal, which was naming our country after you. By the way, according to scientific research there were no huge supplies of milk and honey to be seen from Říp around 664 AD.

It was thoughtless to draw such conclusions towards the evening and I frankly thank you for the decision which cost me two weeks of school.

Jak troufalé a při tom pravdivé něco takového o sobě zpívat, Edith Giovanno Gassionová.

Boj, obdiv, pády, síla, nenávist, láska, nekonečné ztráty…to byl, bohužel, celý Váš život. Možná to byl osud, možná jste si to tak vybrala. Lidé Vás milovali i využívali. Byla jste sama svým popravčím, Vy hloupá! Když jsem poprvé slyšela Váš hlas, bylo to něco nepopsatelného. Dokonalost je slabé slovo. Chtěla jsem vědět víc, víc o Vás. Dokázala jste toho tolik! Narodila jste se na ulici, uprostřed chladné zimní Paříže. A co nevidět, jste zpívala v New Yourských vyhlášených kabaretech. Lidé kolem Vás neustále odcházeli, ničili Vás. Všechno byl jen hon za něčím lepším. Stačilo se jen na chvíli zastavit a užívat si těch krásných chvil, kdy jste byla milovaná Vašimi blízkými. Tvrdě jste pracovala, nejen na sobě. Změnila jste tolik osudů lidí kolem sebe a při tom si vytrpěla tolik bolesti. Máte u mě neskutečný obdiv. Byla jsem šokovaná, že sklízíte obdiv i u teenagerů 21. století. Kteří vědí, kdo jste Vy. Vy, Edith Piaf, která ničeho nelitovala. Non, je ne regrette rien.

02

How daring yet truthful to sing such thing about yourself, Edith Giovanna Gassion.

Struggle, admiration, falls, strength, hate, love, endless losses.. Your entire life could be described with these words. It may have been your destiny, or maybe it was your choice. People loved you and took advantage of you. You were your own executioner, you silly! I distinctly remember hearing your voice for the first time. I was so intrigued that I immediately wanted to learn more, more about you. You accomplished such a lot in your life! Born in the street, in cold, unfriendly Paris. And before long you were appearing in renowned music halls of New York. You were hopeless at maintaining relationships, in fact they were ruining your life. You were desperately longing for something beautiful and did not realise that you might have been happy if you had stopped for a while to enjoy the precious moments when you were surrounded by the people who loved you. You worked hard, not only on yourself. You changed so many people’s lives and yet suffered so much pain. I deeply respect you. I was astonished when I found out that young people in the 21st century know who you are and feel the same way as I do. About you, Edith Piaf, who regretted nothing. Non, je ne regrette rien.

Rouhání? Omlouvám se, ale nemohu jinak.

Občas se mi stane, že dostanu otázku: "Věříš v Boha?" "Mmm.. ne", odpovídám. Hned na to následuje: "Proč?". A má odpověď na to bývává stejná: "Dej mi důvod".

Nikdy jsem se Bohem moc nezabývala, ale téměř před dvěma lety jsem poznala jednu hudební skupinu, kterou jsem si ihned zamilovala. Jak to souvisí s vírou v Boha? Když byl zpěvák skupiny dítě, byl věřící, ale vzhledem k okolnostem víru ztratil. Chlapci, který nikdy nikomu neublížil, bylo ubližováno jen kvůli tomu jak vypadal, jen proto, že byl jiný než ostatní (pozn.: ale stejné rasy i národnosti). Kde byl v tu dobu Bůh? Nikdo se ho nikdy nezastal, nikdo mu ani v nejtěžších chvílích nepomohl, Bůh taky ne! Trpěl kvůli tomu, kým byl, a denně se modlil k Bohu a prosil ho, aby mu pomohl. K jeho smůle se nikdy nic nestalo.

Jenže to není vše. Denně umírají nevinní lidé, kteří si to nezaslouží. Proč? A nejsou to jen lidé.. ale i zvířata, kolik tisíců zvířat trpí a umírá, a nemyslím tím zvířata určená na porážku. Všude ve světě je tolik zla - vraždy, krádeže, ubližování, pomluvy, smrtelné nemoci.. . Máte odpověď na to, kde ten milující a laskavý Bůh je? Prý je strůjcem všeho zla Lucifer – padlý anděl. Proč mu Bůh dovolí, aby se tohle dělo? V tohoto Boha věřit nechci a ujišťuji Vás, pane papeži, že věta "Bůh to tak chce" mi rozhodně nestačí.

Teď mi nezbývá nic jiného, než doufat, že mě žádný silně věřící za můj názor neukamenuje. V co věřím nebo nevěřím, je moje věc, navíc žijeme v 21. století..

Se vší úctou vážený pane papeži, Miss Atheist.

paja2-6327

Blasphemy? I beg you pardon but I cannot feel otherwise…

Sometimes I happen to be asked the following question:bDo you believe in God? Mmm .. no,"  is the answer. Why? The answer use to be like this: Give me a reason.

I have never given much thought to God, but almost two years ago I met a band which I immediately fell in love with. How does this relate to the faith in God? When the lead singer was a child, he believed in God, but due to certain circumstances he lost his faith. The boy, who never hurt anyone, was being hurt by others because he looked and behaved differently (although he was the same race and nationality as his peers). Where was God at that time? No one ever stood by him, no one helped him even in the toughest times, and neither God did! He suffered from being the way he was, and prayed daily begging God for help. Unfortunatelly, nothing ever happened...

But that's not all. Every day innocent people die and do not deserve it. The reason? And it's not just people . Also animals,  thousands of animals suffer and die, apart from animals intended for slaughter. Everywhere in the world there is so much evil - murder, theft, harm, calumny, fatal diseases … Can you tell us where the loving and gracious God is? It is said that Satan - the fallen angel - is the initiator of all evil. Why do God allow him to make this happen? I am not going to believe in this God and I assure you, Your Holiness, that saying „It´s God´s will“ is not enough for me.

Now I can do nothing else but hope that any convinced believer will think of scratching my eyes out. My beliefs and opinions are, after all, only my own business. And what´s more, we live in the 21st century.

With all due respects to Your Holiness, Miss Atheist.