Tag Archives: politika

Máme NOVÉHO prezidenta a já pláči. Nikoli obrazně. Nejprve mně to připadlo jako hloupý vtip, že pan Zeman bude kandidovat na post prezidenta České republiky. Nyní je to nová realita!

photo-by-andrea-c599c3adhovc3a1-623x564

„Před návštěvou Miloše Zemana je nutné připravit tři věci. Popelník, občerstvení bez čehokoli rostlinného – Jím jen zeleninu, která projde procesem zvaným prase – a sklenici s vínem“ konec citace…

Takže tento „pán“, který by poradil Řekům, aby prodali svoje ostrovy (komu asi…?), zvítězil nad člověkem, který s lehkostí vystřídá běhen hodiny tři cizí jazyky, který hovoří o svých rodičích s úctou beroucí dech, a který o naší zemi mluví s takovou láskou, že se člověk musí usmívat.

K pláči? K vzteku?

Mě napadá jediné. Svoboda je velmi vzácná a křehká a MY se stále snažíme dokázat (komu?), že si ji nezasloužíme! Takže nám opět nezbývá nic jiného, než si pěkně poplakat, pokrčit rameny a „valit“ se dál. Husáka nám zvolili komunisti, Zemana jsme si zvolili SAMI a svobodně. Gratuluji! Pravda a láska opět nezvítězila nad lží a nenávistí! Ať žije nenávist, závist a arogance! 

www.skolapelican.com

V listopadu minulého roku jsme se zúčastnili mezinárodního výměnného pobytu v rámci programu Mládež v akci s názvem Promoting Good Practises in Democracy. Dva studenti pomaturitního studia španělštiny a jejich lektorka, se do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Jak jste se dostali do programu Mládež v akci?

Zita: Do programu jsem se dostala přes naši jazykovou školu. Lektorka se nás zeptala, kdo by se chtěl zúčastnit výměny ve Španělsku a já měla to štěstí, že mě vybrali. Byla jsem nadšená! Josef: Tak do programu Mládež v akci jsem se dozvěděl ve škole. Zájemců bylo poměrně hodně a o to jsem měl větší radost, že se poštěstilo zrovna mně. Jak probíhaly přípravy na diskuze o demokracii a jejích podobách?

Zita: Diskuze o demokracii a jejich podobách měly několik podob. Hned první den jsme v rámci seznamování diskutovali jen s účastníky programu pomocí různých her a smyšlených příběhů. Tahle diskuze se mi líbila asi nejvíc. Další dny jsme mohli diskutovat přímo se zástupci Galicijského parlamentu o demokratickém systému, který funguje ve Španělsku. Josef: Jelikož jsme měli debatovat o demokracii, tak jsme si vybrali podat zprávu o naší přímě volbě prezidenta. Informace jsem získal od kamarádů ve škole, kde se tohle téma docela dost probíralo. Nejvíc mi pomohla asi moje dlouholetá kamarádka Wikipedie a pár dalších stránek na internetu. Dát všechno do prezentovatelné formy bylo o něco těžší a to ani nemluvím o psychické přípravě na prezentaci samotnou.

monumento-a-santiago-de-compostela

Z čeho jste měli největší obavy? Zita: Nejvíc jsem se asi obávala výše zmíněné diskuze o demokracii, nedokázala jsem si představit, na jaké úrovni se bude diskutovat, a měla jsem z toho trošku strach. Nakonec ale úplně zbytečně. S ostatními jsme si skvěle padli a všechno dobře dopadlo. Josef: Největší obavy jsem měl z prezentace v mém podání. Samozřejmě že jsem se připravoval, nicméně sto lidí v místnosti je přeci jen sto lidí v místnosti. Všichni se dívají přímo na Vás a nadšeně očekávají každé Vaše slovo. Přátelské pohledy od spoluúčastníků programu potěší, ale to je tak všechno. Spíš by bylo divný, kdybych obavy neměl.  

A je nějaký moment nebo místo, které vás opravdu zaujalo? Zita: Santiago je krásné město, které se dělí na dvě části – historickou a moderní. Mně se víc líbila ta historická, především pak katedrála sv. Jakuba, která je cílem Svatojakubské pouti a je tak celosvětově známá. Je na ni krásný pohled od tzv. "Stromu milenců", kde když se dva milenci potkají, tak se do 14 dnů rozejdou. Josef: V Santiagu bylo jedno místo, které se mi obzvlášť líbilo. Byl to park jménem Alameda, byl opravdu krásný, všude čisto, lidé si užívali přírody, všechno se zelenalo i vzduch byl tak nějak čistší.

Jak byste popsali atmosféru výměny, které se účastnily různé národnosti (Bulharsko, Portugalsko, Itálie, Maďarsko, atd.)? Zita: Atmosféra výměny byla naprosto bezkonkurenční! Všichni účastníci byli naprosto pohodoví a za těch pár dní tam vznikla skvělá parta. Byli jsme spolu prakticky celý den, od ranní snídaně až po každodenní večerní program, který byl v Santiagu opravdu pestrý. Na většinu účastníků mám kontakt a s některými si píšu ještě teď. Josef: Ze začátku to bylo docela zvláštní, všichni se na sebe jen tak koukali a k ničemu se neměli.Později se ale ledy prolomily a my se začali seznamovat, postupně se to zlepšovalo a nakonec jsme se docela sblížili. Cizí národnosti byli naprosto fascinující. Nejlepší byli 3 borci z Turecka. Hasan, Osman a Eren, nejprve mi přišli nějak divní, ale nakonec jsem se naučil „jazyk jejich kmene“ a skvěle jsme si rozuměli.

Jak byste ohodnotili celou výměnu? Zita: Výměna v Santiagu byla skvělá zkušenost a možnost potkat zajímavé lidi z různých koutů světa. Jsem ráda, že jsem se mohla výměny zúčastnit, pokud se naskytne další možnost tak určitě nebudu váhat. Výměnný program bych doporučila opravdu každému! Josef: Bylo to velmi vzrušující, opravdu skvělý zážitek. Nejen, že jsem viděl spoustu památek, ale taky se seznámil s cizími národnostmi a místními zvyklostmi. Určitě bych podobnou zkušenost doporučil všem, protože to stojí za to. Fakt se mi to líbilo. Jen na letišti mi zabavili půlku hygienických potřeb, ale nakonec jsme to vyřešili, A chtěl bych dodatečně poděkovat mojí profesorce, která byla skvělá a i statečná - i přes zdravotní problémy v letadle se držela skvěle a během pobytu byla neocenitelnou podporou. Bez ní bychom se ztratili už ve Vídni, nedorozuměli se s paní recepční a ani bychom neměli jídlo na zpáteční cestu!    

Jazyková škola PELIKÁN je organizátorem pomaturitního studia cizích jazyků.    

„Hele, to je ten potetovaný“?! Tuto větu jsem od kolemjdoucích slyšel asi nejčastěji, když jsem poslední měsíc stál několik dní v týdnu u stánku s peticí na podporu prezidentské kandidatury Prof. JUDr. Vladimíra Franze v Brně. Ten měsíc mi dal hodně moc do života. Pominu v této úvaze soukromý rozměr mých občanských aktivit - reakce příbuzných, letitých přátel i známých jsou opravdu různé, když řeknete, že se angažujete v podpoře Vladimíra Franze. „To jako myslíte vážně“!? Druhá nejčastější otázka. „Ano, myslíme to vážně.“ - naučil jsem se za ten měsíc nenechat se vytočit, otrávit a odpovídat tazateli jen na to, na co se skutečně ptá, ne na to, na co se chce zeptat a pouze maskuje útok otázkou.

„Dovedete si představit, že by nás reprezentoval v zahraničí? Co by si o nás mysleli?" - Pan profesor nás již mnoho let reprezentuje, aniž byste to zřejmě postřehla. Jako profesor AMU a šéf akademického senátu předával mnoho čestných doktorátů několika význačným světovým osobnostem a politickým špičkám. Žádný z nich neměl nikdy s jeho vizáží jakýkoli problém.

Tím končí jedna kapitola a jedna argumentace. Nicméně další je za rohem, v Brně na České proudí desítky lidí za minutu. „Jó, to on je chytrý, já ho znám. On je hodně chytrý. Ale… to on nemá žádnou šanci… toho lidi stejně nikdy nezvolej…“  „Takhle se nemůže znetvořit normální člověk, tam musí být nějaká patologie“, řekl mi jeden asi stopadesátikilový pán se třemi bradami, když jsem úplně v začátcích mých aktivit obcházel známé…

Inu, důvodů, proč nevolit jednoho z akademicky nejvzdělanějších a profesně nejúspěšnějších kandidátů ze všech uchazečů na prezidentský úřad, se dá vymyslet mnoho…nebo…vlastně jen jeden. Je potetovaný.

Kde se bere potřeba lidí vnucovat druhým své názory, předsudky a zlozvyky? A proč nevěnují tuto energii do něčeho smysluplného? Proč čekají, až někdo něco podnikne a potom přijdou a hledají chyby? Za ten poslední měsíc k nám ale také denně samo od sebe přišlo 200 až 300 lidí, podepsali se, utrousili vlídné slovo a šli dál. Většinou nechtěli letáky, informace, argumenty. Ani je potom nepotřebovali křečovitě vyvracet. Věděli své, sami si zjistili, načetli, vyposlechli… a přišli podepsat petici, která Vladimíra Franze nominuje do skutečného prezidentského boje. Ten poslední měsíc mi dal hodně moc do života…

Tomáš Klášterecký: Iniciátor prezidentské kandidatury Prof. JUDr. Vladimíra Franze v Brně.

zdroj_facebook-com_vladimir_franz_prezidentem-623x623

„Hey, look, is it the tattooed guy?!” This is what I've got to hear most often while I've spent the last month collecting signatures to support Vladimir Franz's candidacy for president. I've learnt a lot over the last month. I had already got used to my friends and relatives' reactions to the fact that I support Vladimir Franz – I couldn't help noticing them raising their eyebrows. „You've got to be kidding me, right?!" Another question I've been frequently asked. „No, we're deadly serious.“ Soon I realized that a lot of people were not actually interested in a sensible disscussion – they were convinced that they were right and only wanted to provoke me into an argument.

„Are you telling me that he's the right person to represent us abroad? They'll think that we've all gone crazy!“ It might have escaped your notice that Professor Franz has been representing us for a long time as a university professor and the head of academic senate. A lot of distinguished politicians have received the honorary doctorate from his hands and none of them appeared to attach excessive importance to his appearance.

So, this is where the argument ends. But hold on, here comes another. Česká is one of the busiest streets in Brno, so arguments are not in particularly short supply. „Yes, he's a smart guy, I know a thing or two about him. He's really clever. But … he doesn't stand a chance … He'll never be elected as President …” “This must be a sign of abnormality, to mutilate your own body like this“, I was told by an obese man with three chins at the beginning of the campaign.

Well, one could think of many reasons why not to vote for one of the most educated and professionally successful candidates in this year's President election...or, come to think of it...there is one. He is tattooed.

Where do people get the need to force their needs, prejudice and bad habits on other people? Why don't they devote their energy to something sensible? Why do they wait for somebody else to take action and then they just complain and criticize? On the other hand, every day about 250 people stopped by to have a chat a sign themselves without  being talked into doing so. They usually didn't want leaflets, they didn't need any information. They'd formed their own opinion based on what they'd read, heard or found out... and they came to sign the petition which will nominate Vladimir Franz as a serious candidate in the election. I've learnt a lot over the last month...

Děkujeme za podporu stránkám www.tetování66.cz

www.skolapelican.com