Tag Archives: students
Po ulici potkávám spoustu lidí, každý je jiný. Někdo se mračí a někdo směje. Někdo je mladý a někdo se stářím chvěje. Myslíte si, že nemají nic společného? Opak je pravdou. Ať už je to dáma v letech nebo studentka, obě zažily lásku i zklamání, štěstí a trápení. Jen v jiné době, na jiném místě, s jinými lidmi. Co nám tedy přinese rok 2014? To nikdo jistě neví. Určitě nás budou provázet zážitky a zkušenosti. Každý nový rok je překvapením. Bohužel ne vždycky příjemným. Setkáváme se se situacemi, které vůbec nečekáme. A říkáme si, proč se to stalo zrovna nám. Každá zkušenost, dobrá i ta špatná, nás posune dál a stáváme se silnějšími. Ubíhají minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce někdy i roky, než si to uvědomíme.
Ptám se tedy: Má smysl znát svou budoucnost? Měli bychom vědět, co od života chceme, ale znát vše předem není nejlepší nápad. Já sama bych to tak nechtěla. Proto se nechám překvapit a půjdu tomu dobrodružství v roce 2014 plnému štěstí i neštěstí vstříc, s hlavou vzhůru. Co se má stát, ať se stane.
WHAT NEEDS TO HAPPEN, NO MATTER WHAT HAPPENS.
I meet a lot of different people on the street. Someone frowns and someone laughs. One is young and another is shaking by old age. Do you thing they didn´t have nothing in common? The opposite is true. Whichever it is an older lady or a student, both of them experienced love and disappointment, happiness and also sorrow, only in another time, on another place, with another people. So, what brings us year 2014? Nobody knows for sure. We will be certainly accompanied by experiences. Every New Year brings surprises. Unfortunately, not always the pleasant ones. We encounter situations that we don´t expected at all. And we ask yourself, why it is happening to us. Every experience, good or bad, will move us forward and we become stronger. Minutes, hours, days, weeks, months or even years pass before we realize it.
I ask again: Does it make sense to know your future? We should know, what we want from live, but know everything in advance is not the best idea. I myself wouldn´t want it. Therefore I let myself surprise and with head up I go to meet an adventure in year 2014 full of happiness and even disaster. What needs to happen, no matter what happens.
Jaké jazykové úrovně dosáhnete za jeden rok intenzivního studia?
Crrrrrrr! V polospánku vypínám ten nejotřesnější zvuk, co znám. Stereotyp. Rozlepuji oči do dalšího všedního dne a tak si říkám: „Nechtělo by to něco dobrodružnějšího? Něco nebezpečnějšího, než jen to, že si ráno zakopnu o své vlastní nohy?“ Ano, každý zažijeme v životě trochu nudy. Tomu se nedá vyhnout, jako se nedá vyhnout běžné rýmě. A někdo se tomu vyhýbat dokonce nechce.
Ale nebyla by naše náplň života lahodnější, kdybychom se probudili do zcela jiného dne, než obyčejného? Co tak naučit se střílet z pistole? - Pak sejmeš hodně zombíků. Nebo si ochočit Křiklouna (létající tvor s rozpětím 14 metrů s nožem na bradě) a mít přítele na celý život? Co takhle si udělat procházku starou skříní? - Možná objevíš něco neobjeveného. Anebo si prostě jen udělat výlet do našeho vědomí a podvědomí, třeba nám sny chtějí něco říct. Přemýšlejme někdy i srdcem a nestyďme se za naše tužby, i když se zdají být nedotknutelné. Vše je jen na nás.
Od příštího roku očekávám, že nakrmíme své duše neuvěřitelným dobrodružstvím, i když se třeba bude odehrávat jen v naší hlavě.
Je nutné se na chvíli odpoutat od našeho světa, jinak zešílíme. Neobávej se stárnutí těla, ale duše!
Do not worry about body ageing, worry about the ageing of your soul. Ringing of an alarm clock! Half asleep I turn off the most annoying sound I know. Routine. I open my eyes to face another ordinary day and I ask myself: “Wouldn’t it be nice to live through something more adventurous? Something more dangerous than to stumble over one’s own feet in the morning?” Yes, we all get a bit bored from time to time. We cannot avoid that, just as we cannot avoid catching a cold. And there are people who even do not want to avoid that.
But would not our lives be filled with more delicious contents if we woke up to face a completely different day instead of an ordinary one? What about learning how to use a gun? – Like that you can knock out a lot of zombies. Or what about taming a Vociferator (a flying creature with 14 meters wingspan and a blade on its chin) and getting a friend for life? Or how about walking through an old cupboard? – Maybe you will find something that has not been discovered so far. Or we can simply take a trip into our consciousness and subconscious mind – maybe our dreams have something to tell. When thinking we should sometimes also use our heart and we should not be ashamed of our desires even if they seem to be unattainable. Everything depends only on us. I expect that in the upcoming year, we will feed our souls with incredible adventures, even though they might take place only in our minds. It is necessary to learn how to temporarily shut our mind to this world, otherwise we would go crazy. Do not worry about body ageing, worry about the ageing of your soul!
Jazykové vzdělávání v Brně. PELICAN nabízí zvýšení profesní kvalifikace s kurzem Projektový manažer.
Zajímavou událostí v novém roce bude pro mnohé narození prvního občánka. Spousta z nás bude řešit otázky životních rozhodnutí, ať už je to rozchod, rozvod nebo uzavření manželství. Nebudou chybět nové lásky, hezké budou určitě ty ztracené a znovu nalezené. Nemine nás zklamání a ztráta blízké osoby. I v roce 2014 tu bude zdraví a nemoc, bohatství a chudoba, nový život a smrt. Budeme se radovat z mnoha věcí a nebude nás těšit prohra. Navštívíme kartářky, přečteme horoskopy, ale nikdy nebudeme přesně vedet, kdy to přijde. Každý svého osudu strůjcem a je na každém z nás, jak mu půjdeme vstříc. Jisté je, že ať už bude ekonomická krize, která nás zasáhne, ať už bude válka, škola tu bude pořád. Lidé budou chytřejší, protože věda a technika jdou kupředu. Třeba nám další rok nachystá o něco více překážek, které musíme zvládnout.
Ale, co je důležité? Měli bychom se umět těšit z každého dne. Když se nám nepovede něco tak, jak bychom chtěli, je důležité nepadnou na kolena, ale říct si, že zítra bude lépe.
Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.
In the upcoming year, many people will be interested in the news about the first new born citizen. Many of us will have to face various life decisions, such as a break up, divorce or marriage. There will be new loves and also the ones that were lost and found anew. We will not be spared disappointments or losses of people who are close to us. Health and illness, wealth and poverty, new life and death will all be present in 2014 too. We will rejoice at many things and we will not be pleased by failures. We will go to clairvoyants and read horoscopes and yet we will never know exactly, when the moment arrives. Everyone is the creator of one’s destiny and it is up to each one of us how we are going to approach it. However, one thing is certain. May we be struck by economic crisis or by war, there will always be school. People will be smarter because science and technology are advancing. It is possible that in the upcoming year there may be more obstacles we have to overcome.
What is important, though? We should be able to relish every day. When something does not turn out the way we would have liked it to, it is important not to drop down to one’s knees, but to tell ourselves that tomorrow will be brighter.
Právě odbila 12. hodina a všichni slaví Silvestr. Sedím doma a koukám na trapný silvestrovský estrády. Na svým proseděným gauči držím sklinku s whisky a užírám se v samotě. Už sem se nikam nešel bavit přes rok. Od tý doby co mě vykopli z práce a žena utekla. Krysa jedna . Měl bych vstát a zavolat aspoň mámě. Kašlu na to, stejně o to nestojí.
Zrcadlo vůbec nepřináší pěknej pohled. Jsem odpornej. Zarostlej, chlupatej a tlustej. C o se vůbec stalo s mým životem. Na stole ještě leží nedopitá flaška whisky a rozsypaný brambůrky od včera. Smrad a špína se linou po celým bytě a špinavý nádobí leží už úplně všude.
Nikam dneska nejdu. Naliju si další sklinku a vyhrabu z hromady špinavýho oblečení to nejčistší. Jak to tak vypadá, je triko úplně ze spodu a kalhoty s flekama od oleje. Musím jít aspoň koupit nějaký jídlo. Nikdo mi nevolal. Nedivím se. Nikomu už nestojím za to. Možná už to nemá cenu, možná že můj život už nemusím dotáhnout do konce. Jo dneska to udělám. Skončím. Nashle ty všivej živote… ,,Lásko vstávej, vstávej!″ ,,Co, co?″ Celej vyděšenej koukám na manželku. ,,Zase si s sebou hrozně házel.″ Rozhlídnu se kolem sebe, jdu do koupelny a nemůžu se ze sna dostat. To jsem měl být já? Na ten zítřejší kšeft kašlu.
Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.
The clock has just struck midnight and everybody is celebrating New Year’s Eve. I’m sitting at home and watching stupid New Year’s Eve TV shows. Seated on my sofa worn out by sitting, glass of whiskey in my hand, I am consumed by loneliness. I haven’t gone out for over a year. Ever since they booted me out of work and my wife ran away. That rat! I should get up and at least call my mum. But I don’t give a damn, she isn’t interested anyway.
The image in the mirror is not nice at all. I’m disgusting - hairy, unkempt, fat. What has actually happened to me? The half empty whiskey bottle and spilled chips from yesterday are still on the table. Stink and filth fill up the flat and dirty dishes are absolutely everywhere.
I’m not going anywhere today. Instead, I will pour myself another glass and dig in the pile of dirty clothes to find the cleanest one. I will go for the T-Shirt at the very bottom and for the pair of pants with oil stains. I have to go to get some food at least. Nobody called me. That’s not surprising, though. Nobody gives a damn about me anymore. Maybe it’s not worth it any longer, maybe I don’t have to follow through with my life. Yep, I will do it today. I will finish it. Bye, you lousy life… “Wake up, sweetheart! Wake up!” “What? What do you mean?” I am staring at my wife in horror. “You were thrashing around terribly again.” I look around and walk to the bathroom but I can’t wake up from that dream. Was that supposed to be me? Bugger that deal tomorrow!
Stav, který sám o sobě má příchuť nevýraznou, fádní a tuctovou, avšak ve spojení s osobností … nezdá se při rozprostření na jazyku poněkud nahořklý, nasládlý, či kyselý? Někdy šimrají kořeněné novosti v nose. Nasaješ, okusíš a vychutnáš si nasládlý dojezd výzvy na špičce jazyku? Nebo změnu necháš protéci přes boky až na úplný kořen, kde kyselost přechází v hořkost?
Osobních preferencí je nespočet. Někdo má rád tonic, někdo čokoládu, já chilli. Ale jak nás do života připravovaly školní jídelny, koprovce se nevyhneme. Budeme tedy zkoušet triky před svým vlastním vědomím a zacpeme si nos? Budeme myslet na hambáč? Nebo si oběd odhlásíme? Já osobně jsem se naučila jíst kapustu.
Potíž a klad jsou v tom, že v podstatě žijeme jednu velkou změnu. Někdo ji nazývá bojem, někdo hrou, pár exemplářů dokonce jsoucnem. Dokud budeme dýchat, nebo jinak projevovat život, budou novinky neúnavně přicházet. Očekávám tedy nepřetržitý příval nových a neočekávaných chutí, konkrétností netřeba. A mé budoucí Já mi v rámci férovosti nechce pošeptat, do čeho se zakousnu s chutí a co odhodím ostatním na talíř. Ze zkušeností však mohu akorát popřát: „Dobrou chuť“.
Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.
CHILLI BY ANUS A state which is in itself of undistinguished, plain and ordinary flavor, but in combination with personality…do you not find it a bit bitter, sweetish or slightly sour once you spread it across your tongue? Seasoned novelties sometimes tickle in your nose. Do you take in the smell and taste the sweetish aftertaste of this challenge at the tip of your tongue? Or do you let the change spill over the sides of your tongue all the way to its root, where the sour taste changes into bitter?
Personal preferences are countless. One likes tonic, other one chocolate, I like chili. But as we were taught in school cafeterias, you cannot avoid the dill sauce. So are we going to try to trick our own consciousness and to hold our noses? Are we going to imagine a hamburger? Or do we opt for cancelling the lunch? Personally, I have learned how to eat Brussels sprout. We basically live one big change, which is both trouble and virtue. Somebody calls this change a fight, somebody a game and few people even call it being. As long as we breathe and show other life functions novelties will tirelessly keep coming. I am therefore awaiting an endless inpouring of unexpected tastes – no need for particularities. And my future self, under the terms of fairness, does not want to tell me what I will savor and what I will throw into someone else’s plate. From my experience, however, I can only wish you: “Bon appétit!”
As we have indicated in previous articles, PopuLLar, the ambitious project, goes into world. Every high school in the Czech Republic can currently participate in the project. You only have to contact the Czech project partner language school PELICAN which is organizing free workshops for secondary school teachers where they can get more about the project.
The first workshop has already taken place. The participants learned all about how to participate PopuLLar. They familiarized themselves with choosing an appropriate song and how to proceed with creating new lyrics. We showed them how to edit recorded audio and video recording and where to upload.
We got very positive feedback related to the workshop and hope that new video clips made by Czech students will be added soon at popullar.wikispaces.com. Many videos made in Europe will be uploaded on the project Wiki page during this year. Each school will have to not even record their own clip but also choose their partner school to rework its outcomes and translate into native language. If you would also like to take part in the project, just contact us via email: spatenka@skolapelikan.cz. Happy to help!
První workshop PopuLLar pro učitele středních škol. Jak jsme již předeslali v předchozích článcích, ambiciózní projekt PopuLLar má za sebou pilotní fázi a jde do světa. V současné době má nyní každá střední škola v České republice šanci zapojit se do projektu. Stačí kontaktovat českého partnera projektu Jazykovou školu PELIKÁN, která v současné době organizuje zdarma workshopy pro učitele středních škol, kde se mohou o projektu dozvědět více.
První workshop již proběhl. Jeho účastníci se dozvěděli veškeré informace o tom, jak se mohou projektu zúčastnit. Byli obeznámeni s tím, jakým způsobem společně se studenty vybrat vhodnou písničku a jak postupovat při tvorbě nového textu. Ukázali jsme jim jak sestříhat a upravit natočený audio a video záznam a kam ho uploadovat.
Workshop se setkal s velmi kladnými reakcemi a my doufáme, že do sbírky videoklipů na popullar.wikispaces.com přibydou již brzy nové videoklipy od českých škol. V rámci projektu bude během tohoto roku vznikat po celé Evropě množství videoklipů, které budou nahrány na projektovou stránku wikispaces. Každá škola bude mít za úkol nejen nahrát svoje vlastní video, ale zároveň si vybrat partnera, jehož tvorbu převede do svého rodného jazyka. Pokud by se i vaše škola chtěla účastnit projektu, stačí nás kontaktovat na emailu spatenka@skolapelikan.cz. Rádi vám se zapojením se pomůžeme.
V listopadu minulého roku jsme se zúčastnili mezinárodního výměnného pobytu v rámci programu Mládež v akci s názvem Promoting Good Practises in Democracy. Dva studenti pomaturitního studia španělštiny a jejich lektorka, se do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Jak jste se dostali do programu Mládež v akci?
Zita: Do programu jsem se dostala přes naši jazykovou školu. Lektorka se nás zeptala, kdo by se chtěl zúčastnit výměny ve Španělsku a já měla to štěstí, že mě vybrali. Byla jsem nadšená! Josef: Tak do programu Mládež v akci jsem se dozvěděl ve škole. Zájemců bylo poměrně hodně a o to jsem měl větší radost, že se poštěstilo zrovna mně. Jak probíhaly přípravy na diskuze o demokracii a jejích podobách?
Zita: Diskuze o demokracii a jejich podobách měly několik podob. Hned první den jsme v rámci seznamování diskutovali jen s účastníky programu pomocí různých her a smyšlených příběhů. Tahle diskuze se mi líbila asi nejvíc. Další dny jsme mohli diskutovat přímo se zástupci Galicijského parlamentu o demokratickém systému, který funguje ve Španělsku. Josef: Jelikož jsme měli debatovat o demokracii, tak jsme si vybrali podat zprávu o naší přímě volbě prezidenta. Informace jsem získal od kamarádů ve škole, kde se tohle téma docela dost probíralo. Nejvíc mi pomohla asi moje dlouholetá kamarádka Wikipedie a pár dalších stránek na internetu. Dát všechno do prezentovatelné formy bylo o něco těžší a to ani nemluvím o psychické přípravě na prezentaci samotnou.
Z čeho jste měli největší obavy? Zita: Nejvíc jsem se asi obávala výše zmíněné diskuze o demokracii, nedokázala jsem si představit, na jaké úrovni se bude diskutovat, a měla jsem z toho trošku strach. Nakonec ale úplně zbytečně. S ostatními jsme si skvěle padli a všechno dobře dopadlo. Josef: Největší obavy jsem měl z prezentace v mém podání. Samozřejmě že jsem se připravoval, nicméně sto lidí v místnosti je přeci jen sto lidí v místnosti. Všichni se dívají přímo na Vás a nadšeně očekávají každé Vaše slovo. Přátelské pohledy od spoluúčastníků programu potěší, ale to je tak všechno. Spíš by bylo divný, kdybych obavy neměl.
A je nějaký moment nebo místo, které vás opravdu zaujalo? Zita: Santiago je krásné město, které se dělí na dvě části – historickou a moderní. Mně se víc líbila ta historická, především pak katedrála sv. Jakuba, která je cílem Svatojakubské pouti a je tak celosvětově známá. Je na ni krásný pohled od tzv. "Stromu milenců", kde když se dva milenci potkají, tak se do 14 dnů rozejdou. Josef: V Santiagu bylo jedno místo, které se mi obzvlášť líbilo. Byl to park jménem Alameda, byl opravdu krásný, všude čisto, lidé si užívali přírody, všechno se zelenalo i vzduch byl tak nějak čistší.
Jak byste popsali atmosféru výměny, které se účastnily různé národnosti (Bulharsko, Portugalsko, Itálie, Maďarsko, atd.)? Zita: Atmosféra výměny byla naprosto bezkonkurenční! Všichni účastníci byli naprosto pohodoví a za těch pár dní tam vznikla skvělá parta. Byli jsme spolu prakticky celý den, od ranní snídaně až po každodenní večerní program, který byl v Santiagu opravdu pestrý. Na většinu účastníků mám kontakt a s některými si píšu ještě teď. Josef: Ze začátku to bylo docela zvláštní, všichni se na sebe jen tak koukali a k ničemu se neměli.Později se ale ledy prolomily a my se začali seznamovat, postupně se to zlepšovalo a nakonec jsme se docela sblížili. Cizí národnosti byli naprosto fascinující. Nejlepší byli 3 borci z Turecka. Hasan, Osman a Eren, nejprve mi přišli nějak divní, ale nakonec jsem se naučil „jazyk jejich kmene“ a skvěle jsme si rozuměli.
Jak byste ohodnotili celou výměnu? Zita: Výměna v Santiagu byla skvělá zkušenost a možnost potkat zajímavé lidi z různých koutů světa. Jsem ráda, že jsem se mohla výměny zúčastnit, pokud se naskytne další možnost tak určitě nebudu váhat. Výměnný program bych doporučila opravdu každému! Josef: Bylo to velmi vzrušující, opravdu skvělý zážitek. Nejen, že jsem viděl spoustu památek, ale taky se seznámil s cizími národnostmi a místními zvyklostmi. Určitě bych podobnou zkušenost doporučil všem, protože to stojí za to. Fakt se mi to líbilo. Jen na letišti mi zabavili půlku hygienických potřeb, ale nakonec jsme to vyřešili, A chtěl bych dodatečně poděkovat mojí profesorce, která byla skvělá a i statečná - i přes zdravotní problémy v letadle se držela skvěle a během pobytu byla neocenitelnou podporou. Bez ní bychom se ztratili už ve Vídni, nedorozuměli se s paní recepční a ani bychom neměli jídlo na zpáteční cestu!
Jazyková škola PELIKÁN je organizátorem pomaturitního studia cizích jazyků.
PopuLLar aneb Pelican Active Learning System v praxi
Jazyková škola Pelikán je partnerem evropského vzdělávacího projektu PopuLLar, který si klade za cíl zapojit hudbu, jakožto primární studentskou zálibu, do výuky cizích jazyků. V souvislosti s tímto projektem, na kterém pracuje řada odborníků na vzdělávání z celé Evropy, byla třída našich španělštinářů vybrána, aby pilotovala tento projekt. Úkolem našich studentů bylo vybrat si populární písničku, vymyslet nový text ve studovaném jazyce. Naučit se novou verzi písničky, nahrát ji a natočit k ní videoklip.
Od výběru písničky až po natočení videoklipu šlo o projekt studentů Jazykové školy PELIKÁN, se kterým nám v posledních dvou fázích – natočení audio záznamu a videoklipu pomáhali také studenti Gymnázia Hády.
PopuLLar or Pelican Active Learning System in Practice
Language School Pelikan is a partner of European educational project PopuLLar that is designed to harness music, the primary social interest of secondary students, in to their language learning. The group of our students of Spanish was chosen to take part in the Piloting of the project which is prepared by a few experts on education from across Europe. Students had to choose the song and write lyrics in their target language that was recorded not long afterward.
From choosing the song to recording their video clip, it was a student project of Pelikan Language School in collaboration with Grammar School Hady that helped to finish the project in the last two phases.
„Přece jsem měl perfektní život.“ tiše a těžce zaznělo v místnosti.
Na kůži byl cítit jemný vánek a najednou zhasla svíčka. Všem v místnosti se zalily oči slzami. Je velmi bolestné ztratit tak skvělého člověka. Byl to pan s velkým P. Srdce jako by sevřela velká dlaň a nechtěla se otevřít. Jako by odešla část z Vás. Pan nenahraditelný. Jeho úsměv rozdávající do každého koutu i nejzazšího tmavého zákoutí a neztrácející se elán do života odešel kdoví kam. Každý den plný života, žádná minuta ani setina sekundy nepromarněná. Dá se říct, snad, dokonalý život. Plnými doušky se nadechnout a nekřičet, je těžké se ovládnout. Měl jsem ho rád a teď mi chybí, i když tu možná stále je. Umřel, už tu není.
Z tváří lidí zahalených do ponuré a slzavé nálady lze snadno přečíst jejich myšlenky. Je to podivuhodné kolik člověk pozná tváří a kolik lidí se přijde rozloučit, naposledy. Kolik lidí Vás mělo opravdu rádo. Mnoho příběhů a ještě více vzpomínek naplnilo tmavou místnost. Kéž by chtěl čas promluvit. Černé závěsy u oken přibarvují atmosféru, ale přece je občas slyšet smích. Nesmutněme, oslavme jeho život. Po tváři stéká slza.
Oči plné slz. Je to holčička. Tolik radosti, tolik štěstí. Nový život začíná od začátku.
Celá Česká republika nyní žije prezidentskými volbami. Chápete, je to něco jako Nagano - poprvé, to lidi ještě trochu zajímá. Nagano pro nás mělo šťastný konec, výsledky prezidentské volby už zřejmě všichni tak jednotně oslavovat nebudeme. Potřebný počet podpisů ke kandidatuře na prezidenta odevzdalo jedenáct lidí. Deset z nich můžeme vzájemně spárovat tak, aby si víceméně konkurovali svými názory či postoji. Jedenáctý „Černý Petr“ je pan Miloš Zeman. Bohužel, v této hře, zdá se, je Černý Petr vítězem. Zemanovi nekonkuruje nikdo se stejným politickým názorem. Díky tomuto se stává velmi silným kandidátem na prezidentské křeslo.
Československý prezident Miloš Zeman při své první oficiální návštěvě Bílého Domu opil Baracka Obamu národním bylinným likérem. Skandál odnesl především kostýmek Barackovi manželky Mischell.
93% amerických studentů si myslí, že je Česká republika nový stát, vzniklý oddělením jedné ze 47 prefektur Japonska. Prezident Tomio Okamura se směje.
Prezidentka Jana Bobošíková odmítla využít právo udělit prezidentskou amnestii. Namísto toho projevila zájem veřejně popravit několik vězňů. Tento návrh byl však senátem zamítnut.
Tímto bych chtěla apelovat především na mladé lidi, kteří volby většinou bojkotují.
BĚŽTE VOLIT!!
Prezident státu reprezentuje nás všechny před celým světem. Reprezentuje nás nejen svým vzhledem, ale také svou inteligencí a samozřejmě i znalostí cizího jazyka. Jestli nechceme, aby za nás ve světě vystupovali nevzdělaní zlatokopové, cizinci nebo důchodci s vadou řeči, pojďme volit a dejme světu najevo, že jsme středem Evropy, že u nás vládne demokracie a že u nás může být prezidentem i potetovaný umělec!
Why you should vote Vadimir Franz
The whole of the Czech Republic is currently excited about the forthcoming presidential election. In a way, it's similar to Nagano – it's the first time so people show some interest in it. In Nagano it all worked out for the best in the end. However, the presidential election results will probably not be welcomed so unanimously. Eleven people are entitled to try for the presidency, ten of whom we can put in pairs according to their opposing standpoints and opinions. And then, there's Milos Zeman, a bit of a dark horse, who is very likely to benefit from the whole situation. He's got no real competitor with the same political stand. This makes him the hot favourite to win the election.
President Barrack Obama got drunk during Milos Zeman's first official visit to the White House. It is reported that it happened after he drank a large amount of the Czech national herb liqueur. Unfortunately, it was Michelle Obama's suit that was worst affected in the incident.
93 per cent of American students believe that the Czech Republic is a new state which was formed by separating from one of 47 prefectures of Japan. President Tomio Okamura is laughing.
President Jana Bobosikova rejected to use her right to grant amnesty. Instead, she announced that she would be interested in seeing some public executions.
I'm calling on all young people who usually don't care about elections.
Go and vote!!!
The President is the one who represents us in the world. It's not only about his or her appearance but also intelligence and ability to speak foreign languages. I'm sure we don't want some uneducated gold diggers, foreigners or old age pensioners with speech impediment to represent us. Let's vote and make it clear that we are the centre of Europe and that we live in democracy and that in this country it's possible for even a tattooed artist to become the President!
Vycházíš ze dveří, které pro tebe poslední dobu znamenaly naprostý střed tvého vesmíru.
Již delší dobu jsi po nich pomrkával a chtěl jsi je alespoň pohladit, osahat, seznámit se s nimi. Naneštěstí jsi k tomu neměl nikdy možnost. Až dnes. Slunce svými lehkými paprsky vyhlazuje vrásky na tvé unavené tváři a vede tě ven ze dveří, aby sis s ním hrálo.
Vítr tě fackuje a říká: „Probuď se ze snu kamaráde!“ Vnímáš tu radost kolem sebe a pocit štěstí a lehkosti tě nutí se smát. Je to vážně krásné. Odtud vypadá vše naprosto jinak. Dveře, které už nejsou tvojí platonickou láskou, se s vrzáním zabouchnou. Teď už pro tebe nemají žádnou cenu. Kus kovu, no a?
Odložíš si věci na chodník, posadíš se a plnými doušky hltáš atmosféru tohoto světa. V minulých letech ses dost naučil a změnil se. Snad tě ještě doma poznají, pomyslíš si s úsměvem, ale vtom k tobě od parkoviště rychlým krokem přichází tvoje manželka a dcera. Naposledy si svou dceru viděl, když byla malá holčička, teď už je to dospělá krásná slečna. Obě tě se slzami v očích vítají a objímají.
Naposledy se podíváš na dveře a oprýskané zdi věznice a s úsměvem a myšlenkou: „Pojďme začít od začátku,“ jdete společně vstříc vašemu novému životu.
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
ZAČÍNÁME !! Nejradši bych začala jako v pohádce – bylo nebylo … či kdysi dávno … Začínáme - dětství. Když poprvé otevřeš svá překrásná očka, zdá se ti vše zmatené. Vůbec nevíš, co tě čeká! Vše je pro tebe fascinující a nové. Chození po klouzavých parketách či první šílená první slova. Začínáme - čas na úrazy. Modřiny, zlomeniny, opuchlé rty, vyražené zuby. Začnínáme – první krátký sestřih a první nedorozumění. „To je krásný chlapeček…Jak se jmenuje? “ „Kateřina!“ smál se táta. Začínáme - puberťácká léta. Stojím proti všem. „Tahle nikam nejdeš! Jdi se převléct! “ Nejčastější věta při pokusu o odchod z domu. Začínáme – dospělost. Konečně přišel den ´D´. Vnímala jsem ho jako, kterýkoliv den v roce. Stejně budu pro rodiče stále dítě. I když budu ´CET´. Začínáme – naše děti. Už to jede – radost, nervy, strach. Ať děláme, co děláme, mají naše geny, takže jako bychom se dívali do zrcadla. Začínáme – vnoučata. Dědečkové a babičky se rozplývají. Bonbóny, buchtičky, čokolády – prostě vše, co si vnoučátko usmyslí. A když přijde den věčného spánku – není čas na odpočinek. Když se znovu narodím a nebudu kamenem... ZAČÍNÁME!
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
Překonej a žij! Pojďme na to od začátku! Heslo vyvolávající pocit stanovení cíle – provedeme něco znovu a lépe - na první dojem v kladném pojetí smyslu slova. Můžou to být třeba novoroční předsevzetí nebo jen potřeba se zbavit našeho zlozvyku. „Dnes si ještě zapálím, ale od zítra už kouřit přestanu.“ U některých lidí však osud chtěl, aby začali trochu jiným způsobem.
Jitka byla obyčejná žena středního věku, měla dvě děti, a i když byla rozvedená a potýkala se s finančními problémy, snažila se žít s radostí. Už od malička nosila brýle, ale jedno období se jí zrak zhoršoval více a více až jí lékař diagnostikoval šedý zákal. Jitka během roku oslepla úplně a ani případná operace by ji zrak nevrátila. Dovedete si to představit? Jak se vypořádat s tím, že už nikdy neuvidí východ slunce, vyrůstat své děti nebo jak se mění ona sama? Našla sílu se se vším vyrovnat a naučit se žít znovu od začátku se svým handicapem. Tomu však předcházelo nespočet protrpěných dnů a proplakaných večerů. Dnes si Jitka ze své vady dokáže udělat legraci a hodit vtípek jako: „Půjč mi oči, ať tě můžu nakopat!“ nebo „Zmizni, ať už tě nevidím!“ Jsou však chvíle, kdy si přeje spatřit milovaný východ slunce, který by ji vysvobodil z její nekonečné noci symbolizující věznící tmu a ona byť jen na okamžik směla vidět svoji rodinu a blízké.
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
Občas se ráno probudím a mívám vnuknutí. Jo, je to tak. Neznáte to? Jako třeba před pár dny. Strejda, co žil ve Státech, ani jsem ho pořádně neznala, zničehonic umřel. Nikoho neměl, docela opuštěnej a pěkně bohatej starší pán. To ráno přišlo moje vnuknutí, že něco bude.
Odpoledne stojí u mých dveří chlápek v černým obleku, a že prý jsem jediný dědic Johna Horaka z Minneapolis, dříve Jana Horáka z Bechyně. Moc mě na vtipy neužije, ale když po čase na mým účtu přistálo pár milionů dolarů, začala jsem tomu věřit. Ten osud může bejt vážně zapeklitě dobrej. A dneska ráno zase to vnuknutí…Něco se stane! Holka, nemysli na smrt. Pouštím rádio a dozvídám se, že zprávy o konci světa jsou potvrzené. Někteří z lidí začínají panikařit… já zůstávám v klidu. Ale na svá vnuknutí dám.
Smrt beru jako součást života, nebudu si kousat nehty a brečet do polštáře. Na to už jsem velká holka. Sedám do auta a jedu do místní nemocnice. Ptám se po dětské onkologii, smutném placu, kde úsměv a radost nemají své místo. Vstupuji do šedé budovy a jdu rovnou k přednostovi kliniky. Přes silné brýle na mě kouká člověk, který ví, co je to mít a ztratit…cokoli. Mluvíme spolu o spoustě věcí, jeho oči se doširoka rozzáří, když se dozvídá moji nabídku. Podáme si ruce a já odcházím. Cestou přes skleněné dveře cítím páry ustrašených dětských očí, které mě monitorují a ptají se: „Proč jsi přišla? Můžu odejít s tebou?“ Je mi z toho úzko…
Následujících pár dní bude hektických. Vím, jak se zařídit, umím najít správné lidi a navíc kouzlo strejdových peněz dokáže divy. Všichni kompetentní mi s nadšením otevírají dveře, povolení přicházejí jedno po druhém a já jako donor brzy slavnostně přestřihávám pásku nové budovy dětské onkologie v našem městě. Moderní budova v pastelových barvách uprostřed zahrady plné fontán, stromů, květin a ptáků. Oddělení je vybavené nejmodernějšími technologiemi a lékař, který mi před časem podával posmutněle ruku, se na mě usmívá. V jeho týmu budou pracovat opravdové špičky z tohoto oboru.
Nesnáším chválu ať už je myšlená doopravdy nebo jen naoko. Zkrátka…Strejdo, ty tvý dolary jsem využila co nejlíp. Nemyslím na konec světa…může to bejt blbost anebo ne. Ale dyť je to jedno. Jdu po dlouhé chodbě v pastelové nemocnici a vidím dětské tváře…dívají se na mě a usmívají se…jejich oči září, i když jejich těla pociťují bolest. Stěny kolem jsou plné obrázků, vzduch voní po květinách a zdáli zní tichá hudba. V jednom pokoji se děti smějí…přišel za nimi barevný klaun Duha. Duha je radost… Děti se zázračně uzdravují …statistiky hovoří jasně a pro skeptické odborníky je to jen těžko pochopitelné. Já to chápu dobře…
Dny plynou a blíží se den D, kdy má skončit svět kolem nás. Probudím se a matně si vybavuji, co se mi zdálo. No, jasně…ve snu ke mně přišel strejda, vzal mě za rameno a s lišáckým úsměvem mi pošeptal: „Nemysli na smrt, baby…“
A já na ni nemyslím. Myslím na život.
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.
Slyšíte to v rádiu. Vidíte to v televizi. Mluví o tom divní lidi. Konec světa se prý blíží. Co všechno by měl člověk stihnout do konce světa a proč z toho nevytěžit co nejvíc? Udělat věci, po kterých jste vždy tak toužili, ale brzdila vás morálka, zodpovědnost nebo zákony.
- Říct každému, co si o něm opravdu myslíte, být poprvé a naposledy opravdu upřímní.
- Dělat věci, na které je až hanba myslet. A to vše bez následků nebo strachu co přijde pak.
- Být, třeba jen na tu kratičkou chvíli, přesně Tím kým chcete být
Stačí jen popustit uzdu fantazii. Ale co potom? Až vyřídíte staré dluhy a splníte si své sny a největší touhy? Vždy jsem si myslel, že je nejdůležitější zanechat odkaz, nějakou ikonu, něco, na co se bude pamatovat. Ale k čemu takhle získat nesmrtelnost, když nezůstane nikdo, kdo by pamatoval… Je několik způsobů, jak „zavřít krám“. Můžete prodat všechen svůj pozemský majetek (pokud to hodí málo, tak i sousedův) a za utržené peníze si pak koupit permanentku do bordelu nebo jiný suprový zážitek. Nebo … Nebo obvoláte všechny známé a přátele a půjdete si zapařit. Na pařbu jakou svět neviděl. Vždyť kdo může říct, že pařil až do konce světa?... A třeba se propaříte až na věčnost.
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.
Blíží se konec světa! Co to znamená ? Co mám dělat? Jsem připravená? Každý je svého štěstí strůjcem. Někteří přemýšlí nad tím, co by chtěli změnit, navštívit či ochutnat do onoho osudného dne - 21.12 2012.
Mnoho mých známých se nad touto otázkou dlouho nezabývají. I já jí nevěnuji moc pozornosti. Pro některé je to jen další planý poplach, ale najdou se blázni, kteří vsadí vše na jednu kartu.. Je mnoho diskuzí o tom co vlastně konec světa znamená. Jsou spekulace o tom, že umřou „zlí“ lidé, někde zas, že skončí celá lidská rasa... Můžeme se jen dohadovat. V konec světa nevěřím. Bylo to tu mnohokrát a já ani nepostřehla že se něco takového má stát. Kdyby to byla pravda spíše se bych se věnovala odpovědím na kladené otázky:
Co nás čeká po zániku světa? Pujdem do nebe či do pekla, zda – li takové místa jsou? I kdybych odpověděla na tyto otázky, k ničemu by to nebylo. Ať se stane co má se stát....
Kdybych věřila, že nastane konec světa nic bych neměnila. Chtěla bych ho prožít na plno a jela bych se podívat třeba na Kubu či na karneval v Riu. Aspoň bych poznala na vlastní oči tu nádhernou a jak žije svět okolo. Vidět to co popisují všude možně, neboť to musí být neuvěřitelný zážitek. Nebo zkusit adrenalinové sporty, kterých mi naskakuje husí kůže.
Určitě bych zvládla i let letadlem, ze kterého mám panickou hrůzu. A co pak? To je ve hvězdách.
Určitě ještě mnohokrát uvidím východ Slunce …
The end of the world is coming. What does it mean? What should I do? Am I ready? Everyone is the founder of his own fortune. Somebody is bothering his head with the question of what would be changed, visited or tried by the day 21. 12. 2012.
A lot of my friends are not engaged in this issue. Neither am I. Someone considers this to be another false alarm but there are several lunatics who put all their eggs into one basket. There are many debates what the end of the world means. Speculation in rife that bad men will die or the whole human race will be exterminated...we can only surmise. I personally don´t believe in the end of the world. It is not for the first time and I didn´t even notice those speculations before. If it was the truth I would devote my time to answering these asked questions:
Who knows what the future holds in store for us? Heaven or hell – is it real? It´s needless to answer the questions – what is meant to happen will happen...
If I had believed in the end of the world I would have changed nothing. I would have lived my life in the fast line - going to Cuba or the Rio Carnival, feeling the beauty and the whole world with my own eyes, trying adrenaline sports which give me goose bumps. I would have definitely managed to fly by plane which makes my horrifying. And then? God only knows that.
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.
Můžu žvanit o milionech zážitků s koncem světa, které jsem za svých 20 let života zažila. Bylo jich za tu dobu opravdu hodně. První konec světa nastal při zásadním zjištění, že žádný starý pupkáč s fousama a v červeném přespříliš upnutém oblečku neexistuje, dárečky nenosí, a že žádnej čert mě za nohu do pekla neodtáhne.
Další konec světa málem nastal, když jsem se na zahradě točila kolem klepače na koberce tak zaníceně, až jsem rozbila betonový chodník a část z něj jsem si pomalu odnesla v puse spolu s vyraženýma předníma zubama. O půl roku později nastal konec světa, který zasáhl spíše mou matku než mě. A to v momentě, kdy si její dlouhovlasá dcerka šmikla vlasy tak, že najednou vypadala jako podivné bezzubé stvoření s oškubanýma vlasama. „Pánešek vzal miláška, můj milááášek! ... Ne, jako Glum jsem naštěstí nevypadala ... Konec světa jsem zvládla zařídit i svému dědečkovi.
Když zajdu ještě o pár let dál, kdy jsem na fotbalovém hřišti s dědou hrála soft tenis. Míček jsem hodila tak, že děda zakopl o vlastní nohu a v nátělníku bez rukávů a šortkách se skácel přímo do půl metru vysokých kopřiv. Myslela jsem, že smíchy asi umřu. Když se mu nepovedlo vstát a spadl tam znovu, už jsem skoro plakala. Můžu takhle pokračovat do nekonečna, v každém roce se něco stalo, stává se a stávat bude. Kam tím mířím? I kdyby na konci roku byl konec světa, vím, že život žiju naplno. Nepotřebuju nic měnit nebo žít víc. Vím, že i kdyby konec světa nenastal, můžu minimálně příští rok mluvit o tom, jak jsem letos šlápla do psího ... (No, však víte ...) nebo jak stařenka v šalině zahlásila na cvakač jízdenek "Jednou Modřice!"
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.
Jaké by asi bylo pomyšlení, že se ráno probudíte a zjistíte, že dnešek je poslední den vašeho života? Předpokládám, že byste s tímto zjištěním neskákali nadšením pět metrů vysoko. Ale budiž. Nejkrásnější na tom všem je fakt, že každý den je prvním dnem zbytku vašeho života. Ale co když ten náš život skončí právě onen osudný den 21. 12. 2012?
Existuje hodně způsobů, jak si poslední půlrok náležitě užít. Mohli bychom utratit všechny své naspořené peníze za to, co máme rádi. Mohli bychom vycestovat na Antarktidu a studovat život místních endemitů. Anebo můžeme podniknout výlet do Himalájí a zdolat Mount Everest. Možností je přece nespočet...
Kdybych si měla své poslední měsíce života režírovat podle vlastního scénáře, udělala bych zkrátka vše, co jsem za těch 18 let nestihla nebo neměla odvahu udělat. Neváhala bych ani minutu, a utíkala za svými nejbližšími, skočila jim do náručí, a řekla jim, jak moc mi s nimi bylo dobře. Sebrala bych veškerou odvahu a zašla za těmi, kterým jsem vždy chtěla něco velmi důležitého a osobního říct, ale má nesmělost mi to nedovolila.
Poté bych si udělala rychlocestu po naší krásné Zemi a ochutnala všechny vůně světa. A nakonec bych nahá přeběhla Václavák, abych se všem zapsala do paměti!
What would it feel like to wake up in the morning and find out that that day it is the last day of your life? I suppose you wouldn’t really jump for joy. But all right. The greatest thing about that is the fact that every day is the first day of the rest of your life. But what if our lives will really end on the judgment day of 21st December 2012? There are a lot of ways of how to enjoy the last six months properly. We could spend all our saved money on what we like. We could travel to Antarctica and study the life of local endemic species. Or we can take a trip to the Himalayas and climb Mount Everest. There are countless possibilities… If I could direct my last months of life by my own script, I would just do what I didn’t have time to do or didn’t have courage to do in the 18 years I had. I wouldn’t hesitate a minute and run to my closest, hug them and tell them what a great time I had with them! I would encourage myself to go to see those whom I always wanted to tell something very important and personal, but my bashfulness never let me. Then I would take a quick trip around our beautiful Earth and taste all the flavors of the world. And finally I would run across the Václavské náměstí square naked so that everyone remembered me!
Já osobně jsem vždycky chtěla hodně cestovat. Hrdinové Verneova románu stihli v roce 1872 cestu kolem světa za 80 dní. Dnes máme 1. květen 2012 a do konce světa nám zbývá 234 dní. Náskok 154 dní může na první pohled vypadat dost slibně, ale… Kdo by se chtěl v dnešní době plahočit 80 dní vlakem a lodí a navštívit jen Suez, Bombaj, Kalkatu, Hongkong, Jokohamu, San Francisko, New York a Londýn? Chci ochutnat špagety v Boloni, vyfotit se u Eiffelovky, dotknout se pyramidy v Gíze, opalovat se na plážích Bora Bora, navštívit karneval v Riu a filmový festival v Cannes, ochutnat doutník uválený na stehně Kubánky, připít si tequillou v Mexiku, projet Maroko na velbloudovi, navštívit olympiádu v Londýně, na Novém Zélandu se projít hobití krajinou, zažít potápění v Malajsii a prázdniny v Římě, ubalit jointa na Jamajce a potom všem si dát sprchu v luxusním hotelu v Dubaji. V plánování svojí cesty spoléhám na moderní dopravní prostředky a především informační technologii. Bohužel hned můj první cestovatelský krok je předurčen k nezdaru. Maps.google.cz hlásí error. Trasa Brno – Dubaj nenalezena. Píšu to nerada, ale jak to tak vypadá, tohle asi nestíhám….
Around the World in 234 Days
I have always wanted to travel a lot. In 1872, the protagonists of Vern’s novel made it in 80 days to travel around the world. Today, it is 1st May 2012, and there are 234 days left until the end of the world. These extra 154 days can seem promising, but…Who would like to bear 80 days on a train and a ship and visit only Suez, Bombay, Calcutta, Hong Kong, Yokohama, San Francisco, New York, and London? I want to try spaghetti in Bologna, take a picture with the Eiffel Tower, touch the pyramid of Giza, sunbathe on the Bora Bora beaches, and visit the Rio Carnival and the film festival in Cannes. I want to try a cigar rolled by a Cuban woman on her thigh, drink tequila in Mexico, ride through Morocco on a camel, visit the Olympic Games in London, walk through the hobbit landscape, experience scuba-diving in Malaysia, and have a holiday in Rome. I want to roll a joint in Jamaica and then have a shower in a luxurious hotel in Dubai.Planning my journey, I rely on modern means of transport and information technologies above all. Unfortunately, my very first traveler’s step is fated to fail. Maps.google.cz reports and error. Route Brno-Dubai not found. I’m not happy to write this but it seems that I’m not going to make it.
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.
Hello everybody.
Let me introduce myself first. Iʼm a multilingual magazine called PELICAN. Iʼm not a creation of experienced professional editors and writers, Iʼm a studentsʼ magazine. Most of the articles I offer you have been written by students of the Language School PELIKAN, who, in September, embarked on the challenge of studying foreign languages and starting to use them actively.
I am bringing you articles written in two languages. On the left side you can see the text in the language students learn, which is English, German, Russian, French and Spanish. Students, coordinated by their teachers, are true authors of all the texts.
On the right side there is a Czech translation for you to understand better. You can also meet the person responsible for the sudden improvements of studentsʼ language skills: their teachers. Students created their short bios in Czech and English. Names and photos of all those who participated in composing their magazine contribution are published at the end of the magazine.
Furthermore, I contain articles by our international friends who I very much appreciate. The reason is they are intelligent, creative and extremely interesting people. You will also learn a little bit about the educational projects people from PELIKAN school work on. And whatʼs the best about me… Iʼm not an ordinary magazine.
Those of you who donʼt want to remain passive can learn many tricks from the world of ICT. Each studentʼs article contains an (INTER)ACTIVITY. By completing these activities you will learn how to operate modern Internet-based tools and use them in your daily life.
Believe me or not Iʼm a perfect magazine. Iʼm good-looking, bright and funny, just as people from my school.
Magazine PELICAN
Jak troufalé a při tom pravdivé něco takového o sobě zpívat, Edith Giovanno Gassionová.
Boj, obdiv, pády, síla, nenávist, láska, nekonečné ztráty…to byl, bohužel, celý Váš život. Možná to byl osud, možná jste si to tak vybrala. Lidé Vás milovali i využívali. Byla jste sama svým popravčím, Vy hloupá! Když jsem poprvé slyšela Váš hlas, bylo to něco nepopsatelného. Dokonalost je slabé slovo. Chtěla jsem vědět víc, víc o Vás. Dokázala jste toho tolik! Narodila jste se na ulici, uprostřed chladné zimní Paříže. A co nevidět, jste zpívala v New Yourských vyhlášených kabaretech. Lidé kolem Vás neustále odcházeli, ničili Vás. Všechno byl jen hon za něčím lepším. Stačilo se jen na chvíli zastavit a užívat si těch krásných chvil, kdy jste byla milovaná Vašimi blízkými. Tvrdě jste pracovala, nejen na sobě. Změnila jste tolik osudů lidí kolem sebe a při tom si vytrpěla tolik bolesti. Máte u mě neskutečný obdiv. Byla jsem šokovaná, že sklízíte obdiv i u teenagerů 21. století. Kteří vědí, kdo jste Vy. Vy, Edith Piaf, která ničeho nelitovala. Non, je ne regrette rien.
How daring yet truthful to sing such thing about yourself, Edith Giovanna Gassion.
Struggle, admiration, falls, strength, hate, love, endless losses.. Your entire life could be described with these words. It may have been your destiny, or maybe it was your choice. People loved you and took advantage of you. You were your own executioner, you silly! I distinctly remember hearing your voice for the first time. I was so intrigued that I immediately wanted to learn more, more about you. You accomplished such a lot in your life! Born in the street, in cold, unfriendly Paris. And before long you were appearing in renowned music halls of New York. You were hopeless at maintaining relationships, in fact they were ruining your life. You were desperately longing for something beautiful and did not realise that you might have been happy if you had stopped for a while to enjoy the precious moments when you were surrounded by the people who loved you. You worked hard, not only on yourself. You changed so many people’s lives and yet suffered so much pain. I deeply respect you. I was astonished when I found out that young people in the 21st century know who you are and feel the same way as I do. About you, Edith Piaf, who regretted nothing. Non, je ne regrette rien.
Rouhání? Omlouvám se, ale nemohu jinak.
Občas se mi stane, že dostanu otázku: "Věříš v Boha?" "Mmm.. ne", odpovídám. Hned na to následuje: "Proč?". A má odpověď na to bývává stejná: "Dej mi důvod".
Nikdy jsem se Bohem moc nezabývala, ale téměř před dvěma lety jsem poznala jednu hudební skupinu, kterou jsem si ihned zamilovala. Jak to souvisí s vírou v Boha? Když byl zpěvák skupiny dítě, byl věřící, ale vzhledem k okolnostem víru ztratil. Chlapci, který nikdy nikomu neublížil, bylo ubližováno jen kvůli tomu jak vypadal, jen proto, že byl jiný než ostatní (pozn.: ale stejné rasy i národnosti). Kde byl v tu dobu Bůh? Nikdo se ho nikdy nezastal, nikdo mu ani v nejtěžších chvílích nepomohl, Bůh taky ne! Trpěl kvůli tomu, kým byl, a denně se modlil k Bohu a prosil ho, aby mu pomohl. K jeho smůle se nikdy nic nestalo.
Jenže to není vše. Denně umírají nevinní lidé, kteří si to nezaslouží. Proč? A nejsou to jen lidé.. ale i zvířata, kolik tisíců zvířat trpí a umírá, a nemyslím tím zvířata určená na porážku. Všude ve světě je tolik zla - vraždy, krádeže, ubližování, pomluvy, smrtelné nemoci.. . Máte odpověď na to, kde ten milující a laskavý Bůh je? Prý je strůjcem všeho zla Lucifer – padlý anděl. Proč mu Bůh dovolí, aby se tohle dělo? V tohoto Boha věřit nechci a ujišťuji Vás, pane papeži, že věta "Bůh to tak chce" mi rozhodně nestačí.
Teď mi nezbývá nic jiného, než doufat, že mě žádný silně věřící za můj názor neukamenuje. V co věřím nebo nevěřím, je moje věc, navíc žijeme v 21. století..
Se vší úctou vážený pane papeži, Miss Atheist.
Blasphemy? I beg you pardon but I cannot feel otherwise…
Sometimes I happen to be asked the following question:bDo you believe in God? Mmm .. no," is the answer. Why? The answer use to be like this: Give me a reason.
I have never given much thought to God, but almost two years ago I met a band which I immediately fell in love with. How does this relate to the faith in God? When the lead singer was a child, he believed in God, but due to certain circumstances he lost his faith. The boy, who never hurt anyone, was being hurt by others because he looked and behaved differently (although he was the same race and nationality as his peers). Where was God at that time? No one ever stood by him, no one helped him even in the toughest times, and neither God did! He suffered from being the way he was, and prayed daily begging God for help. Unfortunatelly, nothing ever happened...
But that's not all. Every day innocent people die and do not deserve it. The reason? And it's not just people . Also animals, thousands of animals suffer and die, apart from animals intended for slaughter. Everywhere in the world there is so much evil - murder, theft, harm, calumny, fatal diseases … Can you tell us where the loving and gracious God is? It is said that Satan - the fallen angel - is the initiator of all evil. Why do God allow him to make this happen? I am not going to believe in this God and I assure you, Your Holiness, that saying „It´s God´s will“ is not enough for me.
Now I can do nothing else but hope that any convinced believer will think of scratching my eyes out. My beliefs and opinions are, after all, only my own business. And what´s more, we live in the 21st century.
With all due respects to Your Holiness, Miss Atheist.
