Tag Archives: magazine

It’s the summertime, the time of holidays and travels, so we decided to bring back an extremely successful article by one of our colleagues, Russell Stannard. Do you have a similar experience from your travels? Share them with other readers in the discussion forum below the article. Have fun!

I travel a lot, mainly giving talks and presentations. Life sometimes feels like it evolves around airports, hotels, taxis, sorting out visas and jet lag. It has certainly felt like that this year. But funny things do happen. I was once told by a friend of mine, who worked for Virgin Airlines, that the airlines profile you. She told me to always wear a suit, carry a computer and have your mobile phone in your hand as you go up to check in. Then ask for an upgrade.

Well, the next day I was travelling to the USA and I did just that. I was amazed. I didn’t even have time to ask for the upgrade. The hostess simply took my passport and duly announced “Mr Stannard, Virgin airlines would like to offer you a free upgrade today”. Wow, you know in 1st class they give you a glass of champagne as soon as you get on the plane! What a way to start.

In the 1980s I went to Cuba. The flight back to Madrid was incredible. Everyone started getting out their bottles of rum and someone put on some music. People were dancing in the aisles and for a while it seemed like half the plane was partying. I realised that the majority of people on the flight were coming home from a wedding. It was the craziest flight I have ever had and the only time I have ever danced on a plane. Getting a visa for Azerbaijan was fun. They had forgotten the keys to the office and so we actually filled in the form, paid the money and handed over my passport while standing in the street with the man holding an umbrella as it was raining. I was a bit nervous, but it was all ok and when I went back to collect it, things were back to normal.

I lost my passport in the waiting room at Heathrow while travelling to Seville. I was in a total panic. I was literally in no man’s land. I was able to fly to Seville because in those days they didn’t check your passports on the gate. When I arrived in Seville, I couldn’t believe my luck. The man at passport control knew me (his son studied at my school) and he accepted the fact I had my national insurance number with me on my wage slip as proof that I really lived in Seville!!

I was stopped at the border between France and Italy. I was in my Spanish car and the border agent immediately started talking to me in Spanish, so I did the same. When I gave him my passport and realised I was English he started speaking to me in fluent English. So I changed to English too. One of the questions he asked me was “Why are you in France?” I explained I was there studying French. So he suddenly changed into French and said to me in French “You speak a lot of languages” and I replied “Et vous aussi, monsieur”.

Russell Stannard The article was originally published in the 3rd issue of the PELICAN magazine. PELICAN is a provider of language courses for post secondary students.

IMAG0691

Je léto, čas dovolených a cestování, rozhodli jsme se proto připomenout jeden mimořádně vydařený příspěvek od jednoho z našich spolupracovníků, Russella Stannarda. Máte podobný zážitek z vašich cest? Podělte se o ně s dalšími čtenáři v diskusi pod článkem. Přejeme vám příjemnou zábavu při čtení!

Poměrně dost svého času trávím cestováním. Někdy mám pocit, že se můj život točí jen kolem letišť, hotelů, taxíků, vybavování víz a únavy způsobené časovým posunem. I přesto cestování miluji. Především kvůli tomu, co všechno jsem během něho zažil. Jedna známá, která pracuje pro leteckou společnost Virgin, mi vyprávěla, že tato společnost má vytvořené profily typických zákazníků. Nevěděl jsem přesně, co si pod tím představit, v každém případě mi bylo řečeno, že až budu příště letět s Virgin, mám si na sebe určitě vzít nejlepší oblek, do ruky mobil a počítač a požádat o přeřazení do vyšší třídy.

Druhý den jsem cestoval do USA a udělal jsem všechno, co mi poradila. Nestačil jsem se divit. Podal jsem přítomné letušce svůj pas a než jsem stačil otevřít ústa, suše zahlásila „Pane Stannarde, jsme rádi, že vám dnes můžeme nabídnout let v první třídě zdarma.“ První třída, chápete, to je tam, kde vám na uvítanou nabídnou sklenici šampaňského! Na začátek slušný výkon.

V osmdesátých letech jsem letěl na Kubu a to, co se dělo při zpáteční cestě do Madridu, se slovy nedá dost dobře popsat. Začalo to tím, že spolucestující vytáhli láhve rumu, někdo do toho pustil hudbu. Skončilo to všeobecným a bujarým veselím, doprovázeným tancem v uličkách mezi sedadly. Opravdu to vypadalo, že v letadle probíhá večírek. Pochopil jsem, že většina účastníků letu byla na zpáteční cestě domů ze svatby. Byl to naprosto neuvěřitelný zážitek a současně jediný let, kdy jsem si mohl zatancovat na palubě letadla. Stejně šílený byl způsob, jakým jsem obdržel víza do Ázerbájdžánu. Zaměstnanci ambasády asi neměli zrovna nejlepší den, protože si zapomněli vzít klíče od svého sídla. Následovalo vyřizování úřední záležitosti přímo na ulici, za asistence člověka, který nad námi po celou dobu držel deštník, jelikož lilo jako z konve. Byl jsem z celé situace trochu nesvůj. Když jsem se však později vrátil pro pas s vízy, vše už zase jelo po starých kolejích.

V čekárně na letišti Heathrow jsem jednou ztratil pas. Stalo se to, když jsem letěl do Sevilly. Vůbec jsem netušil, co budu dělat a začala se mě opravdu zmocňovat panika. Byl jsem doslovně v území nikoho. Do Sevilly jsem odletět mohl, protože v té době se u bran ještě nekontrolovaly pasy, ale netušil jsem, co bude dál. Když jsem dorazil, nemohl jsem uvěřit mému štěstí. Celník u brány byl totiž můj známý, jehož syn studoval na mé škole. Jako důkaz toho, že bydlím v Seville, mu stačilo číslo sociálního pojištění.

Jednou mě zastavili na hranici Francie a Itálie. Seděl jsem v autě se španělskou poznávací značkou, takže na mě celník okamžitě spustil španělsky. Odpověděl jsem stejným jazykem. Když se podíval do mého pasu, uvědomil si, že jsem Angličan a v tom okamžiku přešel do plynulé angličtiny. Opět jsem se přizpůsobil. Bavili jsme se, a když se mě zeptal, co dělám ve Francii, vysvětlil jsem, že zde studuji. Zpozorněl a řekl francouzsky „Slušně ovládáte jazyky“. “Et vous aussi, monsieur,” odpověděl jsem.

Rusell Stannard Článek byl publikován ve třetím vydání časopisu PELICAN. PELICAN je organizátorem pomaturitního studia anglického jazyka v Brně.

Vycházíš ze dveří, které pro tebe poslední dobu znamenaly naprostý střed tvého vesmíru.

Již delší dobu jsi po nich pomrkával a chtěl jsi je alespoň pohladit, osahat, seznámit se s nimi. Naneštěstí jsi k tomu neměl nikdy možnost. Až dnes. Slunce svými lehkými paprsky vyhlazuje vrásky na tvé unavené tváři a vede tě ven ze dveří, aby sis s ním hrálo.

Vítr tě fackuje a říká: „Probuď se ze snu kamaráde!“ Vnímáš tu radost kolem sebe a pocit štěstí a lehkosti tě nutí se smát. Je to vážně krásné. Odtud vypadá vše naprosto jinak. Dveře, které už nejsou tvojí platonickou láskou, se s vrzáním zabouchnou. Teď už pro tebe nemají žádnou cenu. Kus kovu, no a?

paja2-6334

Odložíš si věci na chodník, posadíš se a plnými doušky hltáš atmosféru tohoto světa. V minulých letech ses dost naučil a změnil se. Snad tě ještě doma poznají, pomyslíš si s úsměvem, ale vtom k tobě od parkoviště rychlým krokem přichází tvoje manželka a dcera. Naposledy si svou dceru viděl, když byla malá holčička, teď už je to dospělá krásná slečna. Obě tě se slzami v očích vítají a objímají.

Naposledy se podíváš na dveře a oprýskané zdi věznice a s úsměvem a myšlenkou: „Pojďme začít od začátku,“ jdete společně vstříc vašemu novému životu.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

 

Gerta sedí ve své šatně a dívá se na sebe do zrcadla. Před sebou má na stole rozložené šminky, za ní visí ve skříni kostýmy, u dveří šatny stojí několik párů stepových bot. Zadívá se pozorněji na zeď nad zrcadlem, kde jsou pověšené její první stepové boty. Na mysl jí vytane vzpomínka na její stepařské začátky.

Gerta se narodila do doby, kdy tanec nebyl rozšířený a už vůbec se k němu nevedly děti, zvláště pak v takových rodinách, do jaké se narodila Gerta – sedlácká rodina s gruntem. Ale jí hospodářství nic neříkalo. Odjakživa chtěla tančit, ale doma hleděli jen na to, aby se dobře provdala. Podporu Gerta našla v tetě, které její rodina tanec neumožnila. Jenže přišla válka a zhatila plány všem, nejen Gertě. Každá válka však někdy skončí a tento konec otevře všem novou životní kapitolu. Totéž platilo i pro Gertu. Spolu s tetou odjely z rodného statku do Vídně, kde si Gerta začala plnit taneční sen. Co na tom, že jí bylo již pětadvacet let – doba tanci přála, lidé se chtěli bavit.

photo-by-michal-urbc3a1nek2

Začátky byly těžké, ale Gerta se nedala odradit, tanec pro ni byl vše. A právě tehdy potkala Georga, který jí ukázal nový svět – svět stepu. Zamilovala se. A nejen do stepu, do té krásné souhry plechu a hudby. Od něj dostala první stepové boty, on ji učil první kroky. Ty později zúročila v taneční škole, kde to dotáhla na absolutorium. Někdo zaklepe na dveře. Gerta sebou trhne. Vstoupí George, její manžel a manažer v jedné osobě. „Gerto, je to tvoje, ukaž jim, jak vypadá stepařská star!“ Gerta se zasměje. „Ukážu, neboj.“ Ano, právě na ni, na sedláckou holku, čeká vyprodaná Broadway. Dokázala to. Pomalu jde zákulisím. Vzpomene si na tetu a její životní motto – „Nikdy není pozdě začít něco dělat úplně od začátku a je jen na tobě, jak daleko to dotáhneš.“ Gerta se zhluboka nadechne a za mohutného aplausu vstoupí na jeviště.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Hello everybody.

Let me introduce myself first. Iʼm a multilingual magazine called PELICAN. Iʼm not a creation of experienced professional editors and writers, Iʼm a studentsʼ magazine. Most of the articles I offer you have been written by students of the Language School PELIKAN, who, in September, embarked on the challenge of studying foreign languages and starting to use them actively.

I am bringing you articles written in two languages. On the left side you can see the text in the language students learn, which is English, German, Russian, French and Spanish. Students, coordinated by their teachers, are true authors of all the texts.

pelican_magazine_spring-2012_cover_new_

On the right side there is a Czech translation for you to understand better. You can also meet the person responsible for the sudden improvements of studentsʼ language skills: their teachers. Students created their short bios in Czech and English. Names and photos of all those who participated in composing their magazine contribution are published at the end of the magazine.

Furthermore, I contain articles by our international friends who I very much appreciate. The reason is they are intelligent, creative and extremely interesting people. You will also learn a little bit about the educational projects people from PELIKAN school work on. And whatʼs the best about me… Iʼm not an ordinary magazine.

Those of you who donʼt want to remain passive can learn many tricks from the world of ICT. Each studentʼs article contains an (INTER)ACTIVITY. By completing these activities you will learn how to operate modern Internet-based tools and use them in your daily life.

Believe me or not Iʼm a perfect magazine. Iʼm good-looking, bright and funny, just as people from my school.

Magazine PELICAN

Práce na evropských vzdělávacích projektech vyžaduje tvůrčí aktivitu, mravenčí práci a především zdravý selský rozum.

Ať už to s evropskou unií vypadá jakkoliv, její podpora vzdělávacích projektů je v plné síle. Evropské projekty podporující moderní rozvoj učitelského řemesla jsou jednou z náplní naší práce. Naše škola se podílí na tvorbě několika vzdělávacích projektů. Všechny tyto projekty mají ve zkratce jedno společné poslání - za pomocí nejmodernějších postupů docílit toho, aby se vzdělávání stalo zábavou. V posledních letech jsme se do mezinárodní spolupráce na evropských projektech ponořili natolik, že bylo potřeba v naší instituci vytvořit speciální projektový tým. Tato jednotka, v plném nasazení, bojuje s jednotlivými úkoly, které jí byly v rámci mezinárodní spolupráce svěřeny. Kromě těchto úkolů, které jsou spíše administrativního a profesního zaměření, se občas objeví i nečekaný úkol akčního rázu. Tak jako to bylo v případě naší Evropské putující knihovny projektu EuroLib. Knihovna obsahovala 30 knih pro děti z cizích zemí. Tyto knihy jednotlivé týmy partnerských zemí dávaly měsíce dohromady. Po úspěšném sestavení knihovny byl naplánován meeting, na který se partneři projektu z šesti evropských zemí měli přiletět podívat na to, jak taková mezinárodní knihovna ve skutečnosti vypadá. Několik dní před meetingem jsme ovšem zjistili něco šíleného. Knihovna vážící několik desítek kilogramů byla z naší školy ukradena. Stačila chvilka nepozornosti a mezinárodní ostuda byla na světě.

Naši kancelář zachvátila dočasná, ale zato velmi intenzivní panika. Naštěstí i v takovýchto situacích si umí správný projektový tým poradit. Zachovali jsme chladnou hlavu a začali uvažovat selským rozumem. Co by také mohl dělat chudáček český zlodějíček s taškou plnou knih v turečtině, finštině nebo italštině?  Po pár dnech na telefonu i v terénu jsme knihy objevili v jedné brněnské zastavárně. Knihovna byla zachráněna a díky naší práci se dostala tam, kam měla – k dětem.

DSC_0569-1024x685-623x417

Working on European educational projects requires creative activity, a painstaking effort, and especially common sense.

No matter what the state of the European Union is, its support of educational projects is at full strength. One of the subjects of our work is European projects which support a modern development of teaching. Our school participates in creating of several educational projects. All of these have a mutual aim – to make education fun. In recent years we have immersed in the international cooperation very much so we had to create a special team for this purpose. This unit conscientiously fights with all the tasks that have been assigned to it in terms of the international cooperation. Besides these tasks which are mostly administrative, there always appear some of an action character, for example the one with our European travelling library of the EuroLib project. The library comprised 30 books for children from foreign countries. This collection was being put together by the individual teams of the partnership countries. After the library was finished, there was a meeting planned. Each of the project partners were supposed to come and see the complete library. Several days before the meeting, we discovered something crazy happened. The library weighing tens of kilograms had been stolen. One moment of inattention caused an international scandal.

Our office was overcome by a temporary but intensive panic. Fortunately, a good project team can manage even in such cases. We remained calm and used our common sense. What could a poor little Czech thief do with a bag full of Turkish, Finnish or Italian books? After a few days of searching, we found the books in a pawnshop in Brno. The library was saved. Thanks to our effort it got to those for whom it had been intended – to children.