Tag Archives: pomaturitní studium

It’s the summertime, the time of holidays and travels, so we decided to bring back an extremely successful article by one of our colleagues, Russell Stannard. Do you have a similar experience from your travels? Share them with other readers in the discussion forum below the article. Have fun!

I travel a lot, mainly giving talks and presentations. Life sometimes feels like it evolves around airports, hotels, taxis, sorting out visas and jet lag. It has certainly felt like that this year. But funny things do happen. I was once told by a friend of mine, who worked for Virgin Airlines, that the airlines profile you. She told me to always wear a suit, carry a computer and have your mobile phone in your hand as you go up to check in. Then ask for an upgrade.

Well, the next day I was travelling to the USA and I did just that. I was amazed. I didn’t even have time to ask for the upgrade. The hostess simply took my passport and duly announced “Mr Stannard, Virgin airlines would like to offer you a free upgrade today”. Wow, you know in 1st class they give you a glass of champagne as soon as you get on the plane! What a way to start.

In the 1980s I went to Cuba. The flight back to Madrid was incredible. Everyone started getting out their bottles of rum and someone put on some music. People were dancing in the aisles and for a while it seemed like half the plane was partying. I realised that the majority of people on the flight were coming home from a wedding. It was the craziest flight I have ever had and the only time I have ever danced on a plane. Getting a visa for Azerbaijan was fun. They had forgotten the keys to the office and so we actually filled in the form, paid the money and handed over my passport while standing in the street with the man holding an umbrella as it was raining. I was a bit nervous, but it was all ok and when I went back to collect it, things were back to normal.

I lost my passport in the waiting room at Heathrow while travelling to Seville. I was in a total panic. I was literally in no man’s land. I was able to fly to Seville because in those days they didn’t check your passports on the gate. When I arrived in Seville, I couldn’t believe my luck. The man at passport control knew me (his son studied at my school) and he accepted the fact I had my national insurance number with me on my wage slip as proof that I really lived in Seville!!

I was stopped at the border between France and Italy. I was in my Spanish car and the border agent immediately started talking to me in Spanish, so I did the same. When I gave him my passport and realised I was English he started speaking to me in fluent English. So I changed to English too. One of the questions he asked me was “Why are you in France?” I explained I was there studying French. So he suddenly changed into French and said to me in French “You speak a lot of languages” and I replied “Et vous aussi, monsieur”.

Russell Stannard The article was originally published in the 3rd issue of the PELICAN magazine. PELICAN is a provider of language courses for post secondary students.

IMAG0691

Je léto, čas dovolených a cestování, rozhodli jsme se proto připomenout jeden mimořádně vydařený příspěvek od jednoho z našich spolupracovníků, Russella Stannarda. Máte podobný zážitek z vašich cest? Podělte se o ně s dalšími čtenáři v diskusi pod článkem. Přejeme vám příjemnou zábavu při čtení!

Poměrně dost svého času trávím cestováním. Někdy mám pocit, že se můj život točí jen kolem letišť, hotelů, taxíků, vybavování víz a únavy způsobené časovým posunem. I přesto cestování miluji. Především kvůli tomu, co všechno jsem během něho zažil. Jedna známá, která pracuje pro leteckou společnost Virgin, mi vyprávěla, že tato společnost má vytvořené profily typických zákazníků. Nevěděl jsem přesně, co si pod tím představit, v každém případě mi bylo řečeno, že až budu příště letět s Virgin, mám si na sebe určitě vzít nejlepší oblek, do ruky mobil a počítač a požádat o přeřazení do vyšší třídy.

Druhý den jsem cestoval do USA a udělal jsem všechno, co mi poradila. Nestačil jsem se divit. Podal jsem přítomné letušce svůj pas a než jsem stačil otevřít ústa, suše zahlásila „Pane Stannarde, jsme rádi, že vám dnes můžeme nabídnout let v první třídě zdarma.“ První třída, chápete, to je tam, kde vám na uvítanou nabídnou sklenici šampaňského! Na začátek slušný výkon.

V osmdesátých letech jsem letěl na Kubu a to, co se dělo při zpáteční cestě do Madridu, se slovy nedá dost dobře popsat. Začalo to tím, že spolucestující vytáhli láhve rumu, někdo do toho pustil hudbu. Skončilo to všeobecným a bujarým veselím, doprovázeným tancem v uličkách mezi sedadly. Opravdu to vypadalo, že v letadle probíhá večírek. Pochopil jsem, že většina účastníků letu byla na zpáteční cestě domů ze svatby. Byl to naprosto neuvěřitelný zážitek a současně jediný let, kdy jsem si mohl zatancovat na palubě letadla. Stejně šílený byl způsob, jakým jsem obdržel víza do Ázerbájdžánu. Zaměstnanci ambasády asi neměli zrovna nejlepší den, protože si zapomněli vzít klíče od svého sídla. Následovalo vyřizování úřední záležitosti přímo na ulici, za asistence člověka, který nad námi po celou dobu držel deštník, jelikož lilo jako z konve. Byl jsem z celé situace trochu nesvůj. Když jsem se však později vrátil pro pas s vízy, vše už zase jelo po starých kolejích.

V čekárně na letišti Heathrow jsem jednou ztratil pas. Stalo se to, když jsem letěl do Sevilly. Vůbec jsem netušil, co budu dělat a začala se mě opravdu zmocňovat panika. Byl jsem doslovně v území nikoho. Do Sevilly jsem odletět mohl, protože v té době se u bran ještě nekontrolovaly pasy, ale netušil jsem, co bude dál. Když jsem dorazil, nemohl jsem uvěřit mému štěstí. Celník u brány byl totiž můj známý, jehož syn studoval na mé škole. Jako důkaz toho, že bydlím v Seville, mu stačilo číslo sociálního pojištění.

Jednou mě zastavili na hranici Francie a Itálie. Seděl jsem v autě se španělskou poznávací značkou, takže na mě celník okamžitě spustil španělsky. Odpověděl jsem stejným jazykem. Když se podíval do mého pasu, uvědomil si, že jsem Angličan a v tom okamžiku přešel do plynulé angličtiny. Opět jsem se přizpůsobil. Bavili jsme se, a když se mě zeptal, co dělám ve Francii, vysvětlil jsem, že zde studuji. Zpozorněl a řekl francouzsky „Slušně ovládáte jazyky“. “Et vous aussi, monsieur,” odpověděl jsem.

Rusell Stannard Článek byl publikován ve třetím vydání časopisu PELICAN. PELICAN je organizátorem pomaturitního studia anglického jazyka v Brně.

Stating that good teachers are born and not made renders personality the sole characteristic determining teachers’ success. Bearing in mind the attractive image of a teacher as an entertainer, it is not hard to agree with the statement, however, at the cost of condemning excellent educators who do not possess the capability to enliven crowds. Even though students certainly like teachers who make them laugh, amusement does not necessarily imply the occurrence of learning. However, even an ability to teach is a problematic aspect since it relies on the idea of transmitting knowledge directly from a teacher to students. This is often not the case in an effective classroom environment in which students take the responsibility for their own education.

10307179_584525231663505_5165130981122856079_n-623x416

A concept perhaps more apt for defining a teacher is that of a provider of suitable learning conditions. This foregrounds students’ needs while placing emphasis on characteristics sustaining progress. For example, the primary source of enjoyment should arise from properly developed activities rather than from teachers themselves. Similarly, if teachers limit their role to that of a guide through the various aspects of language, the attention is only diverted further from them.

Our students have expressed such needs during the past academic year rather clearly, considering their choices of extracurricular activities at PELICAN, by writing articles for the school magazine, doing interviews with bands, recording various videos, and getting acquainted with other cultures during international visits. Altogether, their main concern appears to lie within the boundaries of a successful communication, well outside the prototypical paradigm of passing a language exam.

An appropriate response could be to venture outside the comfort zone delineated by the simplified language of textbooks in order to explore authentic examples. Not only such input provides an inventory of prefabricated chunks as well as the opportunity to observe semantic prosody, both aspects successfully omitted by the usual choice of materials, a lexical syllabus also includes the central areas of grammar. However, as a significant portion of such content depends on the learners, it makes one wonder where the next course will end.

Říká se, že učitel se pro své povolání musí narodit. Pokud toto tvrzení přijmeme, omezujeme tím faktory určující úspěch učitelů pouze na rozměr jejich osobnosti. Ti, kteří rádi vidí dobrého učitele především v roli baviče, určitě s tvrzením nebudou nesouhlasit. Bohužel však opomenou zástupy kvalitních učitelů, kteří nedisponují schopností rozesmát své publikum na počkání. Je pravda, že studenti většinou mají rádi učitele, kteří je dokážou zabavit. Zábavná hodina však nemusí být nevyhnutně zároveň i hodinou přínosnou.

Posuzujeme-li učitele podle schopnosti učit, tzn. podle schopnosti předat studentům znalosti, můžeme tím snadno přehlédnout efektivitu výukového procesu v prostředí, ve kterém studenti přejímají zodpovědnost za své vlastní vzdělávání. Bude tedy možná lepší zvyknout si na jev, který se objevuje stále častěji. Role učitele netkví v předávání informací studentům, ale ve vytvoření vhodných podmínek pro učení. Centrem výuky se místo učitele stávají studenti a jejich individuální potřeby. Učitel je v třídě spíš od toho, aby aktivitu studentů vhodně usměrňoval. Pokrok je tedy přítomen i v tomto rámcovém uspořádání třídní výuky.

MG_4652_HDR1H-1024x683

V takovémto prostředí by tedy zdrojem zábavy měly být především vhodným způsobem navržené aktivity. Osoba učitele je spíše upozaděna, učitel se stává průvodcem studentů ve světě jazyků. Je tedy logické, že uniká z centra pozornosti žáků ve prospěch prostředků a nástrojů výuky.

V naší škole mají studenti podobných nástrojů a prostředků k dispozici více než dost. Oni sami vyjádřili svůj názor na to, jakou roli by měli učitelé zastávat tím, že se v průběhu roku zcela přirozeně zapojili do celé řady aktivit, které jim PELICAN nabízí. Psali články do školního časopisu a na školní blog, zpovídali známé osobnosti ze světa českého šoubyznysu, natáčeli videa pro mezinárodní projekty a zúčastňovali se zahraničních studijních a vzdělávacích pobytů. Je zřejmé, že jejich potřeby a cíle daleko překračují povinnost získat certifikát o absolvování studia. Chtějí komunikovat, být součástí toho co se děje, co se nabízí. A jsou v tom úspěšní.

Jak se tedy u nás vyučuje? Naši učitelé už dávno opustili zdánlivě bezpečný prostor ohraničený studijním plánem v učebnici. Pochopili, že je i pro ně lepší vydat se do neprobádaného terénu autentických příkladů využití cizího jazyka.  Tento způsob konfrontace studentů s jazykem umožňuje vybavit je zásobou větších, či menších fragmentů jazyka ve své přirozené formě, použitelných ve velkém množství různých situací. Poskytuje jim také možnost přirozeně absorbovat zvukové vlastnosti jazyka, a to intonaci, frázování a rytmus. A v neposlední řadě tu máme gramatiku, prezentovanou v kontextu lexikálních jednotek a frazémů.

10307179_584525231663505_5165130981122856079_n-623x416

Je v tom však jeden háček. Jelikož významnou část výukového obsahu v těchto podmínkách určují studenti, jejich otázky, zájmy a potřeby, je těžké kurz naplánovat přesně do posledního detailu. Tato volnost a možnosti jsou však zároveň tím úplně nejlepším, co tento způsob výuky přináší.

Přesně jako loni, jsme po vystřízlivění ze silvestrovské kocoviny byli zvědaví jak bude vypadat další rok. Jelikož horoskopům nevěříme, rozhodli jsme se navštívit jednu z předních věšteckých kapacit v republice, známou pro svoji neomylnou přesnost. Tato odbornice například minulý rok s naprostou přesností předpověděla, že všichni letos budou mít narozeniny nebo zemřou. Říkejme jí třeba Yolanda.

Dobrý den Yolando, můžete nám říct jaký bude rok 2014
Už zas? Nevěřil bys kolik lidí za mnou s touhle otázkou chodí. Všichni chcou vědět koho potkaj, jak dopadneme na olympiádě nebo kolik vydělaj - to je hlavní že jo. Vono taková předpověď vyjde dost draho a lidi moc peněz nemaj, víš co. Nechcete třeba vědět kdo bude prezident? 

Tak toho už máme ne? To je jedno. Rok 2014 nás zajímá a peníze máme.

Co ta olympiáda? Bude hrát Jarda?
Ach jo, tak já to zas zopakuju. Někde to tu všecko mám napsaný. Olympiáda nedopadne nijak. Podle obou mejch koulí rusové nastaví tak tvrdý omezení, že se všechny státy rozhodnou událost bojkotovat. Jedinou zemí účastnící se olympiády bude samotný Rusko. Kdo ale vyhraje nejvíc medajlí fakt nevím.

Aha, tak uvidíme. Můžu se zeptat, kdo bude premiér, když už jste nakousla tu politiku?
Předsedou vlády se zcela jistě stane ten Babiš. Vytáhne si větší sirku.

Zajímavé. Ještě mě zajímá, jak na tom budu finančně?
Tak na tohle si už musím zapnout koule. Počkej chvilku. Dívám se, dívám. Vidím to tak, že vyděláš úplně stejně jako loni, protože budeš mít stejnou prácí a budeš dělat pořád to stejný. Stačí

Děkuji. Nashledanou.
Já děkuju. Bude to za 700 korun.  

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

GIPSY FORTUNE TELLER: „YOU’LL END UP THE SAME AS LAST YEAR!“

As any other year, after recovering from a new year’s hangover, we were wondering what the next year will be like. And because we don’t believe in horoscopes, we decided to visit one of the major capacities in the Czech Republic, known for her precision. This lady has been very successfull with her fortune telling. Last year she precisely predicted that we’re all going to celebrate our birthday. Let’s call her Yolanda.

Hello, Yolanda, can you tell us what the 2014 will be like
Oh no, again? You wouldn`t believe how many people have asked me about this. They all want to know who they are going to meet, who will conquer the olympic games or how much money they will make – which is the most important thing. You know, a prediction like this costs a lot of money, and people are very stingy these days. Do you want to know who is going to become the president?

We already have a president, right? We are curious about the 2014 and we have money.

What about the olympics? Is Jagr attending?
Okay then, I will repeat this for you. I got it right here. There will be nothing interesting about the Olympics. According to both of my balls, the Russians are going to be so strict with their rules that all countries will decide to boycott this event. The only country attending this competition will be Russia itself. And who knows who is going to dominate each sport…

Okay, we shall see. And what about the prime minister?
The prime minister of Czech Republic will be Babiš. He is going to pull out the longer match.

Interesting. And of course, I am curious about my finance. Can you tell me something?
I will need my balls for this. Wait a second. Okay let’s see this. I would say that you are going to make the same amont of money as last year. And you know why? Because you are going to have the same job where you will be doing the same stuff. Is that enough?

Thank you. Have a nice day.

I thank you! 700 CZK, please!

Ověř si svoji jazykovou úroveň a neváhej se přihlásit do pomaturitního studia v Brně.

Po ulici potkávám spoustu lidí, každý je jiný. Někdo se mračí a někdo směje. Někdo je mladý a někdo se stářím chvěje. Myslíte si, že nemají nic společného? Opak je pravdou. Ať už je to dáma v letech nebo studentka, obě zažily lásku i zklamání, štěstí a trápení. Jen v jiné době, na jiném místě, s jinými lidmi. Co nám tedy přinese rok 2014? To nikdo jistě neví. Určitě nás budou provázet zážitky a zkušenosti. Každý nový rok je překvapením. Bohužel ne vždycky příjemným. Setkáváme se se situacemi, které vůbec nečekáme. A říkáme si, proč se to stalo zrovna nám. Každá zkušenost, dobrá i ta špatná, nás posune dál a stáváme se silnějšími. Ubíhají minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce někdy i roky, než si to uvědomíme.

Ptám se tedy: Má smysl znát svou budoucnost? Měli bychom vědět, co od života chceme, ale znát vše předem není nejlepší nápad. Já sama bych to tak nechtěla. Proto se nechám překvapit a půjdu tomu dobrodružství v roce 2014 plnému štěstí i neštěstí vstříc, s hlavou vzhůru. Co se má stát, ať se stane.

img_0920-623x350 (1)

WHAT NEEDS TO HAPPEN, NO MATTER WHAT HAPPENS. 

I meet a lot of different people on the street. Someone frowns and someone laughs. One is young and another is shaking by old age. Do you thing they didn´t have nothing in common? The opposite is true. Whichever it is an older lady or a student, both of them experienced love and disappointment, happiness and also sorrow, only in another time, on another place, with another people. So, what brings us year 2014? Nobody knows for sure. We will be certainly accompanied by experiences. Every New Year brings surprises. Unfortunately, not always the pleasant ones. We encounter situations that we don´t expected at all. And we ask yourself, why it is happening to us. Every experience, good or bad, will move us forward and we become stronger. Minutes, hours, days, weeks, months or even years pass before we realize it.

I ask again: Does it make sense to know your future? We should know, what we want from live, but know everything in advance is not the best idea. I myself wouldn´t want it. Therefore I let myself surprise and with head up I go to meet an adventure in year 2014 full of happiness and even disaster. What needs to happen, no matter what happens.  

Jaké jazykové úrovně dosáhnete za jeden rok intenzivního studia?

Studujte cizí jazyky v Brně.

Crrrrrrr! V polospánku vypínám ten nejotřesnější zvuk, co znám. Stereotyp. Rozlepuji oči do dalšího všedního dne a tak si říkám: „Nechtělo by to něco dobrodružnějšího? Něco nebezpečnějšího, než jen to, že si ráno zakopnu o své vlastní nohy?“ Ano, každý zažijeme v životě trochu nudy. Tomu se nedá vyhnout, jako se nedá vyhnout běžné rýmě. A někdo se tomu vyhýbat dokonce nechce.

Ale nebyla by naše náplň života lahodnější, kdybychom se probudili do zcela jiného dne, než obyčejného? Co tak naučit se střílet z pistole? - Pak sejmeš hodně zombíků. Nebo si ochočit Křiklouna (létající tvor s rozpětím 14 metrů s nožem na bradě) a mít přítele na celý život? Co takhle si udělat procházku starou skříní? - Možná objevíš něco neobjeveného. Anebo si prostě jen udělat výlet do našeho vědomí a podvědomí, třeba nám sny chtějí něco říct. Přemýšlejme někdy i srdcem a nestyďme se za naše tužby, i když se zdají být nedotknutelné. Vše je jen na nás.

Od příštího roku očekávám, že nakrmíme své duše neuvěřitelným dobrodružstvím, i když se třeba bude odehrávat jen v naší hlavě.

Je nutné se na chvíli odpoutat od našeho světa, jinak zešílíme. Neobávej se stárnutí těla, ale duše!  

img_1951-623x415

Do not worry about body ageing, worry about the ageing of your soul. Ringing of an alarm clock! Half asleep I turn off the most annoying sound I know. Routine. I open my eyes to face another ordinary day and I ask myself: “Wouldn’t it be nice to live through something more adventurous? Something more dangerous than to stumble over one’s own feet in the morning?” Yes, we all get a bit bored from time to time. We cannot avoid that, just as we cannot avoid catching a cold. And there are people who even do not want to avoid that.

But would not our lives be filled with more delicious contents if we woke up to face a completely different day instead of an ordinary one? What about learning how to use a gun? – Like that you can knock out a lot of zombies. Or what about taming a Vociferator (a flying creature with 14 meters wingspan and a blade on its chin) and getting a friend for life? Or how about walking through an old cupboard? – Maybe you will find something that has not been discovered so far. Or we can simply take a trip into our consciousness and subconscious mind – maybe our dreams have something to tell. When thinking we should sometimes also use our heart and we should not be ashamed of our desires even if they seem to be unattainable. Everything depends only on us. I expect that in the upcoming year, we will feed our souls with incredible adventures, even though they might take place only in our minds. It is necessary to learn how to temporarily shut our mind to this world, otherwise we would go crazy. Do not worry about body ageing, worry about the ageing of your soul!  

Jazykové vzdělávání v Brně. PELICAN nabízí zvýšení profesní kvalifikace s kurzem Projektový manažer.  

PSH - ORION - LA4 -ORIKOULE - VLADIMIR 518 - JAMES COLE - TUTTI FRUTTI a DJ MIKE TRAFIK Tahle sestava vám 26. prosince 2013 nadělí na brněnské Flédě to, co Ježíšek nezvládl! V návaznosti na rozhovor našich studentů s Mikem Trafikem, který si budete moci přečíst v letošním čísle časopisu PELICAN, Vám přinášíme soutěž o volné vstupy na tenhle povánoční hip hopový masakr na Flédě. Stačí splnit jednoduchý úkol: Do komentu pod tento článek vložte, krátkou rýmovačku s vánoční tématikou a váš email. 20. prosince vybereme 5 nejlepších komentů, těm darujeme Big BOSS CD a volné vstupy na povánoční hip hop masakr na Flédě.

Více informací o party a FB event.

Fotoreport z rozhovoru s Mikem Trafikem.

Zajímavou událostí v novém roce bude pro mnohé narození prvního občánka. Spousta z nás bude řešit otázky životních rozhodnutí, ať už je to rozchod, rozvod nebo uzavření manželství. Nebudou chybět nové lásky, hezké budou určitě ty ztracené a znovu nalezené. Nemine nás zklamání a ztráta blízké osoby. I v roce 2014 tu bude zdraví a nemoc, bohatství a chudoba, nový život a smrt. Budeme se radovat z mnoha věcí a nebude nás těšit prohra. Navštívíme kartářky, přečteme horoskopy, ale nikdy nebudeme přesně vedet, kdy to přijde. Každý svého osudu strůjcem a je na každém z nás, jak mu půjdeme vstříc. Jisté je, že ať už bude ekonomická krize, která nás zasáhne, ať už bude válka, škola tu bude pořád. Lidé budou chytřejší, protože věda a technika jdou kupředu. Třeba nám další rok nachystá o něco více překážek, které musíme zvládnout.

Ale, co je důležité? Měli bychom se umět těšit z každého dne. Když se nám nepovede něco tak, jak bychom chtěli, je důležité nepadnou na kolena, ale říct si, že zítra bude lépe.

Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.

img_0420-623x415

In the upcoming year, many people will be interested in the news about the first new born citizen. Many of us will have to face various life decisions, such as a break up, divorce or marriage. There will be new loves and also the ones that were lost and found anew. We will not be spared disappointments or losses of people who are close to us. Health and illness, wealth and poverty, new life and death will all be present in 2014 too. We will rejoice at many things and we will not be pleased by failures. We will go to clairvoyants and read horoscopes and yet we will never know exactly, when the moment arrives. Everyone is the creator of one’s destiny and it is up to each one of us how we are going to approach it. However, one thing is certain. May we be struck by economic crisis or by war, there will always be school. People will be smarter because science and technology are advancing. It is possible that in the upcoming year there may be more obstacles we have to overcome.

What is important, though?   We should be able to relish every day. When something does not turn out the way we would have liked it to, it is important not to drop down to one’s knees, but to tell ourselves that tomorrow will be brighter.

Právě odbila 12. hodina a všichni slaví Silvestr. Sedím doma a koukám na trapný silvestrovský estrády. Na svým proseděným gauči držím sklinku s whisky a užírám se v samotě. Už sem se nikam nešel bavit přes rok. Od tý doby co mě vykopli z práce a žena utekla. Krysa jedna . Měl bych vstát a zavolat aspoň mámě. Kašlu na to, stejně o to nestojí.

Zrcadlo vůbec nepřináší pěknej pohled. Jsem odpornej. Zarostlej, chlupatej a tlustej. C o se vůbec stalo s mým životem. Na stole ještě leží nedopitá flaška whisky a rozsypaný brambůrky od včera. Smrad a špína se linou po celým bytě a špinavý nádobí leží už úplně všude.

Nikam dneska nejdu. Naliju si další sklinku a vyhrabu z hromady špinavýho oblečení to nejčistší. Jak to tak vypadá, je triko úplně ze spodu a kalhoty s flekama od oleje. Musím jít aspoň koupit nějaký jídlo. Nikdo mi nevolal. Nedivím se. Nikomu už nestojím za to. Možná už to nemá cenu, možná že můj život už nemusím dotáhnout do konce. Jo dneska to udělám. Skončím. Nashle ty všivej živote… ,,Lásko vstávej, vstávej!″ ,,Co, co?″ Celej vyděšenej koukám na manželku. ,,Zase si s sebou hrozně házel.″ Rozhlídnu se kolem sebe, jdu do koupelny a nemůžu se ze sna dostat. To jsem měl být já? Na ten zítřejší kšeft kašlu.

Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.

2014

The clock has just struck midnight and everybody is celebrating New Year’s Eve. I’m sitting at home and watching stupid New Year’s Eve TV shows. Seated on my sofa worn out by sitting, glass of whiskey in my hand, I am consumed by loneliness. I haven’t gone out for over a year. Ever since they booted me out of work and my wife ran away. That rat! I should get up and at least call my mum. But I don’t give a damn, she isn’t interested anyway.

The image in the mirror is not nice at all. I’m disgusting - hairy, unkempt, fat. What has actually happened to me? The half empty whiskey bottle and spilled chips from yesterday are still on the table. Stink and filth fill up the flat and dirty dishes are absolutely everywhere.

I’m not going anywhere today. Instead, I will pour myself another glass and dig in the pile of dirty clothes to find the cleanest one. I will go for the T-Shirt at the very bottom and for the pair of pants with oil stains. I have to go to get some food at least. Nobody called me. That’s not surprising, though. Nobody gives a damn about me anymore. Maybe it’s not worth it any longer, maybe I don’t have to follow through with my life. Yep, I will do it today. I will finish it. Bye, you lousy life… “Wake up, sweetheart! Wake up!” “What? What do you mean?” I am staring at my wife in horror. “You were thrashing around terribly again.” I look around and walk to the bathroom but I can’t wake up from that dream. Was that supposed to be me? Bugger that deal tomorrow!  

Stav, který sám o sobě má příchuť nevýraznou, fádní a tuctovou, avšak ve spojení s osobností … nezdá se při rozprostření na jazyku poněkud nahořklý, nasládlý, či kyselý? Někdy šimrají kořeněné novosti v nose.  Nasaješ, okusíš  a vychutnáš si nasládlý dojezd výzvy na špičce jazyku? Nebo změnu necháš protéci přes boky až na úplný kořen, kde kyselost přechází v hořkost?

Osobních preferencí je nespočet. Někdo má rád tonic, někdo čokoládu, já chilli. Ale jak nás do života připravovaly školní jídelny, koprovce se nevyhneme. Budeme tedy zkoušet triky před svým vlastním vědomím a zacpeme si nos? Budeme myslet na hambáč? Nebo si oběd odhlásíme?  Já osobně jsem se naučila jíst kapustu.

Potíž a klad jsou v tom, že v podstatě žijeme jednu velkou změnu. Někdo ji nazývá bojem, někdo hrou, pár exemplářů dokonce jsoucnem. Dokud budeme dýchat, nebo jinak projevovat život, budou novinky neúnavně přicházet. Očekávám tedy nepřetržitý příval nových a neočekávaných chutí, konkrétností netřeba. A mé budoucí Já mi v rámci férovosti nechce pošeptat, do čeho se zakousnu s chutí a co odhodím ostatním na talíř. Ze zkušeností však mohu akorát popřát:  „Dobrou chuť“. 

Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.

banksy-623x429

CHILLI BY ANUS A state which is in itself of undistinguished, plain and ordinary flavor, but in combination with personality…do you not find it a bit bitter, sweetish or slightly sour once you spread it across your tongue? Seasoned novelties sometimes tickle in your nose. Do you take in the smell and taste the sweetish aftertaste of this challenge at the tip of your tongue? Or do you let the change spill over the sides of your tongue all the way to its root, where the sour taste changes into bitter?

Personal preferences are countless. One likes tonic, other one chocolate, I like chili. But as we were taught in school cafeterias, you cannot avoid the dill sauce. So are we going to try to trick our own consciousness and to hold our noses? Are we going to imagine a hamburger? Or do we opt for cancelling the lunch? Personally, I have learned how to eat Brussels sprout. We basically live one big change, which is both trouble and virtue. Somebody calls this change a fight, somebody a game and few people even call it being. As long as we breathe and show other life functions novelties will tirelessly keep coming. I am therefore awaiting an endless inpouring of unexpected tastes – no need for particularities. And my future self, under the terms of fairness, does not want to tell me what I will savor and what I will throw into someone else’s plate. From my experience, however, I can only wish you: “Bon appétit!”

V životě školníka v JŠ PELIKÁN přichází co 3 měsíce chvíle, kdy musí zanechat bezostyšného poflakování a vydat se na plně hrazenou služební cestu. Tu do Švýcarska, tu do Amsterdamu.

Plně hrazenou znamená, že od čeho máš účtenku, máš zdarma.

Tož zanechal jsem předstírání práce a odjel s projektovým manažerem Honzou Špatenkou (ten, co tam jede pracovat) a mnou (ten co tam jede fe….flákat) do AMSTERDAMU!! Věz, že školník těžký život má!!

Cesta měla započít odjezdem ve 2:45 ráno autobusem na letiště do Vídně. Ve 2:58 nám ovšem bylo sděleno, že autobus nepřijede, protože… něco… Nejdříve jsme probudili telefonicky všechny naše „ochotné“ spolupracovníky s prosbou o pomoc a potom odjeli do Vídně taxíkem. Vídeňské letiště mám rád. Může se tam uvnitř kouřit v malých prosklených budkách s ventilací. Začátek výletu byl klasicky nudný - let, kafe, taxik, check in v hotelu, vybalování, sprcha…a LET´S GO OUT! Vylezli jsme z hotelu, vybrali si jeden směr a tím se vydali. Po 5ti míjených coffících jsem se konečně rozhodl, že ten 6tý se mi už líbí. Byl totiž na náměstí, na kterém se pořád něco dělo.

amsterdam-623x467

Inu sedíme si tak s Honzou… a pak si „přisedla“ vdova.

A tak jsme tam tak seděli s vdovou a pozorovali náměstí: skupinky turistů se vším se fotící, strangers proudící, černochy kokain prodávající…a celkově tu holandskou kulturu.

Po příchodu na hotel, jsme na sebe hodili ty nejlepší hadry a vydali se na sraz s partnery projektu do jednoho baru. Z našich firemních večírků víme, že když paří mocní, paří se s nimi až do konce. Tuto aktivitu jsme tedy zvládli s přehledem. Na začátku akce byli přítomni tito střízliví lidé: Nizozemec, 3 Řekyně, Ital a my dva za Czechoslovakia. Řekyně to vzdaly jako první. Došli jim peníze. Ital byl zvyklý, ale i tak padl asi ve tři ráno. Zbýval Nizozemec. Měl v sobě tak 18 piv a furt jel. Následovala rychlá domluva s Honzou a schválení plánu B. Plán B spočíval v tom, že ho na střídačku pozveme na panáka. Dostali jsme ho tam, kam jsme potřebovali. Do postele. Vítězství jsme v 4:15 korunovali v jednom nonstop coffee shopu. Druhý den jsme započali v 9 ráno, kdy jsme se i přes značné potíže vydali navštívit elitní školy pro děti s vysokým IQ. Popsal bych je asi takto: Velké budovy, které mají stěny ze skla, rámy ze železa a na střeše trávník. Vnitřní stěny jsou plné obřích oken.  Všude se prochází 12-16 leté děti s notebooky a tablety. V jedné třídě rozebírají jak doktoři, celou umělohmotnou kostru s odnímatelnými orgány. Všichni si vyměňují orgány, prohlíží si je a zároveň vyplňují online test.  Átrium budovy je uděláno jako malé divadlo. Sedí tam 20 studentů a jeden k nim promlouvá, pak se vystřídají. 14 letá studentka nás perfektní angličtinou upozorňuje, že zrovna trénují Leadership. Ředitelna je uprostřed budovy je ze všech stran skleněná.  Všude kolem nás v obřích polštářích polehávají či sedí studenti s notebooky. Místního školníka jsem bohužel nepotkal.

Jelikož jsem byl upozorněn, že blogový článek nemůže přesáhnout formát A4, bohužel se s Vámi již nemohu podělit o ty další dny plné Redlight District, šlapek, coffee shopů, cizinek a černochů cpoucí mi na každém rohu kokain (bohužel bez účtenky).

S přáním nechybějícího toaletního papíru… Váš školník.

Stále častějším jevem ve společnosti se stává rodina, ve které se mluví více než jedním jazykem. Jak se vyvíjí dítě v rodině, kde mezi sebou matka Češka a otec Francouz komunikují anglicky? Vzniká dítěti v hlavě více jazyčný guláš, nebo si dokáže slovíčka, výrazy a fráze ve své malé hlavičce dokonale uspořádat?  A jak dosáhnout toho, aby z našeho dítěte, které vychováváme v několika jazycích, vyrostl malý jazykový génius? Na tyto otázky se snaží hledat odpovědi nově vzniklý evropský projekt Multilingual families.

Evropští odborníci na jazykové vzdělávání v současné době pracují na vývoji materiálů, které by měli poskytnout rodičům odpovědi na nejčastější otázky související s vícejazyčnou výchovou dětí. K rodičům by se měli tak v brzké době informace směřující k motivování dětí k používání rodinného jazyka a to v podobě on-line průvodce. Pokud Vás zajímají novinky týkající se projektu Multilingual families sledujte facebookové stránky projektu a náš blog. Veškeré novinky, týkající se vícejazyčného vzdělávání vašich dětí naleznete na facebookových stránkách projektu a našem blogu.  

img_20130303_112456-623x623

And how many languages does your child speak? Families with more than one language are becoming increasingly common in the society these days. How is the child’s development affected in a family where a Czech mother speaks English with her French husband? Doesn’t the child get confused with so many languages? Does it have the capacity to learn the languages fully? What can we do so that our child, raised in multilingual environment, will grow into a master of languages? You don’t have to spend hours looking for the answers to these questions anymore. European experts on language education are currently developing materials that should provide parents with the information related to multilingual education of their children. Parents will be able to turn to a reliable source of information on how to motivate their children to use the family language in the not-too-distant future. If you are interested in the news about the Multilingual Families project, follow the Facebook page of the project and our blog. There you will find plenty of information on multilingual education of your children.

 

Před pár dny mi na facebooku došla žádost od přátelství. Jméno Tereza  Laura a profilová fotografie dvou malých holčiček ve mě okamžitě vzbudila dojem, že se nějaká zapomenutá kamarádka z dětství, chce jen pochlubit svými ratolestmi a podělit se se světem o své rodičovské radosti. Víceméně ze zvědavosti jsem si rozklikla její profil. Z obrazovky na mne vyskočila žádost o pomoc se stavbou bazénu pro dvě malé holčičky. Napsala jsem proto svojí kamarádce do chatu zprávu. „ Hele, to je jako zase co za akci s těma malýma holkama a bazénem?“  Odpověď mě samozřejmě úsměv na tváři nevykouzlila: Je to takový smutný příběh. Diagnóza obou zní hypotonický syndrom a psychomotorická retardace. Dětem, které trpí těmito potížemi, se někdy říká „hadrové panenky“. Nemají vyvinuté svaly a nemluví. Tím pádem jen leží a jsou odkázané 24 hodin na stálou péči.

Pokračovala smutným příběhem o rodině, které se před sedmi lety narodila nemocná holčička s výše zmíněnou diagnózou. Po pěti letech neustálé péče a starostí se její rodiče rozhodli pořídit si druhé dítě. Lékaři jejich rozhodnutí schvalovali. Pro malou Terezku bude zdravý sourozenec motivací v rehabilitacích a rodičům přinese vedle starostí i radost.

holc48dic48dky-623x414

Bohužel, neštěstí chodí po lidech a i přes to, že rodiče postoupili veškeré možné lékařské testy, se u druhorozené dcerky během vývoje projevila stejná diagnóza. Ani po několika letech trápení, každodenních rehabilitacích a usilovné práce to rodiče nevzdávají. Jejich přátelé by  jim rádi usnadnili život a chtějí postavit holčičkám na zahradě bazén, ve kterém se budou moci rehabilitovat a užít si taky trochu radosti z pohybu bez každodenního omezení. Do akce se zapojili lidé z okolí, založili facebookovou stránku, požádali o pomoc rádio Impuls  a také náš blog. Pokud byste rádi pomohli se stavbou bazénu pro tyto holčičky, přispějte prosím na transparentní účet  2500404959/2010.

 

As we have indicated in previous articles, PopuLLar, the ambitious project, goes into world. Every high school in the Czech Republic can currently participate in the project. You only have to contact the Czech project partner language school PELICAN which is organizing free workshops for secondary school teachers where they can get more about the project.

The first workshop has already taken place. The participants learned all about how to participate PopuLLar. They familiarized themselves with choosing an appropriate song and how to proceed with creating new lyrics. We showed them how to edit recorded audio and video recording and where to upload.

We got very positive feedback related to the workshop and hope that new video clips made by Czech students will be added soon at popullar.wikispaces.com. Many videos made in Europe will be uploaded on the project Wiki page during this year. Each school will have to not even record their own clip but also choose their partner school to rework its outcomes and translate into native language. If you would also like to take part in the project, just contact us via email: spatenka@skolapelikan.cz. Happy to help! 

img_2402-623x415

První workshop PopuLLar pro učitele středních škol. Jak jsme již předeslali v předchozích článcích, ambiciózní projekt PopuLLar má za sebou pilotní fázi a jde do světa. V současné době má nyní každá střední škola v České republice šanci zapojit se do projektu. Stačí kontaktovat českého partnera projektu Jazykovou školu PELIKÁN, která v současné době organizuje zdarma workshopy pro učitele středních škol, kde se mohou o projektu dozvědět více.

První workshop již proběhl. Jeho účastníci se dozvěděli veškeré informace o tom, jak se mohou projektu zúčastnit. Byli obeznámeni s tím, jakým způsobem společně se studenty vybrat vhodnou písničku a jak postupovat při tvorbě nového textu. Ukázali jsme jim jak sestříhat a upravit natočený audio a video záznam a kam ho uploadovat.

Workshop se setkal s velmi kladnými reakcemi a my doufáme, že do sbírky videoklipů na popullar.wikispaces.com přibydou již brzy nové videoklipy od českých škol. V rámci projektu bude během tohoto roku vznikat po celé Evropě množství videoklipů, které budou nahrány na projektovou stránku wikispaces. Každá škola bude mít za úkol nejen nahrát svoje vlastní video, ale zároveň si vybrat partnera, jehož tvorbu převede do svého rodného jazyka. Pokud by se i vaše škola chtěla účastnit projektu, stačí nás kontaktovat na emailu spatenka@skolapelikan.cz. Rádi vám se zapojením se pomůžeme.

Máme NOVÉHO prezidenta a já pláči. Nikoli obrazně. Nejprve mně to připadlo jako hloupý vtip, že pan Zeman bude kandidovat na post prezidenta České republiky. Nyní je to nová realita!

photo-by-andrea-c599c3adhovc3a1-623x564

„Před návštěvou Miloše Zemana je nutné připravit tři věci. Popelník, občerstvení bez čehokoli rostlinného – Jím jen zeleninu, která projde procesem zvaným prase – a sklenici s vínem“ konec citace…

Takže tento „pán“, který by poradil Řekům, aby prodali svoje ostrovy (komu asi…?), zvítězil nad člověkem, který s lehkostí vystřídá běhen hodiny tři cizí jazyky, který hovoří o svých rodičích s úctou beroucí dech, a který o naší zemi mluví s takovou láskou, že se člověk musí usmívat.

K pláči? K vzteku?

Mě napadá jediné. Svoboda je velmi vzácná a křehká a MY se stále snažíme dokázat (komu?), že si ji nezasloužíme! Takže nám opět nezbývá nic jiného, než si pěkně poplakat, pokrčit rameny a „valit“ se dál. Husáka nám zvolili komunisti, Zemana jsme si zvolili SAMI a svobodně. Gratuluji! Pravda a láska opět nezvítězila nad lží a nenávistí! Ať žije nenávist, závist a arogance! 

www.skolapelican.com

V listopadu minulého roku jsme se zúčastnili mezinárodního výměnného pobytu v rámci programu Mládež v akci s názvem Promoting Good Practises in Democracy. Dva studenti pomaturitního studia španělštiny a jejich lektorka, se do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Jak jste se dostali do programu Mládež v akci?

Zita: Do programu jsem se dostala přes naši jazykovou školu. Lektorka se nás zeptala, kdo by se chtěl zúčastnit výměny ve Španělsku a já měla to štěstí, že mě vybrali. Byla jsem nadšená! Josef: Tak do programu Mládež v akci jsem se dozvěděl ve škole. Zájemců bylo poměrně hodně a o to jsem měl větší radost, že se poštěstilo zrovna mně. Jak probíhaly přípravy na diskuze o demokracii a jejích podobách?

Zita: Diskuze o demokracii a jejich podobách měly několik podob. Hned první den jsme v rámci seznamování diskutovali jen s účastníky programu pomocí různých her a smyšlených příběhů. Tahle diskuze se mi líbila asi nejvíc. Další dny jsme mohli diskutovat přímo se zástupci Galicijského parlamentu o demokratickém systému, který funguje ve Španělsku. Josef: Jelikož jsme měli debatovat o demokracii, tak jsme si vybrali podat zprávu o naší přímě volbě prezidenta. Informace jsem získal od kamarádů ve škole, kde se tohle téma docela dost probíralo. Nejvíc mi pomohla asi moje dlouholetá kamarádka Wikipedie a pár dalších stránek na internetu. Dát všechno do prezentovatelné formy bylo o něco těžší a to ani nemluvím o psychické přípravě na prezentaci samotnou.

monumento-a-santiago-de-compostela

Z čeho jste měli největší obavy? Zita: Nejvíc jsem se asi obávala výše zmíněné diskuze o demokracii, nedokázala jsem si představit, na jaké úrovni se bude diskutovat, a měla jsem z toho trošku strach. Nakonec ale úplně zbytečně. S ostatními jsme si skvěle padli a všechno dobře dopadlo. Josef: Největší obavy jsem měl z prezentace v mém podání. Samozřejmě že jsem se připravoval, nicméně sto lidí v místnosti je přeci jen sto lidí v místnosti. Všichni se dívají přímo na Vás a nadšeně očekávají každé Vaše slovo. Přátelské pohledy od spoluúčastníků programu potěší, ale to je tak všechno. Spíš by bylo divný, kdybych obavy neměl.  

A je nějaký moment nebo místo, které vás opravdu zaujalo? Zita: Santiago je krásné město, které se dělí na dvě části – historickou a moderní. Mně se víc líbila ta historická, především pak katedrála sv. Jakuba, která je cílem Svatojakubské pouti a je tak celosvětově známá. Je na ni krásný pohled od tzv. "Stromu milenců", kde když se dva milenci potkají, tak se do 14 dnů rozejdou. Josef: V Santiagu bylo jedno místo, které se mi obzvlášť líbilo. Byl to park jménem Alameda, byl opravdu krásný, všude čisto, lidé si užívali přírody, všechno se zelenalo i vzduch byl tak nějak čistší.

Jak byste popsali atmosféru výměny, které se účastnily různé národnosti (Bulharsko, Portugalsko, Itálie, Maďarsko, atd.)? Zita: Atmosféra výměny byla naprosto bezkonkurenční! Všichni účastníci byli naprosto pohodoví a za těch pár dní tam vznikla skvělá parta. Byli jsme spolu prakticky celý den, od ranní snídaně až po každodenní večerní program, který byl v Santiagu opravdu pestrý. Na většinu účastníků mám kontakt a s některými si píšu ještě teď. Josef: Ze začátku to bylo docela zvláštní, všichni se na sebe jen tak koukali a k ničemu se neměli.Později se ale ledy prolomily a my se začali seznamovat, postupně se to zlepšovalo a nakonec jsme se docela sblížili. Cizí národnosti byli naprosto fascinující. Nejlepší byli 3 borci z Turecka. Hasan, Osman a Eren, nejprve mi přišli nějak divní, ale nakonec jsem se naučil „jazyk jejich kmene“ a skvěle jsme si rozuměli.

Jak byste ohodnotili celou výměnu? Zita: Výměna v Santiagu byla skvělá zkušenost a možnost potkat zajímavé lidi z různých koutů světa. Jsem ráda, že jsem se mohla výměny zúčastnit, pokud se naskytne další možnost tak určitě nebudu váhat. Výměnný program bych doporučila opravdu každému! Josef: Bylo to velmi vzrušující, opravdu skvělý zážitek. Nejen, že jsem viděl spoustu památek, ale taky se seznámil s cizími národnostmi a místními zvyklostmi. Určitě bych podobnou zkušenost doporučil všem, protože to stojí za to. Fakt se mi to líbilo. Jen na letišti mi zabavili půlku hygienických potřeb, ale nakonec jsme to vyřešili, A chtěl bych dodatečně poděkovat mojí profesorce, která byla skvělá a i statečná - i přes zdravotní problémy v letadle se držela skvěle a během pobytu byla neocenitelnou podporou. Bez ní bychom se ztratili už ve Vídni, nedorozuměli se s paní recepční a ani bychom neměli jídlo na zpáteční cestu!    

Jazyková škola PELIKÁN je organizátorem pomaturitního studia cizích jazyků.    

PopuLLar aneb Pelican Active Learning System v praxi

Jazyková škola Pelikán je partnerem evropského vzdělávacího projektu PopuLLar, který si klade za cíl zapojit hudbu, jakožto primární studentskou zálibu, do výuky cizích jazyků. V souvislosti s tímto projektem, na kterém pracuje řada odborníků na vzdělávání z celé Evropy, byla třída našich španělštinářů vybrána, aby pilotovala tento projekt. Úkolem našich studentů bylo vybrat si populární písničku, vymyslet nový text ve studovaném jazyce. Naučit se novou verzi písničky, nahrát ji a natočit k ní videoklip.   

Od výběru písničky až po natočení videoklipu šlo o projekt studentů Jazykové školy PELIKÁN, se kterým nám v posledních dvou fázích – natočení audio záznamu a videoklipu pomáhali také studenti Gymnázia Hády.  

img_9923-623x415

PopuLLar or Pelican Active Learning System in Practice

Language School Pelikan is a partner of European educational project PopuLLar that is designed to harness music, the primary social interest of secondary students, in to their language learning. The group of our students of Spanish was chosen to take part in the Piloting of the project which is prepared by a few experts on education from across Europe. Students had to choose the song and write lyrics in their target language that was recorded not long afterward.  

From choosing the song to recording their video clip, it was a student project of Pelikan Language School in collaboration with Grammar School Hady that helped to finish the project in the last two phases. 

www.skolapelican.com

„Přece jsem měl perfektní život.“ tiše a těžce zaznělo v místnosti.

Na kůži byl cítit jemný vánek a najednou zhasla svíčka. Všem v místnosti se zalily oči slzami. Je velmi bolestné ztratit tak skvělého člověka. Byl to pan s velkým P. Srdce jako by sevřela velká dlaň a nechtěla se otevřít. Jako by odešla část z Vás. Pan nenahraditelný.  Jeho úsměv rozdávající do každého koutu i nejzazšího tmavého zákoutí a neztrácející se elán do života odešel kdoví kam. Každý den plný života, žádná minuta ani setina sekundy nepromarněná. Dá se říct, snad, dokonalý život. Plnými doušky se nadechnout a nekřičet, je těžké se ovládnout. Měl jsem ho rád a teď mi chybí, i když tu možná stále je. Umřel, už tu není.

img_0348-kopie

Z tváří lidí zahalených do ponuré a slzavé nálady lze snadno přečíst jejich myšlenky. Je to podivuhodné kolik člověk pozná tváří a kolik lidí se přijde rozloučit, naposledy. Kolik lidí Vás mělo opravdu rádo.  Mnoho příběhů a ještě více vzpomínek naplnilo tmavou místnost. Kéž by chtěl čas promluvit. Černé závěsy u oken přibarvují atmosféru, ale přece je občas slyšet smích. Nesmutněme, oslavme jeho život. Po tváři stéká slza.

Oči plné slz. Je to holčička. Tolik radosti, tolik štěstí. Nový život začíná od začátku.

…aneb Let´s start from beginning, shall we?   Můžeme se pousmát nad vtipy o národní povaze kolující po světě. Posměch týkající se ponožek v sandálech nebo paštik v kufrech. V Brazílii vznikl pojem ,,mít se po česku“, neboli nedostatečně. Nezapíráme, že jsme národem skrblíků a závistivců. Pro nás samotné je nejsnadnější o státě mluvit jako o prohnilém a věnovat se svému zrnku neprohnilosti. Špetku toho vlastenectví a národní uvědomělosti jsme ochotni projevit pouze při hokejovém vítězství či při volbě potetovaného prezidenta.

Proč je ale někomu proti srsti, abychom na sebe byli hrdější, nebáli se tvářit sebevědoměji a cítili se vzdělanější?

photo-by-andrea-c599c3adhovc3a1-623x564

Spousta lidí ve středním a zralém věku zaujatě běduje nad nevychovaností mládeže, její bezohledností a nevšímavostí. Možná je čas vést je k novému začátku. Být lidmi. Být národem. Být novou generací. Možná by z nich vyrostli lidé, kteří by svou vychovanou slušnost přenesli i do vedení státu a ekonomiky a vůbec do všech oblastí veřejného života. Kdekdo je přeborník v začínání. Tolik pokusů a stejně vždycky pevně věříme své skálopevné vůli. Jsou začátky životů, studia, politické vlády nebo třeba kariéry. Někdy začátek vychází spíše z nutnosti. Kéž by v naší zemi došlo k novému začátku z procitnutí.

V současné době trápí mnoho obyvatel Evropy problémy, které se zdají být neřešitelné. Ekonomická krize a s ní spojená vysoká nezaměstnanost vrhá mnoho lidí do deprese. Obzvlášť to platí pro rodiny s dětmi. Každý rodič si přece přeje zabezpečit svým dětem nejlepší možné podmínky pro výchovu a růst. Cílem každého rodiče by mělo být vychovat ze svých dětí vzdělané a úspěšné lidi a zároveň pracovat na svém vlastním osobním a profesním rozvoji.

Situace v Evropě klade na každého obyvatele vysoké nároky. Nikomu by nemělo stačit být „někde zaměstnaný“, nebo „jenom“ někde pracovat. Lidé by se měli neustále snažit se zlepšovat. Právě ekonomická krize by měla každého jedince motivovat k sebevzdělávání a vzdělávání svých dětí.

Vysoká nezaměstnanost, která má dopad především na rodiny s dětmi zdůvodňuje vznik projektu Web2learn. Koordinátorem projektu je organizace PAEPSM z Řecka a podílí se na něm další organizace z Turecka, Itálie, Švýcarska, Holandska a České republiky. Partneři projektu hodlají zaplnit existující mezery v informovanosti rodičů, ale i široké veřejnosti o možnosti využití web 2.0 nástrojů dostupných na internetu, k sebevzdělávání, osobnímu i profesnímu růstu a vzdělávání svých dětí. Hlavním cílem projektu je zvýšit všeobecné povědomí o nástrojích web 2.0 a o jejich potenciálním přínosu ve vzdělávání.

Výstupem ambiciózního projektu bude vícejazyčná vzdělávací platforma, určená primárně pro rodiče, která jim umožní sdílet vědomosti a zkušeností s lidmi z celé Evropy. Partneři projektu mají za sebou první úspěšné setkání, které proběhlo v říjnu v Aténách. Perfektní organizace a tvůrčí atmosféra charakterizují práci projektového týmu. Došlo k dohodě ohledně oficiální podoby prezentace projektu a komunikační platformy a proběhla živá a plodná diskuse o web 2.0 nástrojích, které tvoří páteř projektu. Do příštího setkání, které proběhne v únoru v Itálii, připraví partneři soubor nástrojů, z nichž vyberou nejlepší, a ty budou obsaženy v praktickém průvodci projektem.

Nashledanou v Itálii!

Pokud Vás projekt Web2Learn zaujal a rádi byste se jej zúčatnili sledujte stánky projektu, facebook nebo twitter.

Českým partnerem projektu je Jazyková škola PELIKÁN.

DSC_0163-1024x576

WHAT IS WEB2LEARN?  A lot of Europeans are going through a rough patch these days and the improvement of the situation seems to be far away. High unemployment stemming from the economic crisis is the cause of increasing feeling of frustration in the society. This is particularly true in the case of families with children. Every parent’s sole concern is to ensure the best conceivable conditions for upbringing and development of their children. Parent’s main aim should be to make sure that their children grow into educated and successful people as well as work on their personal and professional development.

The current situation in Europe makes a lot of demands on everyone. Nobody should content themselves with „having at least a kind of a job“ or „not being unemployed“. People should continually try their best to develop their skills and knowledge. In fact it’s the economic crisis that should motivate everybody to learn.

High unemployment which affects mainly families with children justifies the existence of the Web2Learn project. It is coordinated by the PAEPSM organization from Athens, Greece. Other organizations that are involved in the project come from Turkey, Italy, Switzerland, the Netherlands and the Czech Republic. The partners of the project aim to fill adults in on the ways of using Web 2.0 on-line tools for personal and professional development purposes and to create better learning experiences for children. It is also expected that the project will raise awareness on the benefits implied from using Web 2.0 tools.

The outcome of this ambitious project will be a multilingual e-learning environment specifically aimed at parents. This learning community will enable parents across Europe, especially unemployed ones, to exchange ideas and experiences. The partners of the project first got together in Athens in October. Excellent organization and creative atmosphere best describe the work of the project team. The partners finalized the details in terms of the form of the project logo and the communication platform. The main point of the agenda was discussion about the Web 2.0 tools which are the backbone of the project. The next meeting will be held in in Italy in February 2013. The partners will prepare a collection of tools, the best of which will be included in the practical guide to the project.

See you in Italy!

Should you be interested in the project and would like to learn more about it, follow us on the website, Facebook and Twitter.

The Czech Republic is represented in the project by the PELIKAN Language School

This project has been funded with support from theEuropeanCommission. Responsibility for the content of this publication (communication) reflects the views only of the author, and the Commission is not responsible for any use of the information contained therein.

Celá Česká republika nyní žije prezidentskými volbami. Chápete, je to něco jako Nagano - poprvé, to lidi ještě trochu zajímá. Nagano pro nás mělo šťastný konec, výsledky prezidentské volby už zřejmě všichni tak jednotně oslavovat nebudeme. Potřebný počet podpisů ke kandidatuře na prezidenta odevzdalo jedenáct lidí. Deset z nich můžeme vzájemně spárovat tak, aby si víceméně konkurovali svými názory či postoji. Jedenáctý „Černý Petr“ je pan Miloš Zeman. Bohužel, v této hře, zdá se, je Černý Petr vítězem. Zemanovi nekonkuruje nikdo se stejným politickým názorem. Díky tomuto se stává velmi silným kandidátem na prezidentské křeslo.

Československý prezident Miloš Zeman při své první oficiální návštěvě Bílého Domu opil Baracka Obamu národním bylinným likérem. Skandál odnesl především kostýmek Barackovi manželky Mischell.

93% amerických studentů si myslí, že je Česká republika nový stát, vzniklý oddělením jedné ze 47 prefektur Japonska. Prezident Tomio Okamura se směje.

Prezidentka Jana Bobošíková odmítla využít právo udělit prezidentskou amnestii. Namísto toho projevila zájem veřejně popravit několik vězňů. Tento návrh byl však senátem zamítnut.

Tímto bych chtěla apelovat především na mladé lidi, kteří volby většinou bojkotují.

BĚŽTE VOLIT!!

Prezident státu reprezentuje nás všechny před celým světem. Reprezentuje nás nejen svým vzhledem, ale také svou inteligencí a samozřejmě i znalostí cizího jazyka. Jestli nechceme, aby za nás ve světě vystupovali nevzdělaní zlatokopové, cizinci nebo důchodci s vadou řeči, pojďme volit a dejme světu najevo, že jsme středem Evropy, že u nás vládne demokracie a že u nás může být prezidentem i potetovaný umělec!

zdroj_facebook-com_vladimir_franz_prezidentem-623x623

Why you should vote Vadimir Franz 

The whole of the Czech Republic is currently excited about the forthcoming presidential election. In a way, it's similar to Nagano – it's the first time so people show some interest in it. In Nagano it all worked out for the best in the end. However, the presidential election results will probably not be welcomed so unanimously. Eleven people are entitled to try for the presidency, ten of whom we can put in pairs according to their opposing standpoints and opinions. And then, there's Milos Zeman, a bit of a dark horse, who is very likely to benefit from the whole situation. He's got no real competitor with the same political stand. This makes him the hot favourite to win the election.

President Barrack Obama got drunk during Milos Zeman's first official visit to the White House. It is reported that it happened after he drank a large amount of the Czech national herb liqueur. Unfortunately, it was Michelle Obama's suit that was worst affected in the incident.

93 per cent of American students believe that the Czech Republic is a new state which was formed by separating from one of 47 prefectures of Japan. President Tomio Okamura is laughing.

President Jana Bobosikova rejected to use her right to grant amnesty. Instead, she announced that she would be interested in seeing some public executions.

I'm calling on all young people who usually don't care about elections.

Go and vote!!!

The President is the one who represents us in the world. It's not only about his or her appearance but also intelligence and ability to speak foreign languages. I'm sure we don't want some uneducated gold diggers, foreigners or old age pensioners with speech impediment to represent us. Let's vote and make it clear that we are the centre of Europe and that we live in democracy and that in this country it's possible for even a tattooed artist to become the President!

„Hele, to je ten potetovaný“?! Tuto větu jsem od kolemjdoucích slyšel asi nejčastěji, když jsem poslední měsíc stál několik dní v týdnu u stánku s peticí na podporu prezidentské kandidatury Prof. JUDr. Vladimíra Franze v Brně. Ten měsíc mi dal hodně moc do života. Pominu v této úvaze soukromý rozměr mých občanských aktivit - reakce příbuzných, letitých přátel i známých jsou opravdu různé, když řeknete, že se angažujete v podpoře Vladimíra Franze. „To jako myslíte vážně“!? Druhá nejčastější otázka. „Ano, myslíme to vážně.“ - naučil jsem se za ten měsíc nenechat se vytočit, otrávit a odpovídat tazateli jen na to, na co se skutečně ptá, ne na to, na co se chce zeptat a pouze maskuje útok otázkou.

„Dovedete si představit, že by nás reprezentoval v zahraničí? Co by si o nás mysleli?" - Pan profesor nás již mnoho let reprezentuje, aniž byste to zřejmě postřehla. Jako profesor AMU a šéf akademického senátu předával mnoho čestných doktorátů několika význačným světovým osobnostem a politickým špičkám. Žádný z nich neměl nikdy s jeho vizáží jakýkoli problém.

Tím končí jedna kapitola a jedna argumentace. Nicméně další je za rohem, v Brně na České proudí desítky lidí za minutu. „Jó, to on je chytrý, já ho znám. On je hodně chytrý. Ale… to on nemá žádnou šanci… toho lidi stejně nikdy nezvolej…“  „Takhle se nemůže znetvořit normální člověk, tam musí být nějaká patologie“, řekl mi jeden asi stopadesátikilový pán se třemi bradami, když jsem úplně v začátcích mých aktivit obcházel známé…

Inu, důvodů, proč nevolit jednoho z akademicky nejvzdělanějších a profesně nejúspěšnějších kandidátů ze všech uchazečů na prezidentský úřad, se dá vymyslet mnoho…nebo…vlastně jen jeden. Je potetovaný.

Kde se bere potřeba lidí vnucovat druhým své názory, předsudky a zlozvyky? A proč nevěnují tuto energii do něčeho smysluplného? Proč čekají, až někdo něco podnikne a potom přijdou a hledají chyby? Za ten poslední měsíc k nám ale také denně samo od sebe přišlo 200 až 300 lidí, podepsali se, utrousili vlídné slovo a šli dál. Většinou nechtěli letáky, informace, argumenty. Ani je potom nepotřebovali křečovitě vyvracet. Věděli své, sami si zjistili, načetli, vyposlechli… a přišli podepsat petici, která Vladimíra Franze nominuje do skutečného prezidentského boje. Ten poslední měsíc mi dal hodně moc do života…

Tomáš Klášterecký: Iniciátor prezidentské kandidatury Prof. JUDr. Vladimíra Franze v Brně.

zdroj_facebook-com_vladimir_franz_prezidentem-623x623

„Hey, look, is it the tattooed guy?!” This is what I've got to hear most often while I've spent the last month collecting signatures to support Vladimir Franz's candidacy for president. I've learnt a lot over the last month. I had already got used to my friends and relatives' reactions to the fact that I support Vladimir Franz – I couldn't help noticing them raising their eyebrows. „You've got to be kidding me, right?!" Another question I've been frequently asked. „No, we're deadly serious.“ Soon I realized that a lot of people were not actually interested in a sensible disscussion – they were convinced that they were right and only wanted to provoke me into an argument.

„Are you telling me that he's the right person to represent us abroad? They'll think that we've all gone crazy!“ It might have escaped your notice that Professor Franz has been representing us for a long time as a university professor and the head of academic senate. A lot of distinguished politicians have received the honorary doctorate from his hands and none of them appeared to attach excessive importance to his appearance.

So, this is where the argument ends. But hold on, here comes another. Česká is one of the busiest streets in Brno, so arguments are not in particularly short supply. „Yes, he's a smart guy, I know a thing or two about him. He's really clever. But … he doesn't stand a chance … He'll never be elected as President …” “This must be a sign of abnormality, to mutilate your own body like this“, I was told by an obese man with three chins at the beginning of the campaign.

Well, one could think of many reasons why not to vote for one of the most educated and professionally successful candidates in this year's President election...or, come to think of it...there is one. He is tattooed.

Where do people get the need to force their needs, prejudice and bad habits on other people? Why don't they devote their energy to something sensible? Why do they wait for somebody else to take action and then they just complain and criticize? On the other hand, every day about 250 people stopped by to have a chat a sign themselves without  being talked into doing so. They usually didn't want leaflets, they didn't need any information. They'd formed their own opinion based on what they'd read, heard or found out... and they came to sign the petition which will nominate Vladimir Franz as a serious candidate in the election. I've learnt a lot over the last month...

Děkujeme za podporu stránkám www.tetování66.cz

www.skolapelican.com

Vycházíš ze dveří, které pro tebe poslední dobu znamenaly naprostý střed tvého vesmíru.

Již delší dobu jsi po nich pomrkával a chtěl jsi je alespoň pohladit, osahat, seznámit se s nimi. Naneštěstí jsi k tomu neměl nikdy možnost. Až dnes. Slunce svými lehkými paprsky vyhlazuje vrásky na tvé unavené tváři a vede tě ven ze dveří, aby sis s ním hrálo.

Vítr tě fackuje a říká: „Probuď se ze snu kamaráde!“ Vnímáš tu radost kolem sebe a pocit štěstí a lehkosti tě nutí se smát. Je to vážně krásné. Odtud vypadá vše naprosto jinak. Dveře, které už nejsou tvojí platonickou láskou, se s vrzáním zabouchnou. Teď už pro tebe nemají žádnou cenu. Kus kovu, no a?

paja2-6334

Odložíš si věci na chodník, posadíš se a plnými doušky hltáš atmosféru tohoto světa. V minulých letech ses dost naučil a změnil se. Snad tě ještě doma poznají, pomyslíš si s úsměvem, ale vtom k tobě od parkoviště rychlým krokem přichází tvoje manželka a dcera. Naposledy si svou dceru viděl, když byla malá holčička, teď už je to dospělá krásná slečna. Obě tě se slzami v očích vítají a objímají.

Naposledy se podíváš na dveře a oprýskané zdi věznice a s úsměvem a myšlenkou: „Pojďme začít od začátku,“ jdete společně vstříc vašemu novému životu.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

 

ZAČÍNÁME !! Nejradši bych začala jako v pohádce – bylo nebylo … či kdysi dávno … Začínáme - dětství. Když poprvé otevřeš svá překrásná očka, zdá se ti vše zmatené. Vůbec nevíš, co tě čeká! Vše je pro tebe fascinující a nové. Chození po klouzavých parketách či první šílená první slova. Začínáme - čas na úrazy. Modřiny, zlomeniny, opuchlé rty, vyražené zuby. Začnínáme – první krátký sestřih a první nedorozumění. „To je krásný chlapeček…Jak se jmenuje? “ „Kateřina!“ smál se táta. Začínáme - puberťácká léta. Stojím proti všem. „Tahle nikam nejdeš! Jdi se převléct! “ Nejčastější věta při pokusu o odchod z domu. Začínáme – dospělost. Konečně přišel den ´D´. Vnímala jsem ho jako, kterýkoliv den v roce. Stejně budu pro rodiče stále dítě. I když budu ´CET´. Začínáme – naše děti. Už to jede – radost, nervy, strach. Ať děláme, co děláme, mají naše geny, takže jako bychom se dívali do zrcadla. Začínáme – vnoučata. Dědečkové a babičky se rozplývají. Bonbóny, buchtičky, čokolády – prostě vše, co si vnoučátko usmyslí. A když přijde den věčného spánku – není čas na odpočinek. Když se znovu narodím a nebudu kamenem... ZAČÍNÁME!

img_20121020_123537-623x623

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Překonej a žij! Pojďme na to od začátku! Heslo vyvolávající pocit stanovení cíle – provedeme něco znovu a lépe - na první dojem v kladném pojetí smyslu slova. Můžou to být třeba novoroční předsevzetí nebo jen potřeba se zbavit našeho zlozvyku. „Dnes si ještě zapálím, ale od zítra už kouřit přestanu.“ U některých lidí však osud chtěl, aby začali trochu jiným způsobem.

photo-by-michal-urbc3a1nek3-623x415

Jitka byla obyčejná žena středního věku, měla dvě děti, a i když byla rozvedená a potýkala se s finančními problémy, snažila se žít s radostí. Už od malička nosila brýle, ale jedno období se jí zrak zhoršoval více a více až jí lékař diagnostikoval šedý zákal. Jitka během roku oslepla úplně a ani případná operace by ji zrak nevrátila. Dovedete si to představit? Jak se vypořádat s tím, že už nikdy neuvidí východ slunce, vyrůstat své děti nebo jak se mění ona sama? Našla sílu se se vším vyrovnat a naučit se žít znovu od začátku se svým handicapem. Tomu však předcházelo nespočet protrpěných dnů a proplakaných večerů. Dnes si Jitka ze své vady dokáže udělat legraci a hodit vtípek jako: „Půjč mi oči, ať tě můžu nakopat!“ nebo „Zmizni, ať už tě nevidím!“ Jsou však chvíle, kdy si přeje spatřit milovaný východ slunce, který by ji vysvobodil z její nekonečné noci symbolizující věznící tmu a ona byť jen na okamžik směla vidět svoji rodinu a blízké.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN. 

Gerta sedí ve své šatně a dívá se na sebe do zrcadla. Před sebou má na stole rozložené šminky, za ní visí ve skříni kostýmy, u dveří šatny stojí několik párů stepových bot. Zadívá se pozorněji na zeď nad zrcadlem, kde jsou pověšené její první stepové boty. Na mysl jí vytane vzpomínka na její stepařské začátky.

Gerta se narodila do doby, kdy tanec nebyl rozšířený a už vůbec se k němu nevedly děti, zvláště pak v takových rodinách, do jaké se narodila Gerta – sedlácká rodina s gruntem. Ale jí hospodářství nic neříkalo. Odjakživa chtěla tančit, ale doma hleděli jen na to, aby se dobře provdala. Podporu Gerta našla v tetě, které její rodina tanec neumožnila. Jenže přišla válka a zhatila plány všem, nejen Gertě. Každá válka však někdy skončí a tento konec otevře všem novou životní kapitolu. Totéž platilo i pro Gertu. Spolu s tetou odjely z rodného statku do Vídně, kde si Gerta začala plnit taneční sen. Co na tom, že jí bylo již pětadvacet let – doba tanci přála, lidé se chtěli bavit.

photo-by-michal-urbc3a1nek2

Začátky byly těžké, ale Gerta se nedala odradit, tanec pro ni byl vše. A právě tehdy potkala Georga, který jí ukázal nový svět – svět stepu. Zamilovala se. A nejen do stepu, do té krásné souhry plechu a hudby. Od něj dostala první stepové boty, on ji učil první kroky. Ty později zúročila v taneční škole, kde to dotáhla na absolutorium. Někdo zaklepe na dveře. Gerta sebou trhne. Vstoupí George, její manžel a manažer v jedné osobě. „Gerto, je to tvoje, ukaž jim, jak vypadá stepařská star!“ Gerta se zasměje. „Ukážu, neboj.“ Ano, právě na ni, na sedláckou holku, čeká vyprodaná Broadway. Dokázala to. Pomalu jde zákulisím. Vzpomene si na tetu a její životní motto – „Nikdy není pozdě začít něco dělat úplně od začátku a je jen na tobě, jak daleko to dotáhneš.“ Gerta se zhluboka nadechne a za mohutného aplausu vstoupí na jeviště.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Odvaha začít Vždycky milovala Francii a toužila se podívat do Paříže. Jenže potkala Rudolfa, otěhotněla s ním a bylo po snech. Ve svých dvaceti si brala chlapa o deset let staršího. Po svatbě o dítě přišla a zůstala sama. Sama s člověkem, který ji za nic neměl a psychicky ji týral.

Na to nemáš! Jsi jen přihlouplá účetní! Šedá myš, která mi visí na krku!“ hulákal každý večer, když se vrátil z hospody. Brečela do polštáře a začínala ztrácet naději.

Jednou odpoledne, když se vracela z práce, ji do cesty vstoupil starý muž. „Nechceš si ode mě koupit los, děvenko? Mám poslední…“ Koupila si ho a nevěřila, že by ji tenhle papírek měl v životě způsobit nějakou větší změnu. Pár dní ho nosila v kabelce. Pak ji napadlo zjistit víc. Nemohla věřit svým očím! Vyhrála celých třicet tisíc! Když vyzvedla peníze, věděla, že je doma nesmí ukázat. Věděla, že udělá něco, po čem touží. Stavila se v jazykové škole a přihlásila se do kurzu francouzštiny. Zbytek peněz si schovala do krabičky od čaje. Rudolf nic nepoznal. Nespali spolu v ložnici a tak se po večerech mohla učit. Protože to byla její cesta ke splnění snu, šlo jí to samo. Blížily se závěrečné zkoušky, měla strach, ale zvládla je výborně. Ten den si vzala volno, zašla si ke kadeřníkovi, koupila si nové šaty a boty, zbyly jí přece ještě nějaké peníze. Konečně si připadala jako krásná a úspěšná žena. Žádná šedá myš, co někomu visí na krku. Cítila, že přijde začátek něčeho nového, ale nedokázala to popsat. Cestou ze zkoušky se posadila na zahrádce útulné kavárny, objednala si svůj oblíbený zákusek a kávu, a začetla se  s naprostou až obdivuhodnou samozřejmostí do Le Monde, které ležely na stole vedle.

Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ Zvedla oči a před sebou uviděla pohledného mladého muže s lehkým úsměvem ve tváři. „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ usmála se.

Strávili spolu nekonečné hodiny. Jmenoval se Francois a pracoval v Paříži jako obchodník. Okouzlila ho svou křehkostí, bázlivostí a touhou sdělit mu všechno v jeho jazyce. Po pár dnech známosti s osudovým cizincem, podala žádost o rozvod a odjela natrvalo do Francie.

Vždy se dá začít od začátku…

Slovníček: „Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ Promiňte, slečno, nevadí Vám, že čtete moje noviny? „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ Omlouvám se, jsou opravdu Vaše?

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

 

photo-by-michal-urbc3a1nek-623x415

The courage to start She has always loved France and yearned to visit Paris. But she met Rudolf, got pregnant and the dream was over. In her twenties she was marrying a guy who was ten years older. After they got married she lost her child and was left alone. Alone with a man who totally disrespected her and maltreated her mentally.

You can’t do anything! You’re just a dumb accountant! A grey mouse, my heavy burden!” he cried every night when he had come back from the pub. She cried into her pillow and started to lose hope.

 One afternoon, when she was coming home from work, a man stepped into her way. “Do you want to buy a lottery ticket, dear girl? This is the last one...” She bought it, and she did not believe this piece of paper should make a change to her life. For a few days she carried it in her purse. Then it occurred to her she could try it. She could not believe her eyes! She won thirty thousand crowns! When she collected the money she knew she could not show it at home. She knew she would do something she longed for. She stopped by in the language school and enrolled in a French course. She hid the rest of the money into a tea box. Rudolf did not see anything. They did not sleep together in the bedroom so she could study in the evenings. It was as easy as a pie because it was a way to her dream. The exams were coming close, she was afraid of them, but she passed with no problem. She took the day off. She went to her hairdresser and bought a new dress and shoes; she still had some money left. She finally felt like a beautiful and successful woman. Not a grey mouse, being a burden to someone. She could feel something new would come but she was not able to describe it. Coming from work, she sat in the garden of a cosy café, she ordered her favourite cake and coffee, and completely naturally started reading Le Monde which was lying on the adjacent table.

Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ She looked up and saw a young handsome man with a light smile on his face. „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ she smiled.

They spent countless hours together. His name was Francois and he worked in Paris as a businessman. She enchanted him by her delicacy, shyness and desire to share everything in his language. After a few days of the acquaintance with the fated stranger she  filed for divorce and moved to France.

You can always start over...

Vocabulary: „Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ Excuse me, lady, don’t you mind that you’re reading my newspaper? „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ I’m sorry, is it really yours?

Občas se ráno probudím a mívám vnuknutí. Jo, je to tak. Neznáte to? Jako třeba před pár dny. Strejda, co žil ve Státech, ani jsem ho pořádně neznala, zničehonic umřel. Nikoho neměl, docela opuštěnej a pěkně bohatej starší pán. To ráno přišlo moje vnuknutí, že něco bude.

Odpoledne stojí u mých dveří chlápek v černým obleku, a že prý jsem jediný dědic Johna Horaka z Minneapolis, dříve Jana Horáka z Bechyně. Moc mě na vtipy neužije, ale když po čase na mým účtu přistálo pár milionů dolarů, začala jsem tomu věřit. Ten osud může bejt vážně zapeklitě dobrej. A dneska ráno zase to vnuknutí…Něco se stane! Holka, nemysli na smrt. Pouštím rádio a dozvídám se, že zprávy o konci světa jsou potvrzené. Někteří z lidí začínají panikařit… já zůstávám v klidu. Ale na svá vnuknutí dám.

Smrt beru jako součást života, nebudu si kousat nehty a brečet do polštáře. Na to už jsem velká holka. Sedám do auta a jedu do místní nemocnice. Ptám se po dětské onkologii, smutném placu, kde úsměv a radost nemají své místo. Vstupuji do šedé budovy a jdu rovnou k přednostovi kliniky. Přes silné brýle na mě kouká člověk, který ví, co je to mít a ztratit…cokoli. Mluvíme spolu o spoustě věcí, jeho oči se doširoka rozzáří, když se dozvídá moji nabídku. Podáme si ruce a já odcházím. Cestou přes skleněné dveře cítím páry ustrašených dětských očí, které mě monitorují a ptají se: „Proč jsi přišla? Můžu odejít s tebou?“ Je mi z toho úzko…

Následujících pár dní bude hektických. Vím, jak se zařídit, umím najít správné lidi a navíc kouzlo strejdových peněz dokáže divy. Všichni kompetentní mi s nadšením otevírají dveře, povolení přicházejí jedno po druhém a já jako donor brzy slavnostně přestřihávám pásku nové budovy dětské onkologie v našem městě. Moderní budova v pastelových barvách uprostřed zahrady plné fontán, stromů, květin a ptáků. Oddělení je vybavené nejmodernějšími technologiemi a lékař, který mi před časem podával posmutněle ruku, se na mě usmívá. V jeho týmu budou pracovat opravdové špičky z tohoto oboru.

Nesnáším chválu ať už je myšlená doopravdy nebo jen naoko. Zkrátka…Strejdo, ty tvý dolary jsem využila co nejlíp. Nemyslím na konec světa…může to bejt blbost anebo ne. Ale dyť je to jedno. Jdu po dlouhé chodbě v pastelové nemocnici a vidím dětské tváře…dívají se na mě a usmívají se…jejich oči září,  i když  jejich těla pociťují bolest. Stěny kolem jsou plné obrázků, vzduch voní po květinách a zdáli zní tichá hudba. V jednom pokoji se děti smějí…přišel za nimi barevný klaun Duha. Duha je radost… Děti se zázračně uzdravují …statistiky hovoří jasně a pro skeptické odborníky je to jen těžko pochopitelné. Já to chápu dobře…

photo-by-david-jursa1-623x424

Dny plynou a blíží se den D, kdy má skončit svět kolem nás. Probudím se a matně si vybavuji, co se mi zdálo. No, jasně…ve snu ke mně přišel strejda, vzal mě za rameno a s  lišáckým úsměvem mi pošeptal: „Nemysli na smrt, baby…“

A já na ni nemyslím. Myslím na život.

Den 21.12.2012 se stále blíží. Pro někoho běžné datum, pro někoho osud. Mayský kalendář je však realita. Na toto téma, téma konce světa, existuje nespočetně názorů. Ani já nedokážu říci, který je ten pravý. Vím jen, že existuje. Je-li ale pravda, že konec světa je na dosah, jsou zde věci, které bych chtěla stihnout, než se nad námi definitivně uzavře brána života.

Lidé by svá přání a své tužby měli uskutečňovat a ne je odkládat a odkládat. Protože již zítra, může býti pozdě. V mé mysli, se odehrávají touhy a sny podívat se na ty nejpohádkovější místa na světě, ochutnat ty nejpestřejší chutě jídel, okusit ty nejvybranější vína z vinic… Mají však tyto touhy nějaký význam? Je opravdu těžké, upřednostnit ty nejpodstatnější.

Není času nazbyt. V tuto chvíli již nejde o finanční prostředky, ale o smysl života. Nelze stihnout vše! Chtěla bych obohatit spíše svůj vnitřní život, než své zážitky z luxusní dovolené. V první řadě, musí být spokojená duše, pak tělo. V tuto chvíli bych určitě upřednostnila věrné a upřímné přátele, nad všemi penězi světa. Hlavně chci, jestli jsem v životě někomu ublížila, aby mi ti lidé odpustili. I já dokážu odpouštět. A takové odpuštění, je důležitým krokem k seberealizování člověka.

Tento rok jsem chtěla jít na vysokou. Nedostala jsem se. Zpočátku jsem nevěděla co dál. Teď si však říkám, že je to k něčemu dobré. Na jazykové škole si zdokonalím své jazykové dovednosti. Poznám nové lidi a vůbec okolní život ve městě. A pořádně si rozmyslím, kam si dám příští rok přihlášku. Jestli však nějaký další rok bude. Měli bychom žít podle svých představ. Každý den je jen jednou za život. Budou mít staří Mayové pravdu? To se všichni dozvíme, v soudný den.

photo-by-david-jursa-623x415