Tag Archives: Pelican

V polovině prosince 2014 se konal ve škole PELICAN 1. ze série workshopů projektu POOLS-3, akreditovaných MŠMT, zaměřených na využívání počítače ve výuce cizích jazyků. Události se zúčastnilo deset učitelů cizích jazyků z pěti různých základních, středních a jazykových škol. Jako příklady užitečných nástrojů a aplikací, které mohou učitelé cizích jazyků pro zefektivnění a zvýšení atraktivity výuky využít, byly použity Multidict, Wordlink, Clilstore a Hot Potatoes.

Jednotlivé nástroje účastníky workshopu velice zaujaly, a to především aplikace Hot Potatoes, které slouží k tvorbě pěti různých typů interaktivních cvičení a nástroj Clilstore pro sdílení cvičení na internetu. Po samotné práci se zmíněnými nástroji byly diskutovány výhody i nedostatky jejich možného využití.

Úspěšnost workshopu byla potvrzena zájmem dvou účastníků o pořádání tohoto kurzu pro všechny učitele cizích jazyků přímo na školách, kde působí a s touto žádostí mohli být poté osloveni odpovědní zástupci těchto škol.

DSCN0059-1024x768

TEACHER EDUCATION IN PELICAN

At 10th December 2014 PELICAN organized the first project workshop accredited by Czech Ministry of Education, Youth and Sports. This event have visited 10 language teachers form 5 institutions including, primary schools, high schools and language schools and main goal was the introduction of way how to use computers for language learning. As an example useful tools and apps were used Multidict, Wordlink, Clilstore and Hot Potatoes.

Participants were very interested in this tools, mainly the Hot Potatoes for creating of 5 different exercises and Clilstore. After work with mentioned tools was discussed the advantages and little imperfections of using it in practise.

Two participants of this workshop were so enthusiastic about their gained new skills than they actually called to representatives of their schools and recommended this workshop to all teachers of foreign language.

Již podle některých předchozích příspěvků je trochu zřejmé, že i PELICAN má prázdninový režim a jedním z nejčastějších témat blogu je cestování. Tentokrát se tedy podíváme trochu dál za hranice Evropy, a sice do Thajska.

Království v jihovýchodním cípu Asie je dnes běžně navštěvovanou a vyhledávanou turistickou destinací. Někteří z Vás jistě již tuto zemi někdy v životě navštívili, a ti co zatím tuto příležitost neměli, určitě viděli v nabídkách cestovních kanceláří či internetu fotografie opravdového ráje na zemi. O plážích, Thajkách a nočním životě ale tento příspěvek nebude.

img_7089-623x467

Měl jsem možnost strávit měsíc na thajském venkově v provincii Ubon Ratchathani, což je jedna z nejchudších oblastí v zemi. Na první pohled bylo zřejmé, že rozdíly mezi turistických jihem a zemědělským severem jsou diametrální a i přesto, že jsou místní obyvatelé chudí a ne zrovna gramotní, máme se od nich co učit. Největším rozdílem pro mě tak nebyla změna klimatu, odlišný způsob stolování nebo nic neříkající nápisy a řeč, ale právě chování a lidí jejich přístup k životu. Nikdo se zde za ničím nehoní a nikam nespěchá, což je při téměř 90% vlhkosti vzduchu a 35 °C vskutku pochopitelné. V Evropanech to ale může vyvolat poněkud frustrující pocit, protože čas je zde tak trochu relativní pojem. Tempu místního života se však ještě dá po čase přizpůsobit a o to je poté horší návrat do reality. Co ve mně však zanechalo pochybnosti o tom, zda jsem se narodil na tom správném kontinentu, je neskutečná vstřícnost, laskavost a upřímnost Thajců. Z České republiky jsem tak nějak zvyklý, že slova prosím a děkuji, budou zanedlouho patřit do slovníku archaických výrazů a že pomoci v nouzi se na ulici dočkáte, pouze pokud zamáváte nad hlavou bankovkou s podobiznou Palackého. Nikde jinde jsem zatím nezažil, že by Vás cizí lidé pozvali k sobě do skromného obydlí, dali Vám večeři, nechali přespat a ještě Vám poděkovali za návštěvu a projevili přání, ať se stavíte znovu, až pojedete kolem bez jakéhokoli očekávání nějaké satisfakce. Vzájemná pomoc při stavbě všudypřítomných budhistických chrámů, práci na poli či rybaření je zde běžnou praxí a pojem závist zde neznají. Dlouho jsem přemýšlel, jestli tomu tak bylo dříve i v ČR a pokud ano tak proč jsme si řekli, že peníze a majetek budou víc než dobré vztahy.

Nemám sice zkušenosti, jak to chodí ve známých turistických letoviscích jako je třeba Krabi, ale předpokládám, že se nebudou moc lišit od jiných vyhlášených přímořských destinací ve světě. Pokud však hodláte poznat thajskou kulturu a místní obyvatele, doporučuji vzít na záda batoh a stopnout si první pickup směr sever.

Year after year, PELICAN celebrates the end of the school term. They have organized school parties, grilled a piglet and fed people bearing the motto „meet up in the name of decorum and run away home for Xbox“. This year, within the framework of a very ambitious year, they spiced it up a bit and rented this little pub by the name of Fléda.

Yeah, the Fléda where perhaps even Michael Jackson had his gig, Fléda, which looked in the initial hours of the party miserably empty, bringing not only into my head metaphors like one single ant feeding on a whole watermelon. I think you can draw the image yourselves. Nevertheless, the discipline Party Hard does not come alive in Brno until the midnight is over and Pelican party was yet another witness of this phenomenon. A few hundreds of dancing, drinking or any other way having fun people brought an entirely authentic feeling, which let you forget about the fact that you are basically at a school party. Well, like school like party - swinging, inspired, young and limitless. From the very beginning the music programme was supplied by DJs. They chopped and changed behind their board in the course of the party and kind of kept the drum’n’bass line, which they at times enriched by means of delving into affiliated electronic subgenres. Initially, they felt like a set piece, elevator music if you like. With the passing of time it cracked into a regular stage with its regular dancers. The atmosphere was flowing and omnipresent especially thanks to these guys. There was no shortage of live music either. As a contrast to strict electronic beats, nothing could deliver better than a proper, pure rock inferno from no-one else than the rising star of Brno indie scene, Gerda Blank. This international duo, with Maori and English blood circulating in their veins, executed a raw, minimalistic (just drums, guitar scream/singing) rock show, which must have kept heated even the mineral water in the fridges. Words of respect were flying around, likening these two wild men to White Stripes. One cannot wonder because it is this big band of nowadays that Gerda resembles most. Add a bit of noise and improvised sequences to this template and you have got a recipe for a happy, hypnotised crowd.

10421991_582920518490643_405536192923391971_n-623x413 (1)

Next and also last musical experience I absorbed in this very busy evening programme was provided by a likeable rookie hip-hop band Peneři Strýčka Homeboye (Uncle Homeboy´s Bums in English if you like). OK, enough fun. PSH is a huge act with capital H, thriving for two decades, you say Punk´s not dead! Mushrooms with mustard, my dears, it´s hip-hop which isn´t dead here in the Czech Republic and its liveliness was proven by the bonus of a live set supporting the three core members of PSH. The beats of Mike Traffik were even mightier with a live drummer and the bass guitar player delivered a soothing stream of deep and low frequencies. Easy-going Vladimir 518 and the notorious legend Orion dictated one hit after another into their mics, picking both from the drawers of their band´s rep as well as of their solo projects. The whole set was by no means watered down. It lasted almost two hours, which still was not the finishing pitch for many.

These continued in the veins of After Pelican Party Hard style, which starts to gain a legendary status. Unfortunately, I cannot share the details with you because my memory was slowly but steadily going off-service. The new era of PELICAN could not have had a more stylish start and it will be damn hard to jump over a bar set so high next year but I believe that we can do it if we join forces! Big thanks to all of you coming and see ya next year! 

Stating that good teachers are born and not made renders personality the sole characteristic determining teachers’ success. Bearing in mind the attractive image of a teacher as an entertainer, it is not hard to agree with the statement, however, at the cost of condemning excellent educators who do not possess the capability to enliven crowds. Even though students certainly like teachers who make them laugh, amusement does not necessarily imply the occurrence of learning. However, even an ability to teach is a problematic aspect since it relies on the idea of transmitting knowledge directly from a teacher to students. This is often not the case in an effective classroom environment in which students take the responsibility for their own education.

10307179_584525231663505_5165130981122856079_n-623x416

A concept perhaps more apt for defining a teacher is that of a provider of suitable learning conditions. This foregrounds students’ needs while placing emphasis on characteristics sustaining progress. For example, the primary source of enjoyment should arise from properly developed activities rather than from teachers themselves. Similarly, if teachers limit their role to that of a guide through the various aspects of language, the attention is only diverted further from them.

Our students have expressed such needs during the past academic year rather clearly, considering their choices of extracurricular activities at PELICAN, by writing articles for the school magazine, doing interviews with bands, recording various videos, and getting acquainted with other cultures during international visits. Altogether, their main concern appears to lie within the boundaries of a successful communication, well outside the prototypical paradigm of passing a language exam.

An appropriate response could be to venture outside the comfort zone delineated by the simplified language of textbooks in order to explore authentic examples. Not only such input provides an inventory of prefabricated chunks as well as the opportunity to observe semantic prosody, both aspects successfully omitted by the usual choice of materials, a lexical syllabus also includes the central areas of grammar. However, as a significant portion of such content depends on the learners, it makes one wonder where the next course will end.

Říká se, že učitel se pro své povolání musí narodit. Pokud toto tvrzení přijmeme, omezujeme tím faktory určující úspěch učitelů pouze na rozměr jejich osobnosti. Ti, kteří rádi vidí dobrého učitele především v roli baviče, určitě s tvrzením nebudou nesouhlasit. Bohužel však opomenou zástupy kvalitních učitelů, kteří nedisponují schopností rozesmát své publikum na počkání. Je pravda, že studenti většinou mají rádi učitele, kteří je dokážou zabavit. Zábavná hodina však nemusí být nevyhnutně zároveň i hodinou přínosnou.

Posuzujeme-li učitele podle schopnosti učit, tzn. podle schopnosti předat studentům znalosti, můžeme tím snadno přehlédnout efektivitu výukového procesu v prostředí, ve kterém studenti přejímají zodpovědnost za své vlastní vzdělávání. Bude tedy možná lepší zvyknout si na jev, který se objevuje stále častěji. Role učitele netkví v předávání informací studentům, ale ve vytvoření vhodných podmínek pro učení. Centrem výuky se místo učitele stávají studenti a jejich individuální potřeby. Učitel je v třídě spíš od toho, aby aktivitu studentů vhodně usměrňoval. Pokrok je tedy přítomen i v tomto rámcovém uspořádání třídní výuky.

MG_4652_HDR1H-1024x683

V takovémto prostředí by tedy zdrojem zábavy měly být především vhodným způsobem navržené aktivity. Osoba učitele je spíše upozaděna, učitel se stává průvodcem studentů ve světě jazyků. Je tedy logické, že uniká z centra pozornosti žáků ve prospěch prostředků a nástrojů výuky.

V naší škole mají studenti podobných nástrojů a prostředků k dispozici více než dost. Oni sami vyjádřili svůj názor na to, jakou roli by měli učitelé zastávat tím, že se v průběhu roku zcela přirozeně zapojili do celé řady aktivit, které jim PELICAN nabízí. Psali články do školního časopisu a na školní blog, zpovídali známé osobnosti ze světa českého šoubyznysu, natáčeli videa pro mezinárodní projekty a zúčastňovali se zahraničních studijních a vzdělávacích pobytů. Je zřejmé, že jejich potřeby a cíle daleko překračují povinnost získat certifikát o absolvování studia. Chtějí komunikovat, být součástí toho co se děje, co se nabízí. A jsou v tom úspěšní.

Jak se tedy u nás vyučuje? Naši učitelé už dávno opustili zdánlivě bezpečný prostor ohraničený studijním plánem v učebnici. Pochopili, že je i pro ně lepší vydat se do neprobádaného terénu autentických příkladů využití cizího jazyka.  Tento způsob konfrontace studentů s jazykem umožňuje vybavit je zásobou větších, či menších fragmentů jazyka ve své přirozené formě, použitelných ve velkém množství různých situací. Poskytuje jim také možnost přirozeně absorbovat zvukové vlastnosti jazyka, a to intonaci, frázování a rytmus. A v neposlední řadě tu máme gramatiku, prezentovanou v kontextu lexikálních jednotek a frazémů.

10307179_584525231663505_5165130981122856079_n-623x416

Je v tom však jeden háček. Jelikož významnou část výukového obsahu v těchto podmínkách určují studenti, jejich otázky, zájmy a potřeby, je těžké kurz naplánovat přesně do posledního detailu. Tato volnost a možnosti jsou však zároveň tím úplně nejlepším, co tento způsob výuky přináší.

Jsem frontman, zpěvák a kytarista skupiny Sunshine, se kterou jsem za téměř dvacet let existence objel několikrát Evropu i Skandinávii, dvakrát Japonsko, byl na několika rozsáhlých turné v USA, kde i Sunshine natočili pro label Custard Lindy Perry desku Moonshower and Razorblades. Kromě toho působím jako hudební a lifestylový žurnalista (např. časopisy Filter, Time In, v současnosti portál Proti šedi). V České televizi jsem spolupracoval na pořadu Musicblok. Sedm let jsem měl svůj žánrový pořad Evil Heat na rádiu Wave a nyní děláme společně s uznávanou ikonou nejenom hudební novinařiny Janou Kománkovou obdobný pořad Buzz na Radiu 1. Krom toho jsem (společně s Tuzexem, baskytaristou Sunshine) i ‘founder’ párty Bounce! Bounce! s měsíční rezidencí v klubu Chapeau Rouge (Praha), která expandovala i do dalších měst (Brno, Plzeň, Znojmo a další). Vystupuju i jako DJ buď v rámci Bounce! Bounce!, nebo jako DJ Radia 1.

profile_Kay

Moje domovská kapela od začátku svojí existence chtěla hlavně hrát. Co nejvíc a všude. Takže nám logicky Čechy byly malé. Díky labelu Day After, na kterém vyšly naše první desky, jsme měli možnost nejenom předskakovat spoustě podobně hrajícím kapelám, patřícím do hardcore a punk scény, ale začali jsme záhy jezdit nejdřív rozsáhlá turné po Evropě a Skandinávii a potom i v USA, Anglii, nebo Japonsku. Tahle mezinárodně fungující 'Do It Yourself' platforma pro nás byla ve svojí době hrozně důležitá a ač nesouhlasím uplně se vším, co proklamuje, uvědomuju si, že jí vděčíme za hodně.

Pochopitelně postupem času jsme vykročili svojí vlastní cestou, což nám bylo občas podsouváno a vyčítáno, ale to je prostě progres, kterým si buď kapela projde, nebo ustrne na místě, což my jsme nechtěli. Netvrdím, že všechny kroky, které jsme udělaly, byly správné, ale na druhou stranu jsme se pořád někam posouvali. Nejenom hudebně. Díky častému hraní mimo ČR jsme poznávali hodně nových lidí, postupně jsme začali vydávat desky na labelech jako GSL, Big Wheel Recreation, v Japonsku na Fabtone, hráli jsme velká turné s At The Drive-In, The Murder City Devils, Botch, The International Noise Conspiracy a dalšími. Najednou jsme se začali objevovat ve stejných klubech, na těch samých podiích s našimi hudebními vzory z desek, které jsme sbírali a to je neopakovatelný pocit. I když jsme potom zažili ještě hodně zvratů, podepsali jsme lukrativní vydavatelskou smlouvu v Americe, natáčeli přelomovou desku Moonshower and Razorblades v Los Angeles ve velkých studiích, remixovali nás lidé jako Fischerspooner, nebo Chris Corner z IAMX, stejně ty začátky v malých klubech téměř po celém světě byly a jsou dodnes top.