PSH - ORION - LA4 -ORIKOULE - VLADIMIR 518 - JAMES COLE - TUTTI FRUTTI a DJ MIKE TRAFIK Tahle sestava vám 26. prosince 2013 nadělí na brněnské Flédě to, co Ježíšek nezvládl! V návaznosti na rozhovor našich studentů s Mikem Trafikem, který si budete moci přečíst v letošním čísle časopisu PELICAN, Vám přinášíme soutěž o volné vstupy na tenhle povánoční hip hopový masakr na Flédě. Stačí splnit jednoduchý úkol: Do komentu pod tento článek vložte, krátkou rýmovačku s vánoční tématikou a váš email. 20. prosince vybereme 5 nejlepších komentů, těm darujeme Big BOSS CD a volné vstupy na povánoční hip hop masakr na Flédě.
Tag Archives: výuka angličtiny
Právě odbila 12. hodina a všichni slaví Silvestr. Sedím doma a koukám na trapný silvestrovský estrády. Na svým proseděným gauči držím sklinku s whisky a užírám se v samotě. Už sem se nikam nešel bavit přes rok. Od tý doby co mě vykopli z práce a žena utekla. Krysa jedna . Měl bych vstát a zavolat aspoň mámě. Kašlu na to, stejně o to nestojí.
Zrcadlo vůbec nepřináší pěknej pohled. Jsem odpornej. Zarostlej, chlupatej a tlustej. C o se vůbec stalo s mým životem. Na stole ještě leží nedopitá flaška whisky a rozsypaný brambůrky od včera. Smrad a špína se linou po celým bytě a špinavý nádobí leží už úplně všude.
Nikam dneska nejdu. Naliju si další sklinku a vyhrabu z hromady špinavýho oblečení to nejčistší. Jak to tak vypadá, je triko úplně ze spodu a kalhoty s flekama od oleje. Musím jít aspoň koupit nějaký jídlo. Nikdo mi nevolal. Nedivím se. Nikomu už nestojím za to. Možná už to nemá cenu, možná že můj život už nemusím dotáhnout do konce. Jo dneska to udělám. Skončím. Nashle ty všivej živote… ,,Lásko vstávej, vstávej!″ ,,Co, co?″ Celej vyděšenej koukám na manželku. ,,Zase si s sebou hrozně házel.″ Rozhlídnu se kolem sebe, jdu do koupelny a nemůžu se ze sna dostat. To jsem měl být já? Na ten zítřejší kšeft kašlu.
Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.
The clock has just struck midnight and everybody is celebrating New Year’s Eve. I’m sitting at home and watching stupid New Year’s Eve TV shows. Seated on my sofa worn out by sitting, glass of whiskey in my hand, I am consumed by loneliness. I haven’t gone out for over a year. Ever since they booted me out of work and my wife ran away. That rat! I should get up and at least call my mum. But I don’t give a damn, she isn’t interested anyway.
The image in the mirror is not nice at all. I’m disgusting - hairy, unkempt, fat. What has actually happened to me? The half empty whiskey bottle and spilled chips from yesterday are still on the table. Stink and filth fill up the flat and dirty dishes are absolutely everywhere.
I’m not going anywhere today. Instead, I will pour myself another glass and dig in the pile of dirty clothes to find the cleanest one. I will go for the T-Shirt at the very bottom and for the pair of pants with oil stains. I have to go to get some food at least. Nobody called me. That’s not surprising, though. Nobody gives a damn about me anymore. Maybe it’s not worth it any longer, maybe I don’t have to follow through with my life. Yep, I will do it today. I will finish it. Bye, you lousy life… “Wake up, sweetheart! Wake up!” “What? What do you mean?” I am staring at my wife in horror. “You were thrashing around terribly again.” I look around and walk to the bathroom but I can’t wake up from that dream. Was that supposed to be me? Bugger that deal tomorrow!
Stav, který sám o sobě má příchuť nevýraznou, fádní a tuctovou, avšak ve spojení s osobností … nezdá se při rozprostření na jazyku poněkud nahořklý, nasládlý, či kyselý? Někdy šimrají kořeněné novosti v nose. Nasaješ, okusíš a vychutnáš si nasládlý dojezd výzvy na špičce jazyku? Nebo změnu necháš protéci přes boky až na úplný kořen, kde kyselost přechází v hořkost?
Osobních preferencí je nespočet. Někdo má rád tonic, někdo čokoládu, já chilli. Ale jak nás do života připravovaly školní jídelny, koprovce se nevyhneme. Budeme tedy zkoušet triky před svým vlastním vědomím a zacpeme si nos? Budeme myslet na hambáč? Nebo si oběd odhlásíme? Já osobně jsem se naučila jíst kapustu.
Potíž a klad jsou v tom, že v podstatě žijeme jednu velkou změnu. Někdo ji nazývá bojem, někdo hrou, pár exemplářů dokonce jsoucnem. Dokud budeme dýchat, nebo jinak projevovat život, budou novinky neúnavně přicházet. Očekávám tedy nepřetržitý příval nových a neočekávaných chutí, konkrétností netřeba. A mé budoucí Já mi v rámci férovosti nechce pošeptat, do čeho se zakousnu s chutí a co odhodím ostatním na talíř. Ze zkušeností však mohu akorát popřát: „Dobrou chuť“.
Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.
CHILLI BY ANUS A state which is in itself of undistinguished, plain and ordinary flavor, but in combination with personality…do you not find it a bit bitter, sweetish or slightly sour once you spread it across your tongue? Seasoned novelties sometimes tickle in your nose. Do you take in the smell and taste the sweetish aftertaste of this challenge at the tip of your tongue? Or do you let the change spill over the sides of your tongue all the way to its root, where the sour taste changes into bitter?
Personal preferences are countless. One likes tonic, other one chocolate, I like chili. But as we were taught in school cafeterias, you cannot avoid the dill sauce. So are we going to try to trick our own consciousness and to hold our noses? Are we going to imagine a hamburger? Or do we opt for cancelling the lunch? Personally, I have learned how to eat Brussels sprout. We basically live one big change, which is both trouble and virtue. Somebody calls this change a fight, somebody a game and few people even call it being. As long as we breathe and show other life functions novelties will tirelessly keep coming. I am therefore awaiting an endless inpouring of unexpected tastes – no need for particularities. And my future self, under the terms of fairness, does not want to tell me what I will savor and what I will throw into someone else’s plate. From my experience, however, I can only wish you: “Bon appétit!”
Stále častějším jevem ve společnosti se stává rodina, ve které se mluví více než jedním jazykem. Jak se vyvíjí dítě v rodině, kde mezi sebou matka Češka a otec Francouz komunikují anglicky? Vzniká dítěti v hlavě více jazyčný guláš, nebo si dokáže slovíčka, výrazy a fráze ve své malé hlavičce dokonale uspořádat? A jak dosáhnout toho, aby z našeho dítěte, které vychováváme v několika jazycích, vyrostl malý jazykový génius? Na tyto otázky se snaží hledat odpovědi nově vzniklý evropský projekt Multilingual families.
Evropští odborníci na jazykové vzdělávání v současné době pracují na vývoji materiálů, které by měli poskytnout rodičům odpovědi na nejčastější otázky související s vícejazyčnou výchovou dětí. K rodičům by se měli tak v brzké době informace směřující k motivování dětí k používání rodinného jazyka a to v podobě on-line průvodce. Pokud Vás zajímají novinky týkající se projektu Multilingual families sledujte facebookové stránky projektu a náš blog. Veškeré novinky, týkající se vícejazyčného vzdělávání vašich dětí naleznete na facebookových stránkách projektu a našem blogu.
And how many languages does your child speak? Families with more than one language are becoming increasingly common in the society these days. How is the child’s development affected in a family where a Czech mother speaks English with her French husband? Doesn’t the child get confused with so many languages? Does it have the capacity to learn the languages fully? What can we do so that our child, raised in multilingual environment, will grow into a master of languages? You don’t have to spend hours looking for the answers to these questions anymore. European experts on language education are currently developing materials that should provide parents with the information related to multilingual education of their children. Parents will be able to turn to a reliable source of information on how to motivate their children to use the family language in the not-too-distant future. If you are interested in the news about the Multilingual Families project, follow the Facebook page of the project and our blog. There you will find plenty of information on multilingual education of your children.
Před pár dny mi na facebooku došla žádost od přátelství. Jméno Tereza Laura a profilová fotografie dvou malých holčiček ve mě okamžitě vzbudila dojem, že se nějaká zapomenutá kamarádka z dětství, chce jen pochlubit svými ratolestmi a podělit se se světem o své rodičovské radosti. Víceméně ze zvědavosti jsem si rozklikla její profil. Z obrazovky na mne vyskočila žádost o pomoc se stavbou bazénu pro dvě malé holčičky. Napsala jsem proto svojí kamarádce do chatu zprávu. „ Hele, to je jako zase co za akci s těma malýma holkama a bazénem?“ Odpověď mě samozřejmě úsměv na tváři nevykouzlila: Je to takový smutný příběh. Diagnóza obou zní hypotonický syndrom a psychomotorická retardace. Dětem, které trpí těmito potížemi, se někdy říká „hadrové panenky“. Nemají vyvinuté svaly a nemluví. Tím pádem jen leží a jsou odkázané 24 hodin na stálou péči.
Pokračovala smutným příběhem o rodině, které se před sedmi lety narodila nemocná holčička s výše zmíněnou diagnózou. Po pěti letech neustálé péče a starostí se její rodiče rozhodli pořídit si druhé dítě. Lékaři jejich rozhodnutí schvalovali. Pro malou Terezku bude zdravý sourozenec motivací v rehabilitacích a rodičům přinese vedle starostí i radost.
Bohužel, neštěstí chodí po lidech a i přes to, že rodiče postoupili veškeré možné lékařské testy, se u druhorozené dcerky během vývoje projevila stejná diagnóza. Ani po několika letech trápení, každodenních rehabilitacích a usilovné práce to rodiče nevzdávají. Jejich přátelé by jim rádi usnadnili život a chtějí postavit holčičkám na zahradě bazén, ve kterém se budou moci rehabilitovat a užít si taky trochu radosti z pohybu bez každodenního omezení. Do akce se zapojili lidé z okolí, založili facebookovou stránku, požádali o pomoc rádio Impuls a také náš blog. Pokud byste rádi pomohli se stavbou bazénu pro tyto holčičky, přispějte prosím na transparentní účet 2500404959/2010.
As we have indicated in previous articles, PopuLLar, the ambitious project, goes into world. Every high school in the Czech Republic can currently participate in the project. You only have to contact the Czech project partner language school PELICAN which is organizing free workshops for secondary school teachers where they can get more about the project.
The first workshop has already taken place. The participants learned all about how to participate PopuLLar. They familiarized themselves with choosing an appropriate song and how to proceed with creating new lyrics. We showed them how to edit recorded audio and video recording and where to upload.
We got very positive feedback related to the workshop and hope that new video clips made by Czech students will be added soon at popullar.wikispaces.com. Many videos made in Europe will be uploaded on the project Wiki page during this year. Each school will have to not even record their own clip but also choose their partner school to rework its outcomes and translate into native language. If you would also like to take part in the project, just contact us via email: spatenka@skolapelikan.cz. Happy to help!
První workshop PopuLLar pro učitele středních škol. Jak jsme již předeslali v předchozích článcích, ambiciózní projekt PopuLLar má za sebou pilotní fázi a jde do světa. V současné době má nyní každá střední škola v České republice šanci zapojit se do projektu. Stačí kontaktovat českého partnera projektu Jazykovou školu PELIKÁN, která v současné době organizuje zdarma workshopy pro učitele středních škol, kde se mohou o projektu dozvědět více.
První workshop již proběhl. Jeho účastníci se dozvěděli veškeré informace o tom, jak se mohou projektu zúčastnit. Byli obeznámeni s tím, jakým způsobem společně se studenty vybrat vhodnou písničku a jak postupovat při tvorbě nového textu. Ukázali jsme jim jak sestříhat a upravit natočený audio a video záznam a kam ho uploadovat.
Workshop se setkal s velmi kladnými reakcemi a my doufáme, že do sbírky videoklipů na popullar.wikispaces.com přibydou již brzy nové videoklipy od českých škol. V rámci projektu bude během tohoto roku vznikat po celé Evropě množství videoklipů, které budou nahrány na projektovou stránku wikispaces. Každá škola bude mít za úkol nejen nahrát svoje vlastní video, ale zároveň si vybrat partnera, jehož tvorbu převede do svého rodného jazyka. Pokud by se i vaše škola chtěla účastnit projektu, stačí nás kontaktovat na emailu spatenka@skolapelikan.cz. Rádi vám se zapojením se pomůžeme.
Máme NOVÉHO prezidenta a já pláči. Nikoli obrazně. Nejprve mně to připadlo jako hloupý vtip, že pan Zeman bude kandidovat na post prezidenta České republiky. Nyní je to nová realita!
„Před návštěvou Miloše Zemana je nutné připravit tři věci. Popelník, občerstvení bez čehokoli rostlinného – Jím jen zeleninu, která projde procesem zvaným prase – a sklenici s vínem“ konec citace…
Takže tento „pán“, který by poradil Řekům, aby prodali svoje ostrovy (komu asi…?), zvítězil nad člověkem, který s lehkostí vystřídá běhen hodiny tři cizí jazyky, který hovoří o svých rodičích s úctou beroucí dech, a který o naší zemi mluví s takovou láskou, že se člověk musí usmívat.
K pláči? K vzteku?
Mě napadá jediné. Svoboda je velmi vzácná a křehká a MY se stále snažíme dokázat (komu?), že si ji nezasloužíme! Takže nám opět nezbývá nic jiného, než si pěkně poplakat, pokrčit rameny a „valit“ se dál. Husáka nám zvolili komunisti, Zemana jsme si zvolili SAMI a svobodně. Gratuluji! Pravda a láska opět nezvítězila nad lží a nenávistí! Ať žije nenávist, závist a arogance!
V listopadu minulého roku jsme se zúčastnili mezinárodního výměnného pobytu v rámci programu Mládež v akci s názvem Promoting Good Practises in Democracy. Dva studenti pomaturitního studia španělštiny a jejich lektorka, se do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Jak jste se dostali do programu Mládež v akci?
Zita: Do programu jsem se dostala přes naši jazykovou školu. Lektorka se nás zeptala, kdo by se chtěl zúčastnit výměny ve Španělsku a já měla to štěstí, že mě vybrali. Byla jsem nadšená! Josef: Tak do programu Mládež v akci jsem se dozvěděl ve škole. Zájemců bylo poměrně hodně a o to jsem měl větší radost, že se poštěstilo zrovna mně. Jak probíhaly přípravy na diskuze o demokracii a jejích podobách?
Zita: Diskuze o demokracii a jejich podobách měly několik podob. Hned první den jsme v rámci seznamování diskutovali jen s účastníky programu pomocí různých her a smyšlených příběhů. Tahle diskuze se mi líbila asi nejvíc. Další dny jsme mohli diskutovat přímo se zástupci Galicijského parlamentu o demokratickém systému, který funguje ve Španělsku. Josef: Jelikož jsme měli debatovat o demokracii, tak jsme si vybrali podat zprávu o naší přímě volbě prezidenta. Informace jsem získal od kamarádů ve škole, kde se tohle téma docela dost probíralo. Nejvíc mi pomohla asi moje dlouholetá kamarádka Wikipedie a pár dalších stránek na internetu. Dát všechno do prezentovatelné formy bylo o něco těžší a to ani nemluvím o psychické přípravě na prezentaci samotnou.
Z čeho jste měli největší obavy? Zita: Nejvíc jsem se asi obávala výše zmíněné diskuze o demokracii, nedokázala jsem si představit, na jaké úrovni se bude diskutovat, a měla jsem z toho trošku strach. Nakonec ale úplně zbytečně. S ostatními jsme si skvěle padli a všechno dobře dopadlo. Josef: Největší obavy jsem měl z prezentace v mém podání. Samozřejmě že jsem se připravoval, nicméně sto lidí v místnosti je přeci jen sto lidí v místnosti. Všichni se dívají přímo na Vás a nadšeně očekávají každé Vaše slovo. Přátelské pohledy od spoluúčastníků programu potěší, ale to je tak všechno. Spíš by bylo divný, kdybych obavy neměl.
A je nějaký moment nebo místo, které vás opravdu zaujalo? Zita: Santiago je krásné město, které se dělí na dvě části – historickou a moderní. Mně se víc líbila ta historická, především pak katedrála sv. Jakuba, která je cílem Svatojakubské pouti a je tak celosvětově známá. Je na ni krásný pohled od tzv. "Stromu milenců", kde když se dva milenci potkají, tak se do 14 dnů rozejdou. Josef: V Santiagu bylo jedno místo, které se mi obzvlášť líbilo. Byl to park jménem Alameda, byl opravdu krásný, všude čisto, lidé si užívali přírody, všechno se zelenalo i vzduch byl tak nějak čistší.
Jak byste popsali atmosféru výměny, které se účastnily různé národnosti (Bulharsko, Portugalsko, Itálie, Maďarsko, atd.)? Zita: Atmosféra výměny byla naprosto bezkonkurenční! Všichni účastníci byli naprosto pohodoví a za těch pár dní tam vznikla skvělá parta. Byli jsme spolu prakticky celý den, od ranní snídaně až po každodenní večerní program, který byl v Santiagu opravdu pestrý. Na většinu účastníků mám kontakt a s některými si píšu ještě teď. Josef: Ze začátku to bylo docela zvláštní, všichni se na sebe jen tak koukali a k ničemu se neměli.Později se ale ledy prolomily a my se začali seznamovat, postupně se to zlepšovalo a nakonec jsme se docela sblížili. Cizí národnosti byli naprosto fascinující. Nejlepší byli 3 borci z Turecka. Hasan, Osman a Eren, nejprve mi přišli nějak divní, ale nakonec jsem se naučil „jazyk jejich kmene“ a skvěle jsme si rozuměli.
Jak byste ohodnotili celou výměnu? Zita: Výměna v Santiagu byla skvělá zkušenost a možnost potkat zajímavé lidi z různých koutů světa. Jsem ráda, že jsem se mohla výměny zúčastnit, pokud se naskytne další možnost tak určitě nebudu váhat. Výměnný program bych doporučila opravdu každému! Josef: Bylo to velmi vzrušující, opravdu skvělý zážitek. Nejen, že jsem viděl spoustu památek, ale taky se seznámil s cizími národnostmi a místními zvyklostmi. Určitě bych podobnou zkušenost doporučil všem, protože to stojí za to. Fakt se mi to líbilo. Jen na letišti mi zabavili půlku hygienických potřeb, ale nakonec jsme to vyřešili, A chtěl bych dodatečně poděkovat mojí profesorce, která byla skvělá a i statečná - i přes zdravotní problémy v letadle se držela skvěle a během pobytu byla neocenitelnou podporou. Bez ní bychom se ztratili už ve Vídni, nedorozuměli se s paní recepční a ani bychom neměli jídlo na zpáteční cestu!
Jazyková škola PELIKÁN je organizátorem pomaturitního studia cizích jazyků.
„Přece jsem měl perfektní život.“ tiše a těžce zaznělo v místnosti.
Na kůži byl cítit jemný vánek a najednou zhasla svíčka. Všem v místnosti se zalily oči slzami. Je velmi bolestné ztratit tak skvělého člověka. Byl to pan s velkým P. Srdce jako by sevřela velká dlaň a nechtěla se otevřít. Jako by odešla část z Vás. Pan nenahraditelný. Jeho úsměv rozdávající do každého koutu i nejzazšího tmavého zákoutí a neztrácející se elán do života odešel kdoví kam. Každý den plný života, žádná minuta ani setina sekundy nepromarněná. Dá se říct, snad, dokonalý život. Plnými doušky se nadechnout a nekřičet, je těžké se ovládnout. Měl jsem ho rád a teď mi chybí, i když tu možná stále je. Umřel, už tu není.
Z tváří lidí zahalených do ponuré a slzavé nálady lze snadno přečíst jejich myšlenky. Je to podivuhodné kolik člověk pozná tváří a kolik lidí se přijde rozloučit, naposledy. Kolik lidí Vás mělo opravdu rádo. Mnoho příběhů a ještě více vzpomínek naplnilo tmavou místnost. Kéž by chtěl čas promluvit. Černé závěsy u oken přibarvují atmosféru, ale přece je občas slyšet smích. Nesmutněme, oslavme jeho život. Po tváři stéká slza.
Oči plné slz. Je to holčička. Tolik radosti, tolik štěstí. Nový život začíná od začátku.
…aneb Let´s start from beginning, shall we? Můžeme se pousmát nad vtipy o národní povaze kolující po světě. Posměch týkající se ponožek v sandálech nebo paštik v kufrech. V Brazílii vznikl pojem ,,mít se po česku“, neboli nedostatečně. Nezapíráme, že jsme národem skrblíků a závistivců. Pro nás samotné je nejsnadnější o státě mluvit jako o prohnilém a věnovat se svému zrnku neprohnilosti. Špetku toho vlastenectví a národní uvědomělosti jsme ochotni projevit pouze při hokejovém vítězství či při volbě potetovaného prezidenta.
Proč je ale někomu proti srsti, abychom na sebe byli hrdější, nebáli se tvářit sebevědoměji a cítili se vzdělanější?
Spousta lidí ve středním a zralém věku zaujatě běduje nad nevychovaností mládeže, její bezohledností a nevšímavostí. Možná je čas vést je k novému začátku. Být lidmi. Být národem. Být novou generací. Možná by z nich vyrostli lidé, kteří by svou vychovanou slušnost přenesli i do vedení státu a ekonomiky a vůbec do všech oblastí veřejného života. Kdekdo je přeborník v začínání. Tolik pokusů a stejně vždycky pevně věříme své skálopevné vůli. Jsou začátky životů, studia, politické vlády nebo třeba kariéry. Někdy začátek vychází spíše z nutnosti. Kéž by v naší zemi došlo k novému začátku z procitnutí.
V současné době trápí mnoho obyvatel Evropy problémy, které se zdají být neřešitelné. Ekonomická krize a s ní spojená vysoká nezaměstnanost vrhá mnoho lidí do deprese. Obzvlášť to platí pro rodiny s dětmi. Každý rodič si přece přeje zabezpečit svým dětem nejlepší možné podmínky pro výchovu a růst. Cílem každého rodiče by mělo být vychovat ze svých dětí vzdělané a úspěšné lidi a zároveň pracovat na svém vlastním osobním a profesním rozvoji.
Situace v Evropě klade na každého obyvatele vysoké nároky. Nikomu by nemělo stačit být „někde zaměstnaný“, nebo „jenom“ někde pracovat. Lidé by se měli neustále snažit se zlepšovat. Právě ekonomická krize by měla každého jedince motivovat k sebevzdělávání a vzdělávání svých dětí.
Vysoká nezaměstnanost, která má dopad především na rodiny s dětmi zdůvodňuje vznik projektu Web2learn. Koordinátorem projektu je organizace PAEPSM z Řecka a podílí se na něm další organizace z Turecka, Itálie, Švýcarska, Holandska a České republiky. Partneři projektu hodlají zaplnit existující mezery v informovanosti rodičů, ale i široké veřejnosti o možnosti využití web 2.0 nástrojů dostupných na internetu, k sebevzdělávání, osobnímu i profesnímu růstu a vzdělávání svých dětí. Hlavním cílem projektu je zvýšit všeobecné povědomí o nástrojích web 2.0 a o jejich potenciálním přínosu ve vzdělávání.
Výstupem ambiciózního projektu bude vícejazyčná vzdělávací platforma, určená primárně pro rodiče, která jim umožní sdílet vědomosti a zkušeností s lidmi z celé Evropy. Partneři projektu mají za sebou první úspěšné setkání, které proběhlo v říjnu v Aténách. Perfektní organizace a tvůrčí atmosféra charakterizují práci projektového týmu. Došlo k dohodě ohledně oficiální podoby prezentace projektu a komunikační platformy a proběhla živá a plodná diskuse o web 2.0 nástrojích, které tvoří páteř projektu. Do příštího setkání, které proběhne v únoru v Itálii, připraví partneři soubor nástrojů, z nichž vyberou nejlepší, a ty budou obsaženy v praktickém průvodci projektem.
Nashledanou v Itálii!
Pokud Vás projekt Web2Learn zaujal a rádi byste se jej zúčatnili sledujte stánky projektu, facebook nebo twitter.
Českým partnerem projektu je Jazyková škola PELIKÁN.
WHAT IS WEB2LEARN? A lot of Europeans are going through a rough patch these days and the improvement of the situation seems to be far away. High unemployment stemming from the economic crisis is the cause of increasing feeling of frustration in the society. This is particularly true in the case of families with children. Every parent’s sole concern is to ensure the best conceivable conditions for upbringing and development of their children. Parent’s main aim should be to make sure that their children grow into educated and successful people as well as work on their personal and professional development.
The current situation in Europe makes a lot of demands on everyone. Nobody should content themselves with „having at least a kind of a job“ or „not being unemployed“. People should continually try their best to develop their skills and knowledge. In fact it’s the economic crisis that should motivate everybody to learn.
High unemployment which affects mainly families with children justifies the existence of the Web2Learn project. It is coordinated by the PAEPSM organization from Athens, Greece. Other organizations that are involved in the project come from Turkey, Italy, Switzerland, the Netherlands and the Czech Republic. The partners of the project aim to fill adults in on the ways of using Web 2.0 on-line tools for personal and professional development purposes and to create better learning experiences for children. It is also expected that the project will raise awareness on the benefits implied from using Web 2.0 tools.
The outcome of this ambitious project will be a multilingual e-learning environment specifically aimed at parents. This learning community will enable parents across Europe, especially unemployed ones, to exchange ideas and experiences. The partners of the project first got together in Athens in October. Excellent organization and creative atmosphere best describe the work of the project team. The partners finalized the details in terms of the form of the project logo and the communication platform. The main point of the agenda was discussion about the Web 2.0 tools which are the backbone of the project. The next meeting will be held in in Italy in February 2013. The partners will prepare a collection of tools, the best of which will be included in the practical guide to the project.
See you in Italy!
Should you be interested in the project and would like to learn more about it, follow us on the website, Facebook and Twitter.
The Czech Republic is represented in the project by the PELIKAN Language School.
This project has been funded with support from theEuropeanCommission. Responsibility for the content of this publication (communication) reflects the views only of the author, and the Commission is not responsible for any use of the information contained therein.
Celá Česká republika nyní žije prezidentskými volbami. Chápete, je to něco jako Nagano - poprvé, to lidi ještě trochu zajímá. Nagano pro nás mělo šťastný konec, výsledky prezidentské volby už zřejmě všichni tak jednotně oslavovat nebudeme. Potřebný počet podpisů ke kandidatuře na prezidenta odevzdalo jedenáct lidí. Deset z nich můžeme vzájemně spárovat tak, aby si víceméně konkurovali svými názory či postoji. Jedenáctý „Černý Petr“ je pan Miloš Zeman. Bohužel, v této hře, zdá se, je Černý Petr vítězem. Zemanovi nekonkuruje nikdo se stejným politickým názorem. Díky tomuto se stává velmi silným kandidátem na prezidentské křeslo.
Československý prezident Miloš Zeman při své první oficiální návštěvě Bílého Domu opil Baracka Obamu národním bylinným likérem. Skandál odnesl především kostýmek Barackovi manželky Mischell.
93% amerických studentů si myslí, že je Česká republika nový stát, vzniklý oddělením jedné ze 47 prefektur Japonska. Prezident Tomio Okamura se směje.
Prezidentka Jana Bobošíková odmítla využít právo udělit prezidentskou amnestii. Namísto toho projevila zájem veřejně popravit několik vězňů. Tento návrh byl však senátem zamítnut.
Tímto bych chtěla apelovat především na mladé lidi, kteří volby většinou bojkotují.
BĚŽTE VOLIT!!
Prezident státu reprezentuje nás všechny před celým světem. Reprezentuje nás nejen svým vzhledem, ale také svou inteligencí a samozřejmě i znalostí cizího jazyka. Jestli nechceme, aby za nás ve světě vystupovali nevzdělaní zlatokopové, cizinci nebo důchodci s vadou řeči, pojďme volit a dejme světu najevo, že jsme středem Evropy, že u nás vládne demokracie a že u nás může být prezidentem i potetovaný umělec!
Why you should vote Vadimir Franz
The whole of the Czech Republic is currently excited about the forthcoming presidential election. In a way, it's similar to Nagano – it's the first time so people show some interest in it. In Nagano it all worked out for the best in the end. However, the presidential election results will probably not be welcomed so unanimously. Eleven people are entitled to try for the presidency, ten of whom we can put in pairs according to their opposing standpoints and opinions. And then, there's Milos Zeman, a bit of a dark horse, who is very likely to benefit from the whole situation. He's got no real competitor with the same political stand. This makes him the hot favourite to win the election.
President Barrack Obama got drunk during Milos Zeman's first official visit to the White House. It is reported that it happened after he drank a large amount of the Czech national herb liqueur. Unfortunately, it was Michelle Obama's suit that was worst affected in the incident.
93 per cent of American students believe that the Czech Republic is a new state which was formed by separating from one of 47 prefectures of Japan. President Tomio Okamura is laughing.
President Jana Bobosikova rejected to use her right to grant amnesty. Instead, she announced that she would be interested in seeing some public executions.
I'm calling on all young people who usually don't care about elections.
Go and vote!!!
The President is the one who represents us in the world. It's not only about his or her appearance but also intelligence and ability to speak foreign languages. I'm sure we don't want some uneducated gold diggers, foreigners or old age pensioners with speech impediment to represent us. Let's vote and make it clear that we are the centre of Europe and that we live in democracy and that in this country it's possible for even a tattooed artist to become the President!
„Hele, to je ten potetovaný“?! Tuto větu jsem od kolemjdoucích slyšel asi nejčastěji, když jsem poslední měsíc stál několik dní v týdnu u stánku s peticí na podporu prezidentské kandidatury Prof. JUDr. Vladimíra Franze v Brně. Ten měsíc mi dal hodně moc do života. Pominu v této úvaze soukromý rozměr mých občanských aktivit - reakce příbuzných, letitých přátel i známých jsou opravdu různé, když řeknete, že se angažujete v podpoře Vladimíra Franze. „To jako myslíte vážně“!? Druhá nejčastější otázka. „Ano, myslíme to vážně.“ - naučil jsem se za ten měsíc nenechat se vytočit, otrávit a odpovídat tazateli jen na to, na co se skutečně ptá, ne na to, na co se chce zeptat a pouze maskuje útok otázkou.
„Dovedete si představit, že by nás reprezentoval v zahraničí? Co by si o nás mysleli?" - Pan profesor nás již mnoho let reprezentuje, aniž byste to zřejmě postřehla. Jako profesor AMU a šéf akademického senátu předával mnoho čestných doktorátů několika význačným světovým osobnostem a politickým špičkám. Žádný z nich neměl nikdy s jeho vizáží jakýkoli problém.
Tím končí jedna kapitola a jedna argumentace. Nicméně další je za rohem, v Brně na České proudí desítky lidí za minutu. „Jó, to on je chytrý, já ho znám. On je hodně chytrý. Ale… to on nemá žádnou šanci… toho lidi stejně nikdy nezvolej…“ „Takhle se nemůže znetvořit normální člověk, tam musí být nějaká patologie“, řekl mi jeden asi stopadesátikilový pán se třemi bradami, když jsem úplně v začátcích mých aktivit obcházel známé…
Inu, důvodů, proč nevolit jednoho z akademicky nejvzdělanějších a profesně nejúspěšnějších kandidátů ze všech uchazečů na prezidentský úřad, se dá vymyslet mnoho…nebo…vlastně jen jeden. Je potetovaný.
Kde se bere potřeba lidí vnucovat druhým své názory, předsudky a zlozvyky? A proč nevěnují tuto energii do něčeho smysluplného? Proč čekají, až někdo něco podnikne a potom přijdou a hledají chyby? Za ten poslední měsíc k nám ale také denně samo od sebe přišlo 200 až 300 lidí, podepsali se, utrousili vlídné slovo a šli dál. Většinou nechtěli letáky, informace, argumenty. Ani je potom nepotřebovali křečovitě vyvracet. Věděli své, sami si zjistili, načetli, vyposlechli… a přišli podepsat petici, která Vladimíra Franze nominuje do skutečného prezidentského boje. Ten poslední měsíc mi dal hodně moc do života…
Tomáš Klášterecký: Iniciátor prezidentské kandidatury Prof. JUDr. Vladimíra Franze v Brně.
„Hey, look, is it the tattooed guy?!” This is what I've got to hear most often while I've spent the last month collecting signatures to support Vladimir Franz's candidacy for president. I've learnt a lot over the last month. I had already got used to my friends and relatives' reactions to the fact that I support Vladimir Franz – I couldn't help noticing them raising their eyebrows. „You've got to be kidding me, right?!" Another question I've been frequently asked. „No, we're deadly serious.“ Soon I realized that a lot of people were not actually interested in a sensible disscussion – they were convinced that they were right and only wanted to provoke me into an argument.
„Are you telling me that he's the right person to represent us abroad? They'll think that we've all gone crazy!“ It might have escaped your notice that Professor Franz has been representing us for a long time as a university professor and the head of academic senate. A lot of distinguished politicians have received the honorary doctorate from his hands and none of them appeared to attach excessive importance to his appearance.
So, this is where the argument ends. But hold on, here comes another. Česká is one of the busiest streets in Brno, so arguments are not in particularly short supply. „Yes, he's a smart guy, I know a thing or two about him. He's really clever. But … he doesn't stand a chance … He'll never be elected as President …” “This must be a sign of abnormality, to mutilate your own body like this“, I was told by an obese man with three chins at the beginning of the campaign.
Well, one could think of many reasons why not to vote for one of the most educated and professionally successful candidates in this year's President election...or, come to think of it...there is one. He is tattooed.
Where do people get the need to force their needs, prejudice and bad habits on other people? Why don't they devote their energy to something sensible? Why do they wait for somebody else to take action and then they just complain and criticize? On the other hand, every day about 250 people stopped by to have a chat a sign themselves without being talked into doing so. They usually didn't want leaflets, they didn't need any information. They'd formed their own opinion based on what they'd read, heard or found out... and they came to sign the petition which will nominate Vladimir Franz as a serious candidate in the election. I've learnt a lot over the last month...
Děkujeme za podporu stránkám www.tetování66.cz
Vycházíš ze dveří, které pro tebe poslední dobu znamenaly naprostý střed tvého vesmíru.
Již delší dobu jsi po nich pomrkával a chtěl jsi je alespoň pohladit, osahat, seznámit se s nimi. Naneštěstí jsi k tomu neměl nikdy možnost. Až dnes. Slunce svými lehkými paprsky vyhlazuje vrásky na tvé unavené tváři a vede tě ven ze dveří, aby sis s ním hrálo.
Vítr tě fackuje a říká: „Probuď se ze snu kamaráde!“ Vnímáš tu radost kolem sebe a pocit štěstí a lehkosti tě nutí se smát. Je to vážně krásné. Odtud vypadá vše naprosto jinak. Dveře, které už nejsou tvojí platonickou láskou, se s vrzáním zabouchnou. Teď už pro tebe nemají žádnou cenu. Kus kovu, no a?
Odložíš si věci na chodník, posadíš se a plnými doušky hltáš atmosféru tohoto světa. V minulých letech ses dost naučil a změnil se. Snad tě ještě doma poznají, pomyslíš si s úsměvem, ale vtom k tobě od parkoviště rychlým krokem přichází tvoje manželka a dcera. Naposledy si svou dceru viděl, když byla malá holčička, teď už je to dospělá krásná slečna. Obě tě se slzami v očích vítají a objímají.
Naposledy se podíváš na dveře a oprýskané zdi věznice a s úsměvem a myšlenkou: „Pojďme začít od začátku,“ jdete společně vstříc vašemu novému životu.
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
Když jsme se po roce stráveném na Novém Zélandu s přítelkyní rozhodli si cestou domů udělat výlet do pacifiku, netušil jsem, že se tato dovolená v království Tonga, změní v dobrodružství a zážitek na celý život. Letadlo nás z Aucklandu odvezlo do hlavního města ostrovů Tonga Nuku’a’lofa. Horko nás praštilo přes nos už při výstupu z letadla. Vyměnili jsme na letišti peníze a pak se nechali odvézt do centra města, které vypadalo spíš jak vesnice po boji. Naším vysněným cílem byla skupina ostrovů Ha'apai. V turistickém infocentru nás ovšem nepotěšili:
“Trajekt, kterým se jede na Ha'apai, odjel už včera a další pojede až za týden”. Letenka na ostrovy byla docela drahá a tak jsme se naší vysněné destinace museli vzdát. Naštěstí nám ještě ten večer nabídl Pacifik náhradní řešení. V přístavu jsme narazili na trajekt na ostrovy Vava'u, na který jsme se bez váhání nalodili. Jak se říká v pacifiku:" Lepší na Vava'u dnes než Ha'apai za týden."
Jízda trvala asi 22 hodin. Většinu cesty jsme prospali. Za bdělého stavu jsme bojovali s mořskou nemocí. Náročná plavba se nám nakonec odvděčila pozorováním velryb. Po příjezdu do města jsme se pokusili ubytovat po evropsku a dle rad turistické brožurky jsme se zkoušeli dovolat do různých ubytovacích zařízení. Většina čísel však neexistovala a tak jsme se rozhodli zkusit to osobně. Vyplatilo se! V Lucky’s Beach House pro nás měli dokonalou chatku (fale).
Druhý den jsme se nastěhovali a začal relax. Čistá, teplá a klidná voda s milióny barevných rybek a korálových útesů. Dny plné šnorchlování, kajakování a hlavně užívání si nádherné atmosféry Pacifiku. Po čtyřech dnech jsme se rozhodli, přesunou se na naše vysněné Ha'apai. Námořníci nám po cestě ještě nabídli čerstvě upečeného psa na večeři, slušně jsme odmítli a dali si meloun.
Druhý den jsme byly na skupině ostrovů Ha'apai. Turistická příručka nás celkem jasně navedla k našemu cíli. Stačilo dojít na konec hlavního ostrova, přebrodit asi 500 metrů moře mezi dvěma ostrovy. Realita byla opět trošku odlišná od rad turistické příručky. Už cesta na konec ostrova s batohy na zádech nebyla nejsnazší. Společnost nám dělali obří pavouci na stromech kolem cesty. Na konci ostrova nás čekalo nemilé překvapení. Na druhý ostrov jsme stěží dohlédli a podle našeho odhadu byl brod asi 3x delší než popis v turistické příručce. Hned po zahájení brodu nám bylo jasné, že tohle bude makačka. Proud nám strhával noh. Přítelkyně spadla do vody a málem mi uplavala. Byli jsme zoufalí, ale vzdát jsme se nechtěli. Na půli cesty jsme si dali odpočinek. Z dálky jsme pozorovali dva týpky, kteří se přebrodili a teď se objímali. Byli šťastní, že přežili. Když to zvládli oni, tak mi taky! Vyhecovali a šli jsme do toho. Cesta byla nekonečná. Po přebrodění nás čekalo dalších několik kilometrů po pláži do vysněného Diana’s resortu u jednorukého rybáře Kaláfího.
Tady jsme strávili další tři dny flákáním, opalováním a užíváním si toho dokonalého moře. Jen šumění moře, palmy všude kolem, na celém ostrově ani živáčka. To bylo přesně to, proč jsme jeli na Tongu.
Po těchto příliš krátkých dnech jsme podobně zajímavým způsobem odjeli zpět na hlavní ostrov. Zbývala nám ještě poslední noc a v kapse jsme neměli ani vindru. Navíc jsme dorazili už za tmy. Vypadalo to na noc ve spacáku na autobusové lavičce. Už jsem skoro usínal,když přistoupil mladý pár a nabídli nám na tu noc přístřeší. Nechápali jsme, nevěřili jsme, divili se, ale přijali tuto nabídku. Poslední den jsme jen líně, jako místní, prochodili město a našli autobus, který nás později odvezl na letiště. S otázkou na řidiče, kdy odjíždí, jsme dostali zajímavou odpověď: “Až je plný”. Neuvěřitelná “dovolená” pro nás byla dobrodružným zážitkem na celý život.
ZAČÍNÁME !! Nejradši bych začala jako v pohádce – bylo nebylo … či kdysi dávno … Začínáme - dětství. Když poprvé otevřeš svá překrásná očka, zdá se ti vše zmatené. Vůbec nevíš, co tě čeká! Vše je pro tebe fascinující a nové. Chození po klouzavých parketách či první šílená první slova. Začínáme - čas na úrazy. Modřiny, zlomeniny, opuchlé rty, vyražené zuby. Začnínáme – první krátký sestřih a první nedorozumění. „To je krásný chlapeček…Jak se jmenuje? “ „Kateřina!“ smál se táta. Začínáme - puberťácká léta. Stojím proti všem. „Tahle nikam nejdeš! Jdi se převléct! “ Nejčastější věta při pokusu o odchod z domu. Začínáme – dospělost. Konečně přišel den ´D´. Vnímala jsem ho jako, kterýkoliv den v roce. Stejně budu pro rodiče stále dítě. I když budu ´CET´. Začínáme – naše děti. Už to jede – radost, nervy, strach. Ať děláme, co děláme, mají naše geny, takže jako bychom se dívali do zrcadla. Začínáme – vnoučata. Dědečkové a babičky se rozplývají. Bonbóny, buchtičky, čokolády – prostě vše, co si vnoučátko usmyslí. A když přijde den věčného spánku – není čas na odpočinek. Když se znovu narodím a nebudu kamenem... ZAČÍNÁME!
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
Překonej a žij! Pojďme na to od začátku! Heslo vyvolávající pocit stanovení cíle – provedeme něco znovu a lépe - na první dojem v kladném pojetí smyslu slova. Můžou to být třeba novoroční předsevzetí nebo jen potřeba se zbavit našeho zlozvyku. „Dnes si ještě zapálím, ale od zítra už kouřit přestanu.“ U některých lidí však osud chtěl, aby začali trochu jiným způsobem.
Jitka byla obyčejná žena středního věku, měla dvě děti, a i když byla rozvedená a potýkala se s finančními problémy, snažila se žít s radostí. Už od malička nosila brýle, ale jedno období se jí zrak zhoršoval více a více až jí lékař diagnostikoval šedý zákal. Jitka během roku oslepla úplně a ani případná operace by ji zrak nevrátila. Dovedete si to představit? Jak se vypořádat s tím, že už nikdy neuvidí východ slunce, vyrůstat své děti nebo jak se mění ona sama? Našla sílu se se vším vyrovnat a naučit se žít znovu od začátku se svým handicapem. Tomu však předcházelo nespočet protrpěných dnů a proplakaných večerů. Dnes si Jitka ze své vady dokáže udělat legraci a hodit vtípek jako: „Půjč mi oči, ať tě můžu nakopat!“ nebo „Zmizni, ať už tě nevidím!“ Jsou však chvíle, kdy si přeje spatřit milovaný východ slunce, který by ji vysvobodil z její nekonečné noci symbolizující věznící tmu a ona byť jen na okamžik směla vidět svoji rodinu a blízké.
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
